Když zestárne ořech, co tu žil s námi v dokonalé symbióze - v létě dával stín, na podzim nádherné ořechy, v zimě se v jeho holých větvích praly sýkory s vrabci o lepší místo u krmítka, …je důstojným a přirozeným poděkováním vytvořit z jeho dřeva něco, co ponese dál jeho dobrou duši.
Jak to u ořechu často chodí, dřevo bývá uvnitř hodně vyhnilé a ty musíš mít dost velké předsevzetí a trpělivost se této výzvě postavit - měkkou část kompletně odstranit a tu, kterou ještě příliš nepoznamenal čas, houby ale i drobní nájemníci, zpevnit natolik, aby se ti na soustruhu nerozletěl do všech stran. Je to doslova chirurgická práce, točíš na nízké otáčky, neustále kontroluješ stav, a znovu a znovu zpevňuješ…
Odměnou ti je pak nádherná miska (jak jinak, než na ořechy :) ze dřeva, které by nejspíš každý rozumný řemeslník spálil a neinvestoval do něj čas ani energii.
Díky bohu, že v téhle dílně soustruží srdcař, ne jen rozumný řemeslník a podnikatel :)
Vracím dřevo k vám domů.
