Naši milí čtenáři,

po delším odpočinku se s jarem probouzíme a chceme s vámi sdílet naše snažení, novou soutěž.

Zkusili jste někdy fotografií vyprávět příběhy za slovy? My ano. Hledali jsme, co jsme ještě ve fotografii nezkoušeli a tak jsme se rozhodli pokusit se o fotografickou ilustraci. Troufalost, což?

Vzpomenete si na nějakou ilustraci, která vás opravdu zasáhla a zaujala natolik, že si ji dodnes pamatujete? Jaká by vlastně ilustrace měla být, aby si našla místo v naší paměti? Napište nám do komentáře, budeme moc rádi!

Ilustrace je vizuální interpretací textu, autorových myšlenek. Vyjadřuje atmosféru, emoci, nosnou myšlenku vloženou do slov. Rozhodně by neměla být otrocky popisná. Nechceme přece z čtenáře dělat hlupáka a nudit ho opakováním řečeného.

Autor ilustrace musí nejprve přemýšlet: Co je řečeno mezi řádky? Jaké pocity text má ve čtenáři vzbudit? A pak teprve může přemýšlet: Jak to vyjádřím? Jak vzbudit ty správné emoce a nastolit tu správnou atmosféru?

Ilustrace vždy něco přidává…ale neopisuje a nepopisuje. Pokusili jsme se do svých fotografií vložit tento přesah.

Za inspirační text jsme vybrali laskavého, melancholického, hlubokého a obrazotvorného Jana Skácela. Máte rádi jeho poezii? Čtete poezii? Níže máte příležitost :-)

Jan Skácel - Co je k ponechání

Zas je tu jaro, zatím naznačené,

tak trochu trpké jako dým.

Rozmýšlím, co je k ponechání,

a mrtvé listí uklízím.

Tak tomu je a vždycky to tak bylo.

A je to zákon. Moc to vím.

Je mi jen líto utínaných větví

a loňská hnízda neshodím.

Fotografické ilustrace našich členů k této básni najdete níže v anketě. Doporučujeme rozkliknout v plné velikosti a pokochat se. Dejte nám, prosím, svými hlasy vědět, která z fotografií se vám zdá k inspiračnímu textu nejpřiléhavější. Těšíme se na vaši odezvu!

Úvodní foto Daiga Ellaby, Unsplash.