Když jsem šla 13.března do školky pro naši Majdu, svítilo krásně sluníčko a hlásilo se jaro. Madlenku jsem našla u stolečku v pilné práci. Lepila vánoční papírové řetězy. Ne, nezbláznila se naše zlatá paní učitelka (Janičko, zdravíme), jen se prosadila dětská kreativita. Našly někde papírové proužky a vymyslely to. Budeme je slepovat.

Ten Madlenčin řetěz jsem vzápětí dostala jako dárek. Byl krásný, celý sněhobílý, ale jak ho dostat domů, aby se nepomačkal v kabelce? A tak jsem si ho spontánně omotala kolem krku. Krásně mi povlával na bundě, jen ten papír trochu tlačil za krkem...a jak tak tlačil a tlačil... protlačil se mi na do hlavy nápad! Látka by netlačila.  Z látky to půjde taky! Celé odpoledne jsme pak s Madlenkou stříhaly proužky a šily a sešívaly. Hned druhý den jsem si vzala vzniklou parádu do práce, abych ji otestovala. A během svlékání kabátu byla prodaná. Tak jsem šila další a další...a hlavou se mi honily názvy. Mám ráda, když jsou věci originální se vším všudy, a jedinečnost nějaké věci je ještě zřetelnější, když má své Jméno. Hm, hm, ale jaké... Kolegyně mi se smíchem říkala: "jsi jak utržená ze řetězu" to ne, příliš drsné ... nebo snad "spoutaná" to je zas příliš prvoplánové, "řetěz" - moc obyčejné, "pouta" přespříliš tvrdé, "šál-šperk" či nějakou zkratku z těch dvou slov šášpek, špešál, špál...ale nic mi neznělo hezky. Až se mi vybavily mé dávno již zapomenuté pokusy o latinu. Mám to. Catena! To je ono.

A tak je tu máte. Cateny. A budou přibývat. Nedovedete si totiž představit rozkoš, s jakou vybíráme barvy. Skládáme. A vášnivě diskutujeme nad pořadím oček. A pak experimentujeme - na co by se ještě dala použít... Madlenka ji má jako řetěz kolem zahrádky u svého domečku. Já jsem si jednu pověsila na okno, budou na ní viset kraslice a šití ptáčci. Dá se uvázat do vlasů. Kolem pasu. Dá se s ní hrát na psa. Neboooo....až nás zas něco napadne, dáme vám vědět!