Na své šperky mívám moc hezké ohlasy. Občas někdo napíše něco ve smyslu "křehká krása", což považuji za skutečně milou a velmi kladnou pochvalu výsledku svého snažení.

Jednou jsem dostala dotaz, zda si myslím, že se paličkované náušnice nebo náhrdelník dají vzít na prolézačky a na písek. První, co mě v té chvíli napadlo, bylo: No, sakryš, a proč by ne? Ale pak mi došlo, že paličkování vypadá velmi jemně a křehce i ve smyslu "Jestli na to sáhnu, tak se to určitě rozpadne", což mě nikdy nenapadlo. Že se jen tak rozpadnou, si o svých výrobcích sice rozhodně nemyslím, ale pisatelka mi nasadila pořádného brouka do hlavy. Jak to se životností těch mých šperků ve skutečnosti je? Přeci jen není to ani dřevo ani kov, ale jen bavlnky a mezi nimi spousta mezírek a dírek, takže se to zákonitě časem prostě "rozjet" musí!

Rozhodla jsem se tedy udělat pokus: obětovala jsem jeden pár náušnic, chovám se k nim poněkud macešsky a zjišťuji, co opravdu vydrží.

Teď nosím tyto jedny náušnice už třetí měsíc a vyndávám si je opravdu jen výjimečně. Takže v nich spím, sprchuji se v nich (nikdy se mi nepodařilo, aby zůstaly suché), myji si s nimi vlasy, asi 5x jsem se v nich koupala (a potápěla) v bazénu se slanou vodou, občas mi za ně dcerka tahá, na písku jsme byly mnohokrát a také jsem s nimi strávila jedno odpoledne s lopatou u míchačky na beton.

Přes všechny tyhle útrapy to náušnice prozatím přežívají. Nerozmotaly se, nerozpadly se, nerozpustily se.

 Rozhodně netvrdím, že zůstaly bez poskvrnky, ale míru poškození posuďte sami.

           Nové náušnice                                                  Po 2,5 měsících macešského zacházení

P.S. Včera jsem u nich vyměnila zapínání.