...znáte takové to srdeční pnutí, při kterém víte, že chcete udělat  konečně něco, co už je ve vás usídleno dlouuuuhou dobu ?

Já ano.

A nějak zjišťuji, ža takové pnutí mívám docela často.  Ale prostě to nejde a nejde a nejde, prostě okolnosti nejsou vždy příznivé.

A tak si říkám, že člověk by neměl váhat a vždy tvořit vždy když to jde.

Těšila jsem se na prázniny, kdy kluci budou doma, bez nervů ze školní docházky a denodenního chystání, příprav do školy.

A najednou jsou prázdniny pryč a já zjišťuji, že jsem neudělala ani polovinu toho, co jsem měla na srdci a  v hlavě.

A tak nastoupí papír, poznámkový blok a tam se snažím vše evidovat.

Bohužel někdy se stane, že než se k papíru dostanu, myšlenka je pryč.

Nu což, třeba se vrátí -  pokud ne, třeba vymyslím něco jiného. Už to nebude asi to pravé ořechové - a nebo ?

Nebo přijde další myšlenka a bude ještě lepší.

A tak jsem sem chodila obdivovat ručně barvené vlny, občas nějakou objednala, a když přišla obálka s barevným pokladem, mazlila se a "ňuchala" jsem k vlně jako k čerstvě narozenému děťátku....

A pak  jsem podlehla kouzlu pravé ovčí vlny... balíček přišel a hned po jeho otevření se mi do nosu dostala ta neomylná vůně oveček.

A pak následoval další balík.......

A pak přišlo to srdeční pnutí... co takhle si vlnu sama obarvit ?  A co takhle obarvit ji přírodně ? Z bobulí, listů co rostou v přírodě ?

A tak se stalo..... a dokonce jsem zjistila, že mi materiál na barvení sbírá i rodina  /manžel a synové/. Z každé procházky se psem mi "přistála" na stole taška s přírodninami...

A ta práce při barvení ? Přiznám se, že je to docela adrenalin.. co z každého klubíčka vyjde ? Jak se obarví ?

Je to jako o vánocích, když rozbalujete balíček a nevíte co v něm bude.....

A tak vzniklo pár kousků ručně barvených vln přírodninami, které Vám nabízím v obchůdku...

Třeba si vyberete - budu se na Vás těšit 

Petra - MiPeRaMa