Vracíš se od přátel, kde si jako divák žasnul nad tvarováním hlíny na kruhu. 

  Pár dnů a doma přistane ti kruh a elektrická pec. Hněteš svou první hroudu, bázlivě ji házíš na točnu a držíš se neposedné hmoty, pohlcen do středu dění.

   Co dřív zdálo se nemožné jen při shlédnutí, dnes odehrává se pod tvýma rukama.

   Vše o hlínách, hnětení, modelování, točení nebo lití, sušení, přežahu, glazování a výpalu. Jak velký je tenhle nově objevený svět.

   Přišel den uspokojivé nedokonalosti díla, přes všechny nástrahy pro tebe už dostatečně předvídatelného.

   A cosi ti najednou chybí.

   Oheň! Tedy RAKU.

   Stavíš si jednoduchou pec na propan-butan. Procházíš úskalím tepelných šoků a malé kontroly nad zakuřováním glazur ve výsledku.

  Čaruješ pomocí dramatického spojení všech živlů. Těší tě z většiny nahodilý výsledek.

   Ale když oheň, tak DŘEVO.

   Suché roky v lese napáchaly hodně škody, za domem máš naskládáno v metru paliva až moc.

   Keltskou pec, výpal v pilinách nebo malou skládačku, co dřív vyzkoušíš?

   A že nic není náhoda, na počátku léta 2017 se ocitáš u malé pece ANAGAMA v Dubenci u Jaroměře. Druhý výpal vede Petr Toms, zkušený stavitel pecí a učitel ochotný podělit se o své poznatky. Tolik nového, až se hlava točí. Už víš, jakou pec si zvolit.

   Několik dnů po návratu z Dubence bagr upravuje terén za domem. S přáteli přes léto stavíš nejprve přístřešek. Snad kvůli pohodlí, anebo jen v obavách odkládáš pro tebe neobvyklé dílo, že chceš před stavbou vědět víc?

   Neustále studuješ vše o prastarých pecích, porovnáváš dostupné nákresy staveb. Znáš už důvěrně jejich obrázky na netu. Nezbývá ti, než sebrat odvahu a na podzim se pouštíš s pomocí přátel do stavby vlastní pece. 

   Chceš zachovat tvar pece Anagama, ten krásný velrybí. Vzorem je ti stavba mini pece, kterou na Mezinárodním keramickém festivalu v Aberystwyth 2015 postavil Gas Kimishima.

   Stavíš a žiješ jedinečností té pece, znáš jen obecné zásady stavby: kvalita použitého materiálu musí odpovídat předpokládané teplotě kolem 1350 °C (1), samonosné je klenutí ve tvaru řetězovky (2), pohlídat co nejmenší spáry mezi cihlami, opracované cihly raději nesměřovat řezem dovnitř pece, umožnit stěnám pece v žáru dýchat meandrovou dilatací 1-2 cm na každý metr délky, včas rozměřit umístění pozorovacích otvorů.

   Dokola procházíš staré zápisky a hledáš něco nového, že každý krok odhaluje další otázky, které jsou bez odpovědi.

   Kostru pece k obezdění vyrábíš s kamarádem, vše z pevných prken a tenkých ohebných latí (3).

  Jenže krásný tvar velryby má své záludnosti. Nikde přímka ani kolmice. Každá cihla má své jedinečné místo a sklon, nutné je provazování řad a řezání cihel do meandru každý metr. Moc se při zdění nerozběhneš a řezné kotouče na kámen rychle mizí (4).

   S každou další cihlou se velryba pozvolna vynořuje. 

   Půjde vykostit? Pomocnou kontrukci začínáš bázlivě vybourávat, ale brzy je jasné, že můžeš použít hrubou sílu, těžká stavba dobře drží pohromadě.

   Rovinatý přístřešek jistí pohodlí při stavbě a naději na výpal za každého počasí, jenže tě nutí stavět umělý svah pod pecí a komín nad hřeben střechy.

   Na svah padnou staré cihly. Ale komín? Že prý se staví ze sudů?

   To hned zdává se ti o pádu komína, rozpálené vratké sudy se koulí do lesa a vše kolem zapalují. 

   Už máš velké pevné sudy. Až je zevnitř sevřeš závitovou tyčí, nasuneš je s pomocníky kolem kanalizační kameniny, volný prostor uvnitř naplníš plaveným pískem a venku vše svaříš, máš tu komín, který by povalil jen slon.

   Jak napojení komína a pece? Prořezáváš sud a kameninu, spoj utěsníš žáruodolnou vatou (9). Propojeno!

   Ulevilo se ti, máš za sebou náročnou část díla.

   Vnitřní stupně na zboží stavíš tři, poblíž nich pozorovací kukry.

  Mezistěny v ocasu za hlavní síní jsou novodobým vylepšením pece, která má omezovat nežádoucí únik žáru do komína.

   Jakobys to na chvilku už zahlédl, plameny se protahují mezi mísami, vázami, svícny, truhlíky a hrnky, všechno svítí jako Slunce.

   Otlačená kolena tě vrací v čase a ty vykládáš cihlami zatím studené dno budoucího ohniště. Topeniště stavíš bez roštu, jen se třemi úzkými průduchy při zemi.

   Čelo pece z praktických důvodů zůstává široké rovné, musíš se přeci pohodlně protáhnout do pece, kleknout si a otáčet se, až budeš kousky sázet na pláty.

   Upravíš tvar cihel do zámků, ale necháš jim vůli pro roztažení v žáru.

   Poznačíš si pořadí cihel čela nebo si budeš lámat hlavu nad rozloženou skládačkou? Únava neomlouvá, opomenutí se nevyplácí. 

   Cihlovou pec nakonec oblékáš do hlíny se šamotem, pískem a slámovou řezankou (6).

   Přihází čas odpočinku. Ty můžeš v teple, pec musí na mrazu.

   Chodíš se dívat na pec, zvolna osychá. Snažíš se zatím odhadnout užitečný objem pece pro naložení, může být až 850 litrů, tedy asi jedenáckrát větší, než u staré pece elektrické.

   Anagama stojí, ale máš co do ní?

   Povzbuzuješ sebe i přátele k práci, po dvou měsících jsou police plné výrobků.

   A ještě si musíš pohrát se žároměrkami (7).

   Nemluvě ani o patlání se v těch různých hmotách na wadding. Co si nepodložíš, po výpalu těžko odsekáš (8).

   A navrtáváš pec, abys usadil tubus pro sondu teploměru. Kolik na něm asi bude?

   Rozměříš dvířka pece, aby je kamarád svařil.

   Každý den máš něco nutného kolem pece. Ale přichází chvíle, kdy je na řadě její nakládání. A prý je moc důležité, jak se vymezí cesta žáru.

   Milá pomáhá, že zvládne nic nerozbít na cestě. Sám se musíš dobře postarat v peci. Ruce ti svazuje odpovědnost, jen neponičit výrobky druhých.

   Vzadu na posledním stupni je úzko, nepohodlně, ale za dvě hodiny je hotovo. Není to moc děravé?

   Prostřední a přední stupeň se naplnění brání, kolena tlačí, prsty na nohou brní, ruce mrznou, dlouho zůstává volné místo na plátech, pokračuje vybírání, natáčení, posouvání.

   Nakládání na kuličky tě nervuje, opravit umístění je téměř nemožné, dnes všechno k plátu okamžitě přimrzá. Tref se hned nebo odsekej před dalším pokusem!

   Máš vážně ty těžké pláty v kleče naskládat nad pracně vyrovnané zboží?

   Pestré ulity hřebenatek se ti chrastivě vysmívají. Dvanáctihodinová směna nestačí.

   Utěsněno! Pec je plná.

   Na topeništi žhavíš infrazářič. Teplota se uvnitř drží jen těsně nad nulou. V noci je 17 °C pod bodem mrazu, hluboko pod nulou zůstává venku i během dne.

   Co asi udělá nová pec, podobná ledové skále, až se v ní zatopí?

   Je středa 28. února 2018, na hodinách 10:45 večer. Jiskry z křesadla zapalují troud na dočasném venkovním topeništi před čelem pece. Takže pálíme pec...

   Venku -15 °C. V peci +1 °C.

   Přístřešek plný kouře. Cítíš se jako v teepee, když někdo horlivě zatopí.

   Uběhne 7 hodin, pec se potí jako Golem při krásných 200 °C, kouř tě netrápí, přikládáš už dovnitř.

   Víš, jak se mají směny u pece střídat, překrývat, předávat si poznatky z vedení výpalu, přikládat jen na nejsvětlejší místa.

   Jenže v partě svéhlavých přátel přicházejí neblahé následky 'nech mě, přijdu si na to sám' hned několikrát. Toužíš překonat teplotní hranici právě ve své směně, sám zazářit. Jenže pokud se v únavě opravdu zapomeneš, to klidně přecpeš pec palivem třeba i do výšky nejvyššího plátu, ať to jede...

   Žár z hromady stoupá přímo pod klenbu k čidlu, to tě potměšile chválí svými 1185 °C. Ale k čemu ta sláva, když zboží na předních plátech je zasypáno nevyhořelým palivem a většina pece zůstává ve stínu.

   Musíš si projít poklesem teploty o falešných 100 °C. Dlouhé hodiny trvá, než je pec znovu v kondici a opravdu celá prohřátá.

   Nad 1000 °C pec už nepříjemně kolem sebe peče. Žár tlumíš žáruvzdornou vatou, a je tu bílá velryba (9). Při výpalu si moc nepolepšíš, ale kolem pece se můžeš bezpečně pohybovat.

   Sám na noční směně. Dřevo mizí. V peci po přiložení hlučně praská, teplota se hodiny nehýbe. Co zkusit falešný tah 'komína'? Přímo na komíně klapku nemáš, jen kukr při zadní mezistěně sutema. Otevřeno. Díra lačně nasává vnější vzduch bohatý na kyslík, tah v komíně se zvyšuje a vytvořený turbokotel rychle vykrádá teplo z celé pece, pád o cenných 50 °C za hodinu. Konec pokusu. Uzavřít!

   A klid. Rukavice, brýle, připravit si dávku do pece. Vyplácí se ti přeci, když nespěcháš, jsi napojen na rytmus hoření, pokorně a trpělivě pečuješ o celou pec, nejde o číslo na čidle, připomínáš si dokola.

   Rytmus změn obvykle pozorovatelných na pomocném komínku pece ti chybí. Otvor jsi kvůli obavám z ochlazování klenby navrtal úzký, takový dynamiku hoření citlivě neukazuje.

   Na vrchol komína přes střechu přístřešku nevidíš, na plánovaná zrcadla sis neudělal čas, trvalý pozorovatel venku nezůstal, protože chyběl při štípání dřeva. Ohnivý semafor na komíně svítí planě do noci. Snad je to želízko v ohni na příště, utěšuješ se.

   Přátelé se postupně rozjíždějí po třetí noci domů. Odpoledne tu zůstáváme jenom tři. Víš, že únava další noc nepovolí.

   Pec se drží hodiny u čidla na teplotě 1180 až 1200 °C. Připravené palivo dochází, přikládáš snad každou minutu, na štípání nového není síla. A je čas posledního společného přiložení do pece po 70 hodinách práce.

   Venku mrzne, teplota v peci padá. Vzpomeneš si na obvyklé doporučení: jak dlouhý výpal, tak dlouhé chladnutí. Snad to vyjde.

   Za dva dny se už těšíš prvním pohledem do pece při 150 °C. Vpředu dobrý! Pec vydržela, zboží uvnitř bez sesuvů, žároměrky překvapují.

   Koncem třetího dne je uvnitř příjemných 30 °C. Kus po kuse opatrně z pece. Každý tak jedinečný! Úleva, když kuličky ze dna snadno odloupneš. Pokažených a připečených kousků vidíš jen několik.

   

   

   Popelová glazura na stěnách pece důstojně zdobí tuto vzácnou chvíli. Poprvé je přeci jen jednou.

   Co dál v nastalém zklidnění? 

   Odpočíváš... vzpomínky na měsíce prožité kolem pece se promítají na plátno mysli... a těch nápadů na vylepšení pece, přípravu i vedení výpalu. 

   Přátelé si postupně rozebírají své vypálené výrobky, zvědavě nakukují do prázdné pece a těší se na příště.

   A že ta krása vyžaduje všelijaké opracování, jak to z pece anagama bývá, máš se znovu co učit.

   Ale o tom příště...

______________________________________________________________________________ 

Poznámky pro zvídavé a stavbychtivé nadšence:

1/ šamotová cihla STV 2 a STV 2H24 od pd-refractories

    dohromady cca 1100 ks

    musel být použit vždy stejný druh v řadě, obtížný je rozpočet tvarů pro velmi proměnlivý radius těla velryby 

    záklenky FW3 6 ks na zadní hranu ohniště před prvním stupněm

    šamotová malta M40-1,5 500 kg

2/ výchozí schema cca 4 metry dlouhé pece, Gas Kimishima mini anagama (hledej ICF 2015, Aberystwyth Art Centre, Aberystwyth, Wales nebo mini anagama Gas Kimishima 2015)

    obecně samonosný tvar každého žebra vykreslí volně zavěšený řetez, když nahoře bude roztažen na šířku základny žebra a prověšen do bloubky odpovídající výšce žebra, otočením křivky o 180 ° získáme tvar samonosného klenutí, každá šamotová cihla má přes 5 kg, tlačí na sebe v oblouku opravdu důkladně, není vhodné kotvení na základně, protože by bránilo nevyhnutelné dilataci pece v žáru, při stavbě jsme použili 5 různých žeber ve tvaru řetězovky v místech, kde je předpokládá uvedené schéma

    původně jednokomová anagama je zde doplněna mezikomorou SUTEMA, její samotná přední stěna dovoluje měnit užitečný objem pece pro každý výpal, malé otvory při základně první mezistěny výrazně usměrňují proudění v peci, důkladně otočí plamen do stran a dolů, omezí nežádoucí předčasný únik žáru do komína, při porovnání s klasickou jednokomorovou pecí bude při výpalu méně plamene i dýmu nad komínem

    SUTEMA může být opatřena zvláštním bočním otvorem a nakládána zbožím pro výpal při nižší teplotě (dle žároměrek při naše prvním výpalu bylo v hlavní síni pravděpodobně kolem 1300 °C, v peci dole těsně před mezikomorou i v samotné mezikomoře kolem 1230 °C, vztyčená žároměrka 110 nejspíše dokládá přechodný pokles teploty v peci v době přecpání palivem viz text)  

3/ smrková prkna tloušťky zhruba 2,4 cm, latě zhruba 1 cm

      celé bednění jsme podložili latěmi pro lepší manipulaci s kostrou při vybourávání

      při oblinách velryby bylo záludné použití materiálu nestejné tloušťky a navíc v rozestupu, takže v některých místech měla cihla snahu zapadnout hranou do mezery a jinde byla naopak nadmíru odtlačována latí, zkušený stavitel jedné pece měsíčně si jistě poradí, ale pro první stavbu pece bychom doporučili zhotovení kostry s celoplošným pokrytím latěmi a poctivé ohoblování všech vnějších výstupků

4/ po trápení s řadou výrobků jsme dali na doporučení kamnářů na netu a šamotové cihly řezali FESTA kotoučem na kámen 230x2.5x22.2 (22238), při potřebě úplného dělení cihel a hlubokých zářezů meandru se vyplatí bruska nad 2000 W zvládající hravě kotouče o průměru 230 mm

5/ schema vnitřního uspořádání postavené pece, užitečný objem cca 850 litrů

 

6/ opláštění pece:

      první vrstva ze šamotové malty M40-1,5 a keramické hmoty Svída THD s
vodou (25 kg malta : 30 kg THD: 12 litrů vody)

     druhá vrstva s posílením podílu THD a provázáním slámovou řezankou (12,5 kg malta : 30 kg THD : 12
litrů vody, tři velká chňapnutí řezanky, co míchačka zvládla)

     třetí vrstva ad 9/

     před druhým výpalem plánujeme položení jemné kovové sítě a hlíny Svída THD s jílem z našeho potoka :)

 

7/ velké žároměrky v řadě pro 900, 1000, 1100, 1200, 1230, 1250, 1280, 1300, 1320 a 1350 °C  (usazeny v drobence z hlíny Svída THD, písku a pilin)

 

8/ vyzkoušeli jsme nátěr na pláty s plaveným pískem ve spojení s hlínou Svída THD (zanechává na zboží bílé skvrny) a pouze plavený písek spojený hlínou Svída THD (vytvoří skvrny v barvě použité hlíny), obojí v drobivé směsi, která dovolí umotat měkké kuličky

9/ použita žáruodolná izolace Fiberfrax Durablanket Z 1400 °C 160 kg/m3 tl. 25 mm (2 balení)