Alenka se zklamaně rozhlížela po hladině zamrzlého rybníka. Domluvily se s Helenkou a Petrou, že si dnes půjdou zabruslit, ale ani jednu z nich neviděla. Hned u břehu hráli místní kluci hokej a kousek od nich učil tatínek bruslit malou holčičku. Jinak byla plocha velkého rybníka prázdná. Chvilku přešlapovala na břehu a zvažovala, zda si má vůbec obouvat brusle. Bez kamarádek to nemá cenu, jezdit sama bez cíle sem a tam bude nuda. Otočila se na patě a vydala se po hrázi rybníka nazpět domů.

Ušla sotva pár metrů, když tu se za ní ozvalo: “Haló, nepůjdeš si se mnou zabruslit?“ Kousek od břehu stála usměvavá paní a mávala na ní. Měla oblečenou krásnou stříbrnou kombinézu a na nohou brusle s kožíškem. Alenka seběhla k ledu a rychle se přezouvala do bruslí. Paní přijela až k ní. „Jsem tu sama, budu ráda, když si se mou zabruslíš. Jak se jmenuješ?“ „Alenka“, špitla. Trochu se před tou krásnou paní styděla. „Těší mě,“ řekla paní, „já jsem Zima“. ´Zima? To je ale zvláštní jméno,´ pomyslela si Alenka.

Rozjely se podél břehu rybníka. Paní Zima bruslila moc dobře. Vysvětlovala Alence, jak má správně přenášet váhu z nohy na nohu a jak je důležité, aby se noha v brusli neviklala. Zastavily se a paní jí znova přešněrovala a utáhla brusle. „Zima, to je divné jméno,“ zopakovala Alenka nahlas to, co jí vrtalo hlavou. „Vy jste Zimní královna?“

atelier 27

leni

Paní se usmála. „Ano, já jsem Zima a tohle je mé ledové království,“ ukázala rukou na zamrzlý rybník a zasněžený břeh. Rozjela se směrem na volné prostranství a předvedla několik skoků jako vystřižených z krasobruslařských závodů, na které babička kouká v televizi. Alence se zatajil dech: „Takže vy máte na starost sníh a led?“ 
Paní neodpověděla a zatočila se v piruetě. „Nejen sníh a led. Moje vláda začíná prvními ranními mrazíky. Trávu, poslední květy a spadané listí spálím, až šustí pod nohama. Na kalužích vykouzlím první tenká sklíčka ledu, která vy, školáci, cestou do školy rozbíjíte podpatky bot.“

SanStyle

Bon-bon

Buli

„Co dál?“, Alenka nevěděla, zda sledovat další sérii skoků, nebo hltat to, co paní vyprávěla. „Pak přijde první sníh. Zprvu jen pár vloček, které nemají šanci dlouho se udržet, ale než přijdou první mrazy, je třeba zemi pokrýt pořádnou sněhovou peřinou. Věděla jsi, že každá vločka je unikátní?“

sarkin

oskeruše

Zde.na

Paní Zima projela kolem Alenky po jedné noze, předvádějíc dokonalou holubičku. „Tu umím taky!“, křičela Alenka a rozjela se. „Co máte ze zimy nejraději?“, ptala se dál, „já asi jinovatku. Když stromy pokryje jinovatka a zasvítí sluníčko, člověk si připadá jako v pohádkovém světě!“.
„Já mám asi nejraději, když vše pokryje zmrzlý déšť. Svět si oblékne kabát ušitý z ledu, který jako by byl a zároveň nebyl. Vše je odděleno jeho vrstvou, ale ta je průhledná…,“ zamyslela se paní Zima.

Arago

Aqua

Noelleen

„A rampouchy jsou taky prima,“ přemýšlela Alenka. „Vypadají pod okapy jako záclonky nebo jako veliké varhany, co mají v kostele. A když se pak takový rampouch ulomí, je z něj zmrzlina!“

testi

„Už vím, co mám úplně nejraději,“ řekla paní Zima. „Ledové květy vymalované na oknech. Každý z nich je jiný a všechny jsou křehce krásné. Stačí jen dýchnout a je po nich.“

misa0072

Luci.e

Užívaly si teď společnou jízdu kolem rybníka. Vítr jim svištěl kolem uší a sníh na břehu zářil v paprscích zapadajícího slunce. „Škoda jen, že tu nemáme moře,“ pokračovala paní Zima, „co parády by v takovém světle nadělaly ledovce!“

Cat

Sin

 „Co že jsi dneska vydržela na rybníce tak dlouho?“, ptala se babička zalévajíc Alence čaj.  „Představ si, babičko, potkala jsem tam paní Zimu, ta ti tak krásně bruslí!“, zasnila se Alenka hřejíc si ruce o horký hrnek. „Paní Zimu? Krásně bruslí? Jo ty myslíš paní Zímovou?  No jo, ona je opravdová umělkyně. Přes zimu bydlí tady u nás a na jaře vždycky sbalí kufry a cestuje po světě. Prý účinkuje v té show Holiday on Ice. V zahraničí používá umělecké jméno, nechává říkat Madam Zima.“
Alenka neřekla nic, jen z okna pozorovala vločky vířící ve světle pouličních lamp. Jak je to doopravdy s paní Zimou věděla přece nejlíp ona!