FLER PRODEJCI POD LUPOU

---------------------------------------------------------------------------

„Fler prodejci pod lupou“ je klub, který byl založen v listopadu 2009, aby Vám mohl týden co týden přinášet rozhovory s úspěšnými i méně úspěšnými prodávajícími. Cílem této aktivity není konkurovat rozhovorům, které znáte z titulní strany Fleru, ale umožnit Vám lépe poznat třeba i ty, kteří se na přední stranu nemají šanci dostat. V rozhovorech se můžete dozvědět zajímavé odpovědi na otázky týkající se jejich tvorby i běžného života.

Chcete-li vědět více o prodávajících, které můžete na Fler.cz potkat, čtěte dále. Pokud máte zájem o vlastní rozhovor nebo chcete mít přehled o již proběhlých rozhovorech, staňte se členy klubu. Kompletní seznam starších rozhovorů a aktuální informace naleznete také zde.

Všechny prodávající zpovídá Elisa.Day a tímto děkuje za jejich čas, ochotu a spolupráci.

---------------------------------------------------------------------------

Dnes se Vám představuje Ivana Smiešková alias Fantastické ú(p)lety

Motto:

Líbí se mi to z knihy Kate Jacobsové Večerný klub pletenia: Pletenie je jako život. Rukami ti musí prejsť každé očko.

Slová, ktoré poviete, počuje každý, ale myšlienky druhého neprečítate.

Kdo jsi, kde jsi a co děláš?

Jmenuji se Ivana (to je vlastně rusky Jana) Smiešková, což si myslím, že mě dost vystihuje. Pocházím z úrodné Hané, studovala jsem v Brně, kde jsem se seznámila i s manželem. 1. apríla to bude 22 let, co jsem velice šťastně vdaná. Jak se říká – odříkaného chleba největší krajíc – tak já, která jsem tvrdila, že nikdy domů nepřivedu Slováka, protože jich máme v rodině víc než dost, jsem potkala jednoho výjimečného, a tak jsem porušila svoje první předsevzetí. Druhé jsem porušila tím, že původně jsem si nedovedla ani ve snu představit, že bych bydlela jinde, než v Prostějově, ale zase tím, že jsem se nakonec přestěhovala na Slovensko, jsem si splnila životní sen – rodinný dům se zahradou (tchán ho přesně na míru navrhl)…i když při mém povolání (učitelka českého jazyka a výtvarné výchovy) to byl trochu risk. Ale bylo to ještě za totality, kdy spousta věcí byla trochu jinak (a já jsem např. nějaký čas učila i na střední vojenské škole češtinu). Dovede mě dokonale zaskočit nevinná otázka:“Odkud jsi“. Nikdy nevím, co odpovědět. Jestli odkud pocházím nebo kde bydlím (v Rajci, určitě jej znáte aspoň díky reklamě na „zvířátkovou“ vodu), obě místa považuji za svůj domov, jsou rovnocenné (a v obou mám trvalý pobyt). Jsem šťastný člověk, protože to hlavní, na čem mi záleželo, se mi podařilo. Mám fantastického manžela (takové mé druhé (na rozdíl ode mě technické) já, se kterým mám ráj na zemi), dům, zahradu a tři antistresové chlupáčky (černé kocoury Miša a Riša a pruhovaného Teryho = Terabyte, i když správně by se asi měl jmenovat „Terorbajt“)…a jako ve správném království i my máme tři dcery. Nevyšel mi můj pokus živit se svým obrovským koníčkem – pletením, tak aspoň po krátkém stresujícím období díky šťastné shodě okolností se živím druhou věcí, kterou mám nejraději – učím výtvarnou výchovu (v ZUŠ i v ZŠ). Pletením si jenom „kořením“ a zpříjemňuji život a snad tím potěším i nějaké zákazníky.

Jak jsi se dostala k tvoření?

Asi jako každá malá holka – na začátku bylo kreslení, výroba oblečení na panenky…Od 2. třídy jsem na doporučení paní učitelky začala chodit do LŠU (kde jsem vydržela tuším až po 1. ročník VŠ), kde jsem se mmj. naučila dělat i modrotisk, vyzkoušela jsem si drhání, voskovou, vázanou i šitou batiku, smalt, keramiku, šitou krajku, gobelíny a já nevím, co všechno ještě. Teď si na všechno snažím vzpomenout a použít to ve své učitelské praxi. Taky jsem moc ráda vyšívala (křížkem), co mi zůstalo do dneška, jen je na to nějak málo času, takže podstatně déle mi trvá, než vyšívaný obrázek dokončím. Chodila jsem i na paličkování, ale postupem času jsem zjistila, že se nedá sedět na několika židlích naráz, a tak se nejvíc věnuji pletení, které mi jde asi nejlíp a dá se dělat skoro všude (zatím mi to nejde snad jen ve vaně).

Jak vzpomínáš na své začátky na Fler.cz?

Začínala jsem na slovenské verzi Fleru, protože mi připadalo jednodušší kvůli odesílání zboží, najít si potencionální zákazníky ze stejného státu. Nedovedu si to vysvětlit, ale mám pocit, že tam to až tak nefungovalo jako tady, a tak po čase byl i zrušený. Potom jsem dlouho váhala, jestli ještě jednou vstoupit do skoro stejné řeky…a nakonec jsem to zkusila. I když už to byl „rozběhnutý vlak“ se spoustou prodejců, nelituji. Vzhledem k tomu, že tohle mě neživí a navíc ruční práce i relativně dlouho trvá, takhle mi to vyhovuje. Mám práce tak akorát a už jsem několikrát musela udělat i krok, u kterého mi „srdce krvácelo“ a některé objednávky jsem musela i odmítnout.

Čeho bys na Fleru chtěla dosáhnout?

Ha…toť otázka! Nějakou přesnou představu nemám, jen bych byla moc ráda, kdyby byl můj obchůdek navštěvovaný, aby se zboží líbilo, pokud v nabídce někdo nenajde to, co by chtěl, aby se ozval (mám ráda výzvy…tedy aspoň co se týká vyplétaných vzorů), a aby bylo zákazníků přiměřeně, abych zakázky stíhala a aby byli spokojení.

Jak vznikla tvá přezdívka a co znamená?

S přezdívkami mám vždycky problém (vymyslet něco zajímavého, výstižného, originálního). Takhle vznikla tak trochu náhodně. Protože mám pro život v SR trochu nešťastnou a málo použitelnou kombinaci předmětů a baví mě pletení, chtěla jsem vydávat časopis s vlastními vzory. Před tím mi občas uveřejnili moje „dílka“ v nejmenovaném slovenském časopise, ale po tom, co jsem se postupem času dostala pod označení „naša redakcia“ a dělala jsem bezejmenně za někoho, jsem si řekla, že to zkusím sama. Známá mi poradila název Fantázia…což se zdálo super jen do té doby, než mě chtěl žalovat nějaký vydavatel komiksového časopisu se stejným názvem. Měla jsem už vymyšlená (od spolužačky z VŠ, která pracuje v reklamní agentuře) a použitá loga, titul atp., která jsem nechtěla měnit, takže jsem musela vymyslet něco co nejvíc podobného. A protože moje svetry jsou někdy trochu úlety…a od úpletů je dělí jen to P (závorku mi to v názvu na Fleru nepovolilo), vyšel z toho tento název, který používám i tady (časopis už dávno nevydávám, asi se už málo plete, zkrátka nepřišla jsem na správné místo v pravý čas).

Co ti na Fleru dělá největší problémy?

Víc se mi líbilo staré vkládání zboží, kdy ho lidé viděli hned po vložení na předních stranách, často byl okamžitý ohlas v podobě komentářů. Od té doby nevkládám nové zboží až tak nadšeně…už se mi stalo i to, že jsem vložila druhé zboží, nenašla jsem ho, tak jsem začala od začátku a až dodatečně jsem ten svůj první pokus našla „zastrčený“ tam, kde jsem ho nečekala.

Chystáš ve svém obchůdku nějaké změny?

Žádné velké a radikální změny nechystám…spíš bych ráda do obchůdku zařadila drobnosti, které sice u některých výrobků na doplňkových fotografiích i figurují, ale málokdo si jich všimne – čepice, šály, kabelky, ponožky. Ponožkám – zvlášť těm dětským – bych se ráda věnovala víc a dělala zajímavé, netradiční…nápadů je dost, jen s tím časem je to trošku horší. 

Kde všude tvoříš? Jak vypadá tvůj tvůrčí (ne)pořádek?

Nejradši a nejčastěji pletu v posteli, kde sedím opřená o velký polštář – meloun a dívám se u toho na televizi (někdy nějak nepostřehnu, kdo je vrah, takže podle toho, jestli pletu hladké části nebo právě vyplétám vzor je to větší nebo menší kulisa). Klubka mám na nejrůznějších místech – v košíku za závěsem, pod nočním stolkem, ve skříňce v pracovně…a hlavní „sklad“ mám ve sklepě pod schody na policích (a samozřejmě v něm vždycky něco chybí, takže se pořád musí dokupovat).

Jsou nějaké techniky, které by ses ráda naučila?

Velice ráda bych se zdokonalila v pletení, pronikla do tajů háčkování, chtěla bych se naučit keramiku, mozaiku, pořádně stříhat razítka jako Niss…je toho strašně moc.

Nakupuješ nebo pouze prodáváš? Kolik věcí už sis na Fleru koupila?

Prodávám i nakupuju (mám pocit, že víc nakupuju než prodávám). Když vidím tolik krásných a zajímavých věcí, nedá se zkrátka odolat. Nejvíc „ujíždím“ na razítkách od Niss a omlouvám si to tím, že to není jen pro mou osobní potřebu, ale že udělají radost i dětem v žákovských knížkách (jen se někdy „netrefím“ – např. se mi moc líbila moudrá sova v čepičce, kterou považuju za zimní…a děti mají pocit, že jsem je ohodnotila:“Dnes na hodině spal(a).“ Sova má zavřené oči (co já považuju za znak přemýšlení) a čepičku vidí spíš než zimní jako spací ). Také jsem se vyzbrojila ve větší míře – a samozřejmě taky do práce – krásnými tričky od Koloušky…a tak bych mohla pokračovat dál.

Kolikrát je tvoje dostupné zboží flerboxováno nebo osrdíčkováno?

Původně jsem to nechtěla počítat, ale nakonec zvědavost zvítězila. Na 61 ks dostupného zboží mám právě v tuto chvíli 1349 srdíček, což jsem opravdu nečekala a za co jsem moc vděčná a 95x flerboxováno, což je opravdu taky moc fajn. Děkuji touto cestou všem, kteří si dají tu práci se na zboží podívat, dát srdíčko nebo zařadit zboží do flerboxu. Moc si to vážím.

Vyjmenuj 5 prodávajících (které obdivuješ, ráda bys doporučila, máš ráda, stojí za pozornost...):

pletynka – první člověk, kterého jsem na Fleru objevila a obdivovala jsem její výrobky, krásné komentáře, spoustu prodaného zboží…

Atelier Niss – úžasný človíček, který má fantastické nápady a je neskutečně pilný, vzor, který i při nejlepší vůli nejsem schopná následovat

fashionmartina – co ta dokáže s háčkem a jehlicemi, to jsou hotová kouzla…

kolouška – má fůru nádherných triček, až je problém si vybrat

kecam – bezvadná osůbka, obdivuji ji i její keramiku, které začínám propadat

Zuzana.Honsova – milá paní malířka, která je ochotná vyhovět snad každému přání

makiko, Lidunka, Ivka–Lehkoživka….

…škoda, že je tak málo místa, vyjmenovala bych jich ještě víc…

Seřaď následující „akce“ podle toho jak velkou z nich míváš radost:

prodané zboží

nový nadšenec

umístění v Topu

nový komentář

zboží v Top nominaci

umístění do Fler Boxu

nové srdíčko 

Co tě kromě tvoření ještě baví?

Velice mě baví četba (a ráda knihy vlastním, vracím se k nim a buduji si takovou knihovničku, která mi dokonale vyhovuje, teď vychází velká spousta fantastických knížek , ještě mám jeden rest – nemám všechny knížky označené exlibrisem, s tím musím něco udělat), psaní dopisů (a vyrábím si i obálky ze zajímavých balících dárkových papírů)…pěstování ibišků…pobyt u moře (ale ne ledajakého, musí být teploučké s písečným dnem…takže mi v tomhle ohledu nejvíc vyhovuje Bulharsko)…a potom tvoření, tvoření a ještě jednou tvoření různého druhu.

Jaká je tvá pozitivní vlastnost?

Asi spolehlivost, houževnatost (někdo by to možná nazval tvrdohlavostí, omluvou mi môže být snad to, že jsem Beran), pečlivost.

A nějaká špatná?

Jsem citlivka, která si i sebemenší problém převrací v hlavě ze všech stran, řeší ho, trápí se tím…

Jakou hudbu ráda posloucháš?

Ha…tak spíš bych začala tím, co určitě neposlouchám (nechci se rozhodně dotknout nikoho, komu se tyhle žánry líbí, ale tohle zkrátka není můj styl): vážnou hudbu, folk, dechovku, hip-hop, rap, disco, techno….I když na to možná nevypadám (ani vzhledem k věku), ráda poslouchám rock a metal. Nejoblíbenější skupiny jsou: Nightwish, Within Temptation, Sirenia, Kern, Europe, Asia, z dalších Era, líbí se mi Sarah Brightman, i když je to operní zpěvačka, její populárně až rokově laděné skladby jsou pro mě vysoce poslouchatelné. Nestydím se za svůj občasný úlet (spolu s manželem) typu: jít se skoro dospělými dcerami na Masters of Rock nebo např. koncert skupiny Nightwish v Praze, manželem se občas nechám nalákat na koncert Mariána Vargy nebo Fermaty (všechno už v podstatě důchodci).

Co ráda čteš a jaké filmy máš ráda?

Jsem velký knihomol a můj čtenářský vkus se tak nějak vyvíjí. Kdysi jsem četla a nesměla mi uniknout žádná knížka z lékařského prostředí (Cook, Palmer, McClure), snažila jsem se mít co nejkompletnější „sbírku“ detektivek Agathy Christie…teď jsem propadla historickým knížkám, zvlášť těm s egyptskou tematikou a knížkám Mary Higgins Clarkové.

Filmy – nemám ráda katastrofické, špionážní atp. Ráda se dívám na historické dokumenty, kriminálku CSI, mým oblíbeným filmem je např. Duch (ale s tím správným dabingem), Tajemství řeky bohů (Sedmý svitek), Muž se železnou maskou, Bota jménem Melichar, Jako vejce vejci, Mumie a Mumie se vrací, Ďáblova lest, Hráči se smrtí, Kruh…dcery mě zlákaly na Zápisník smrti…asi je to celkem různorodé, že? 

Máš nějaký cestovatelský sen?

Některé cestovatelské sny se mi už díky manželovi postupem času splnily – např. Řecko, Bulharsko…Nemám ráda zimu, takže severské krajiny nehrozí. Láká mě ještě Kuba, kdyby tam nebylo až tak velké teplo, kvůli památkám Egypt a co by se mi moc líbilo, to by asi byla Havaj…

Jaká je tvoje oblíbená barva a jakou naopak nemusíš?

Nejoblíbenější je asi černá (případně kombinace černá, bílá šedá nebo černá, bílá červená), modrá…v poslední bobě i červená a oranžová. Nemusím hnědé a béžové, vojenskou, flaškovou a brčálově zelenou, růžovou…a asi u mě nenajdete ani fialovou.

Co zpravidla snídáš?

Pokud se mi náhodou nepodaří zapomenout nasnídat se v zápalu práce, asi nejčastější snídaně, která mi pořád ještě i po těch letech chutná, je rohlík s máslem a kakao (kakao miluju, stejně jako čokoládu, zato přímo nesnáším chuť a „vůni“ kávy…i v cukroví). Sem tam si to zpestřím třeba bábovkou nebo čokoládovou rolkou z Tesca. I když to vypadá, že jsem „slaďák“, nejím třeba džem nebo med na pečivu.

Jsi noční sůva nebo ranní ptáče?

Těžko říct, průběžně se to mění, momentálně mám pocit, že nejsem ani jedno.

Jakou část svého těla nemáš ráda?

Óóó…těch je…mohla bych začít od vlasů, postupovat přes srostlé husté obočí (ještě že se dnes neupalují čarodějnice, byla bych jasná a ještě by to potvrdila i znamínka na krku), břicho, nohy…Ale člověk nesmí být až tak moc kritický a brát se moc vážně, vím, že jsou i důležitější věci, než je vzhled (ale zase jsem ženská, která si ráda pořídí něco nového a chce v tom vypadat dobře…tak pak si vyberte  ).

Jsi pověrčivá?

Myslím si, že ne. Nerozháže mě ani kominík, ani černá kočka přes cestu (máme doma ze 3 koček 2 černé a motají se nám pod nohama pořád, to už by muselo být smůly!)…jediné, co nemíním riskovat je drůbež na Nový rok. Co kdyby náhodou uletělo štěstí…

Co nejíš?

Původně jsem chtěla napsat, že jím všechno, ale když jsem se „hluboce zamyslela“, zjistila jsem, že to není pravda. Nejím brokolici, špenát, olivy, kapustu (samé zelené věci, asi se mi od doby, kdy jsem učila na střední vojenské škole tahle barva příčí), mořské potvory, prorostlé nebo jinak tučné maso, mák.

Třídíš odpad?

V rámci možností ano. Dokud jsme ještě bydleli v Žilině, nějaká firma si jezdila pro papír, sklo….a nevím, co všechno ještě…až po vršky od piva a sirupů. Ale myslím, že v současné době už, bohužel, nefunguje. Teď aspoň třídíme, co se třídit dá - papír, PET lahve, tetrapaky... Chtěla jsem napsat, že jen sklo nám dělá potíže, ale do skleniček od tatarek vařím přes léto džemy, do těch od alkoholu zase bezový sirup, takže do kontejneru vlastně ani není co dát.

Bonusová otázka od Mar-max z předchozího rozhovoru:

Znáte nějaký dobrý vtip? A můžete se s námi o něj podělit?

Vtipy mám ráda...jen si je nepamatuju a už vůbec je neumím interpretovat. Pamatuju si jen pointu, což je málo, naštěstí mi u těchhle pomohl internet. :-)

Chuck Norris si spravil z 293 000 000 obyvatelov v USA na 293G.USB!

Vypráví v pražské pivnici pan Karas: "Včera jdu odtud domů, a aby mi žena nenadávala, přede dveřma se potichu celej svlíknu, abych se mohl vplížit rovnou do postele. Vtom slyším: Ukončete nástup a výstup, dveře se zavírají - a celej byt mi ujel do tunelu!"

Chtěla bys něco sdělit na závěr?

Především děkuji Elisa.Day, která vymyslela a řídí celý tento príma klub. Jistě jí to zabere spoustu času – ale nám ostatním rozhovory (které si v ničem nezadají s těmi oficiálními) dělá ohromnou radost, umožňuje nám blíže poznat hodně zajímavých lidí, o kterých jsme neměli ani tušení a nebo jen mlhavou představu.

Ostatním děkuji, že měli tu trpělivost přečíst si tento rozhovor až do konce.

+ Bonusová otázka pro příštího dotazovaného – na co by ses chtěla zeptat?

Bez čeho si svůj život ani nedovedeš představit a bez čeho bys klidně byla?

 

Na odpověď se můžete těšit v příštím rozhovoru!

A kdo bude příštím dotazovaným? Nechte se překvapit!