...
Zamykám pronajatý byt ve stařičké čtvrti a ještě starším městě. Je dost chladno. Přímo nade mnou ční k nebi vysoká kamenná stavba. Mě tolik známá, tolikrát jsem zde byla. …Znám tě z papírových pohlednic, a z malovaných pláten starého muže s kloboukem, pro nějž jsi byl středobodem vesmíru. Ten muž mi slíbil, že tě budeme malovat společně… ale už je tomu tak dávno co odešel pryč,… tenhle pohled na tebe, povím ti, je ještě pro mne neokoukaný. Epický, honosný, a tak vznešený! Pořád věřím, že tam někde v nitru ukrýváš živého draka. Který doposud spí. Slyším, ...cítím, tlukot jeho srdce hluboko pod lesklými hladkými šupinami…
Miluji staré stavby, obzvláště ty gotické s tajemstvím a legendami, a tato zaujímá v mém srdci čestné místo - pomyslím si. Vyndám z kapsy vymoženost moderní doby a podívám se na čas. ...Tak a jde se na nákup. Procházím uličkami jako z pohádky a na náměstí v uzounkém krámku přeplněném k prasknutí kupuji čerstvé voňavé pečivo. Zaplatím, kasa cinkne a zrychleným krokem jdu z kopce k modrému domečku. Po příchodu nanosím dřevo, zatopím v kamnech. Chvíli to trvá, než kouř z komína ztratí barvu a kamna začnou pořádně hřát. Začíná se ozývat příjemné praskání.
…Zapínám hudbu, peču štrůdl, dekoruji před domem, zalévám květiny. Otírám prach z rekvizit a starožitností. Rozsvěcím vitrážové lampičky. Barevné světlo zalije koutky místností jako povodeň. Štrůdl už voní! Začínají se trousit první ranní hosté. Podává se snídaně. …Rozespalí, s rozcuchanými vlasy, manekýny, děti, turisté, manažeři ... Všichni máme jedno společné, tíhneme ke starým věcem, starožitnostem,…s příběhem a duší. Vytvořeným lidmi před dávnými časy, kteří dokonale ovládali své řemeslo a do těch věcí vtiskli kus sebe sama.
…Hostům naservíruji čaj. Zkrotím přístroj na kávu,… místnostmi se rozproudí vůně čerstvě umleté a uvařené kávy,…,,je libo kapučínko, laté, nebo espresso?“ Hosté jedí štrůdl, popíjí kávu, kochají se starými věcmi, kouzelnou atmosférou. Vzdychají údivem nad tou krásou. Neodolají si potěžkat starou litinovou žehličku s dřevěnou rukojetí, žasnou nad tou precizností,… jejich srdce taje nad pohledem na staré hračky, které mívali, když byli dětmi… Občas zaslechnu i výkřik, když někdo mezi stovkami různých věcí, najde tu svou, kterou vlastnil a na kterou má tolik vzpomínek.
Vzpomínám si, jak sem přišel starší pán se svou manželkou. A zeptali se, zda-li si to tu mohou prohlédnout. Řekla jsem, že samozřejmě ano,… A pak se ještě zeptal: ,,Slečno, může se na některé z těch věcí sahat?“ „Že jste to vy, tak máte ode mne svolení“, udělala jsem si srandu. Ale pán se toho chytil : ,,A provedete nás tu?“ Až nyní jsem si všimla opatrné chůze jeho ženy. Pohltil mne svíravý pocit z toho, že ta žena nemůže vidět takovou nádheru,… Její manžel jí začal popisovat, že právě stojí před velmi starým kočárkem,.. pak se odmlčel, chyběla mu ta správná slova. Ach, to není ono, když o něčem jen slyšíte, jak si máte vytvořit tu představu,…když vás obklopuje jen tma? Začala jsem popisovat co nejpodrobněji. ,,Mohu Vás chytit za ruku?“, zeptala jsem se.
,,Ano“ řekla paní, budu moc ráda. Usmála se. Měla tak krásnou tvář, dlouhé blonďaté vlasy jí sahaly do půli zad. Dlouhý světlý kabát se zauzlovaným páskem kolem pasu jí obepínal její štíhlé tělo… ,,Před námi stojí plátěný kočárek s loukoťovými koly, zajímavým tipem odpružení a porcelánovou rukojetí… Ta látka je už stářím křehoučká, kočárek má sklápěcí stříšku, která je jako velká harmonika a tady se sklápí“… vedla jsem její ruku… ,,zde na okrajích je ručně dělaná krajka i uvnitř má hodně měkoučkých peřinek s krajkou. Tam se to muselo spinkat! Po stranách korbičky, která má tak trochu tvar jako baňatá loďka, jsou proutěné ozdoby,…takové spirálky, které dohromady tvoří květ růže…rukojeť kočárku je ze dřeva a madlo je porcelánové, zdobené květinami,…ty jsou ručně malované kobaltem a jak je to naglazované, přes ty květy, můžete cítit tahy umělce, který je maloval,… když kočárek vozil robátka, byl poměrně těžký.“ Zapřely jsme se o kočárek a popojely jsme s ním,… Cítila jsem tlukot jejího srdce, když jsem ji držela za ruku, cítila jsem její nadšení,…vodila jsem paní od jedné zajímavé věci ke druhé,… rukama a prsty hltala informace. Poslouchala příběhy, postupy jak věci vznikaly,… čas se zpomaloval, byli jsme na návštěvě v dílně skláře, zlatníka, řezbáře, keramika, a mnohých dalších. Byli jsme v jiné realitě, v jiné době, stáli jsme na místě a přeci jsme cestovali v čase mezi příběhy, zeměmi,…lidmi, věcmi,…my tři jsme se ocitli lapeni v čase,…
(... Mé zápisky, fotografie a vzpomínky z mého druhého zaměstnání :))
***
