Křesílko sloužilo léta na verandě chaty mé kamarádky, kam se dostalo z domácnosti její babičky. Na chatě jsem je vídala několik let, každý rok o něco bledší a utrápenější. Při poslední návštěvě však na verandě trůnil soubor zbrusu nového teakového nábytku. Pídila jsem se po křesle, a našla je ve dřevníku, kde čekalo na ránu z milosti. Za dvě láhve meruňkovice bylo moje. Když jsem je vezla po vymleté polňačce s kopce na dvoukoláku, proklínala jsem chvíli, kdy se mi křesla zželelo. Ale v dílně jsem pod zbytky ošuntělého potahu a polstrování našla pružiny v perfektním stavu a dřevěnou kostru, kterou zub času neohlodal.
Dřevěné části křesla jsem pořádně zbrousila a natřela matnou žlutou akrylátovou barvou, kterou jsem ještě přetřela transparentním lakem. Všechno čalounění je nové, z několika vrstev gumožíní, čalounické vaty a polyesterového rouna. Na potah jsem použila nezničitelnou černou polyesterovou potahovou látku s jemným matným leskem. Zkrátka jako kosí peří. Proto jsem křeslo pojmenovala po jediném kosovi jehož jméno si z dob dětství své dcery vybavuji.
Rozměry křesla jsou V 83 x Š 58 x H 80 cm.
Přijďte se na křeslo nezávazně podívat a vyzkoušet, jak je pohodlné. Pokud je zakoupíte, můžete si je odvézt osobně, nebo vám je pošlu pořádně zabalené Českou poštou jako cenný balík.