Starožitný porcelánový KOHOUTEK vodovodní baterie

Starožitný porcelánový KOHOUTEK z vodovodní baterie, na studenou vodu, otočný, funkční, dobrý stav, "průměr" kličky cca 6 cm, šroubovací závit (vnější průměr) cca 17 mm ... ... výrobce: Armaturka Myjava, polovina 20. století, made in Czechoslovakia, nečištěný, vhodné do stylové domácnosti.

-----
Historia podniku Slovenská armaturka Myjava na Myjave má svoje korene sto kilometrov od Myjavy - v Petrzalke. Sem v roce 1918 prišiel obchodník z Viedne, Cech Bohumil Spěváček. Na začiatku pracovalo v továrni asi 20 robotníkov.

V roce 1930 nový majitel Václav Taus nemal s továrnou úspěch a prodal ji Legiobanke a ponechal firme iba svoje meno.

Nove vedenie továrnu Taus v Petržalke zmodernizovala. K zvýseniu výroby a jej ziskovosti prispela zbrojna výroba. V povojnových rokoch 1936 az 1937 sa niekolkonásobně zvýsil obrat.

Vývoj medzinárodnej situacie prinutil vedenie firmy Taus riešit zo strategických dovodov bezpečnejšie umiestnenie zbrojnej výroby, a to jej presunutím do vnutrozemia.
Z viacerých lokalit bola nakoniec vybrána Myjava, možno aj vdaka tomu, že jedným z riaditelov Legiobanbky bol myjavsky rodák.
Neskor Mnichovsky diktat odtrhol Petržalku od ČSR a všetky stroje, zariadenia, materiál a rozpracované výrobky boli presunuté na druhý breh Dunaja a neskor ich dopravili na Myjavu.

Závod na Myjavě začal vyrábat v roku 1937 v novopostavených priestoroch medzi Sekulami a železničnou tratou. Po zániku ČSR bola továren zariadena do plánu vyzbrojovania německej armády.

Koncom 2. svetovej vojny prichádzali snahy německých vojenských orgánov o prevezenie najdoležitejších zariadění a části strojov.
Tieto činnosti boli pracovníkmi sabotované a namiesto požadovaných zariadení nakládali do bedien odpadový materiál a zachraněné zariadenia skrývali do kanálov a na iné bezpečné miesta.
8. aprila 1945 došlo k oslobodeniu mesta Myjava a tým aj závodu.

Po oslobodení sa do necelého mesiaca podarilo obnovit výrobu. Aj ked problémom bol prechod z vojenskej výroby na mierovu. Koncom roku 1945 pracovalo v závode az 1100 zamestnancov.

Následujuce roky bol poznačený prechodom výroby na socialistický sposob. Podnik tažil z rozvoja výstavby a jeho hlavnými výrobnými aktivitami bola výroba armatur, vodovodných baterií, velo ventilov.

Porevolučné obdobie - došlo k postupnému rozděleniu závodu a neskor k zániku podstatnej části výroby.
V dnešnej době existuje len niekolko firiem, ktoré kopíruju povodný výrobný program.