"Procházel jsem se tedy na sklonku večera, kdy všechno ztrácí soudržnost, mezi lidmi svého národa a pozoroval je, jak v ošumělých, starých šatech postávají na prahu svých skrovných chatrčí a odpočívají po své včelí práci.
A nezajímali mě ani tak oni samotní, jako spíš dokonalost medového koláče, na němž po celý den společně pracovali.
Nad jedním z nich jsem se zamyslel. Byl slepý a navíc přišel o nohu. Byl velmi starý, blízek smrti, při každém pohybu zasténal jako kus starého nábytku a odpovídal jenom pomalu, protože při svém vysokém stáří už nedokázal jasně hovořit, ale v tom, zač se směňoval, byl čím dál zářivější, jasnější, chápavější. Dosukd totiž pokračoval roztřesenýma rukama v práci, jež se změnila v elixír čím dál jemnější chuti. A nádherně tak unikal ze svého starého, zkornatělého těla a byl čím dál tím šťastnější, nezranitelnější. Čím dál tím nesmrtelnější. Ruce měl plné hvězd a vůbec netušil, že umírá..."
Nuže... Směňuji se tedy za šperky - za unikátní a nenapodobitelné ozdoby, vytvořené starobylou a velmi jemnou technikou drátkování - wire-wrappingu.
Co dělá Sangueterre kromě této směny?
Náruživě čte.
Nekonečně sní.
Škádlí své králíčky a občas i přátele.
Čaruje. Protože každý čin je magický.
Tvoří. Neustále.
Opakuje si francouzská slovíčka a pokukuje po španělských.
Hodně se směje a občas pláče a věří, že život se dá zažít jen prožitím. Tak žije.
Občas rychleji jedná a mluví než myslí a občas jí to pěkně zamotá hlavu, ale pak se tomu všemu přeci jen nejraději ze všeho zasměje.
Miluje... A nejvíc ze všeho všechnu krásu na světě, kterou jsme stvořili a ještě stvoříme a na které se může vlastníma rukama taky trochu podílet.
A děkuje Vám za návštěvu.