Sonče

Dobrý den, ahoj.

Určitě to znáte, tvoření člověku dodává elán a sílu do života. A když pak stvoření z toho tvoření udělá radost ještě i někomu dalšímu, je to prostě bezva. Proto tu jsem.

Prvotní v Sončině krámečku tedy jsou vlastní výtvory pro radost, momentálně mě uhranuly korálky a motánky, takže se můžete těšit na ně. Jak se znám, časem přibude i něco dalšího.

Nedávno jsem po rodičovské dovolené nastoupila znovu do zaměstnání a bohužel, nepodařilo se nám sehnat školku. Takže jestliže jsem dříve čas pro své tvořeníčko ukrajovala po nocích, teď jsou to jen chvilky slastného spočinutí. A pořád po nocích, ve dne si totiž, když zrovna zbyde trocha volného času, raději užívám své momentálně tak trochu putovní holčičí štěstí. To je i nadále první osůbkou,  která mé nové výtvory hodnotí. Když usoudí, že: "Klásný, mamčo, moc klásný," tetelím se blahem - o to víc, že jako "velká holka" má už jasně vyhraněný názor na to, co se jí líbí a co ne.

Suma sumárum šperčíky tu nepřibývají jako na běžícím pásu, asi jen těžko s nimi můžu konkurovat těm, kteří tvorbě mohou věnovat podstatně víc času a energie a mají i možnost nakupovat materiál ve velkoobchodech - a jejichž dílka velmi obdivuji a říkám si, že třeba jednou...  Ale i tak doufám, že tu najdete něco pro radost sobě nebo svým blízkým, což udělá radost i mně.

Původně jsem si myslela, že flerový krámek otevřu pouze se zbožím, které vychází z mých rukou. Ale člověk míní, Pán Bůh mění. V mém rodném hnízdě jsme se pustili do přestavby a tak jsem plány o trochu změnila.

Mimo jiné jsem se začala probírat ve skříních a krabicích léta ukrytými věcmi a věcičkami, s nostalgií vzpomínat na dobu svého dětství, kdy dobře sloužily jednotlivým členům naší rodiny i mně samotné, a tak nějak mi k tomu začala v hlavě znít známá písnička pánů Svěráka a Uhlíře "Neopouštěj", kde se zpívá:

Neopouštěj staré věci pro nové,

i když barva šediví a prýská,

byly kdysi lesklé, byly chromové

a teď se jim na smetišti stýská.

Být věcí, také by se mi stýskalo a když se tak dívám na to množství pokladů z našich domácích skrýší, stýská se mi i za ně. Sice neskončily na smetišti, ale potřebné už nejsou, nikomu neslouží a nikdo se z nich neraduje. Chtěla bych to změnit a tak mě napadlo, že je nabídnu Vám.

Některé se Vám třeba budou hodit tak, jak jsou, jiné by mohly Vaše šikovné ruce vrátit do života různými úpravami a možná se tu pak s nimi setkám ve Vaší nabídce zboží v sekci recy-věci. Potěšilo by mě, kdybyste mi o tom dali vědět.

Takže vítejte a díky.

Sonče