Zajímaví nováčci: "Nejdůležitější je prostě začít..."

Život píše velké příběhy a často jen náhodou jsou zachyceny a sepsány. Tak je to i s našimi Nováčky. Někdy si na ně musíme vyloženě počkat a navíc my jsme ještě na začátku příběhu... Ale pak u nich sedíme a hltáme řádek za řádkem a přejeme si, aby to čtení nikdy neskončilo. A přesně takoví jsou i dnešní zajímaví nováčci na Fleru. Jejich příběhy jsou trošičku delší, ale slibujeme, že je zhltnete naráz od prvního do posledního písmenka. :)

Jsme... Vlastně... Ladné...

Fler.cz/jsme-vlastne-ladne

Jaký je příběh vaší tvorby?

Předně je nutno říct, že jde o příběhy dva… O Příběh Vlasty a Lady. Odtud i název Vlastně… Ladné.
Poznaly jsme se už na střední průmyslové keramické škole v Karlových Varech. Obě ve stejném ročníku, studující stejný obor - design porcelánu - dekorace, avšak každá v jiné třídě. Mezi těmito dvěma třídami tenkrát nepanovala velká náklonnost, prostě jsme se nemusely… Ony to také byly až na pár výjimek dívčí kolektivy. Dneska se tomu s Vlastou často smějeme... :). Ze střední školy jsme si odnesly lásku, ale hlavně velký respekt z materiálu, jako je porcelán. Upřímně by ani jednu z nás až donedávna nenapadlo, že se k porcelánu po deseti letech vrátíme. S Vlastou jsme se potkaly znova na vysoké škole v Plzni. A tam tehdy vzniklo silné přátelství, ještě utužené životními peripetiemi.
Vlasta a já jsme na první pohled každá úplně jiná. Někdy je až s podivem, že zrovna mezi námi dvěma vzniklo takové pouto. Vlasta působí někdy až excentricky, je velký chaotik a z mého pohledu bordelář. Já oproti tomu jsem až otravně pořádkumilovná a systematická. :) Vyjadřujeme se i jinými výtvarnými technikami. Vlasta se zaměřila na linoryt a já si zamilovala perokresbu tuší. Přátelíme se prakticky na dálku, protože já žiji v Karlových Varech, kde jsem i vyrostla a na které nedám dopustit, a Vlasta pendluje mezi Plzní, kde momentálně žije, a Černošínem, odkud pochází a má rodinu.

Ale přes to všechno… funguje mezi námi silná empatie. Beze slov vycítíme pocity a myšlenkové pochody té druhé. To je jeden z nejdůležitějších aspektů v naší spolupráci a výtvarném projevu. Jedna s druhou vždy prožívala proces tvorby té druhé, vzájemně jsme se podporovaly, radily se a jedna druhou motivovala a povzbuzovala k tomu, aby to nevzdávala. Jestli máme něco opravdu společné, tak sklon k velké sebekritice a nízké sebedůvěře. Nemít podporu jedna v druhé, sotva bychom došly až sem. Ale tomu předcházely roky snění o tom, že se jednou pokusíme jít s kůží na trh a nějakým způsobem obstojíme a co je pro nás nejcennější… Naše věci se budou líbit. Tak jako se nám líbí tvorba ostatních, třeba zde na Fleru.
Čas stále ubíhal a konečně nás okolnosti dotlačily hnout se z místa. U mě to byl pro mě zásadní fakt, že mi bylo právě 30 let a když to neudělám teď, tak asi nikdy, a celý život si budu vyčítat, že jsem to nezkusila. Řekla jsem si, že do šuplíku jsem za ta léta nakreslila už dost motivů, z kterých snad něco kloudného vyberu… Ale kam ty svoje motivy použiji? To byla otázka. Obě nás láká textil, sklo, obě jsme si vždycky vyráběly různé bločky a sešitky, koketovaly jsme s výrobou šperků. Ale nic z toho nebylo úplně to pravé, až pak nám to došlo… Porcelán! Materiál, který známe a ke kterému máme blízko. A pak to šlo ráz naráz.

U Vlasty ten důvod byl mnohem zásadnější a ne tak malicherný, jako u mě. Narodil se jí syn Vojtíšek. A protože s Vojtíškem v současné době válčí se životem sami, pro Vlastu je tu díky tvorbě naděje, že se malému bude moct věnovat naplno a trávit s ním co nejvíce času.

Jaké to je, když usedáte k výrobě?

Vlasta: Starám se o synka a dědečka, takže k tvorbě usedám, když celý dům spí. Když ale konečně začnu, tak mám vždy dobrý pocit jen z toho, že tvořím. Miluji obhroublý rukopis linorytu, myslím, že přesně vystihuje mne samotnou stejně jako Ladu její perokresby, krásně se doplňujeme.

Lada: Na začátku je to vždycky trochu stres. Vytvořit si podmínky a stihnout a splnit všechno okolo. Abych byla na práci zcela koncentrovaná, musím vědět, že mě nic nelimituje, nikam nespěchám a mám na práci čas. V momentě, kdy pak usedám k samotnému tvoření, cítím obrovské uspokojení a pocit štěstí, mísící se i s napětím, jak každý motiv nebo dekor dopadnou.

Co si myslíte, že je pro tvůrčí proces nejdůležitější?

Vlasta: Začít!

Lada: V mém případě je nejdůležitější do detailu promyslet, co chci zrovna vytvořit. Získat přesnou představu nad konečnou podobou. Tomu předchází shromažďování různých předloh, skicování a poznámek. Po takové důkladné přípravě jsem pak schopná vytvořit něco komplexního, kde jsem s finálním výsledkem spokojená. Ale nejdůležitější, a to platí myslím pro všechny, je prostě začít. :)

A co vás v tvorbě ovlivňuje a doprovází?

Vlasta: S bratrem se střídáme o malý byt v Plzni, když je tam on, jsem já u dědy v Černošíně a obráceně. Většinou jsem ale u dědy já a snažím se obstarat dům, topení a zahradu a snažím se nezbláznit z dědečkových zahradních překvapení v podobě potřebných rezivějících a ostrých pokladů čekajících na malého objevitele a on se zas snaží nezbláznit z mých mnohdy radikálních dietních programů, které překvapivě, a k dědečkovi nevoli, neobsahují kynuté knedlíky. Celý den lítání kolem jídla a dříví mi nenechá chvilku pro tvorbu, takže já tvořím až po posledním přikládání do kotle a vyvenčení Karla, mého atletického pejska, což je kolem desáté v noci.

Lada: Ráda se nechávám ovlivňovat vším, co mě obklopuje a co mi mé okolí nabízí. Inspirativní je pro mě zejména samotné město, v kterém žiji. Okolní lesy, zvířata, příroda i architektura lázeňských budov. Dalším aspektem jsou vzpomínky na dětství, ty čisté a milované. Vzpomínky na světlušky za teplých letních večerů, liška v seníku, socha jelena u hotelu Richmond… Důležité je toulat se ve vzpomínkách a absorbovat to, co se nabízí. To mě pak ovlivňuje nejvíce. Aby pak náměty dostaly konkrétnější podobu, chce to chvilku na vlastní myšlenky, blok, který mám neustále po ruce a tenký černý fix. Přítel si někdy stěžuje, že jsem duchem nepřítomná, a já přitom jen myslím na nějakou kompozici, co by stála za to zachytit...

Kde vaše věci vznikají?

Vlasta: Tam, kde zrovna nikdo jiný není, v pokoji mého bratra, v kuchyni, když si Vojtíšek zabral pokoj, na zahradě, pokud se mi podaří zaměstnat dítě, v nejhorším případě, když jsme s bratrem v Plzni a Vojta spí, tak tvořím na záchodě :). Protože lítám z Plzně do Černošína, tahám vše tam a zpátky, což dost komplikuje dělat cokoliv a ještě s mozkem s nízkou pamětí. Můj mobilní prostor pro tvorbu je moje koleno, na tom se tvoří vše.

Lada: Bydlíme s přítelem v pronajatém 2+1. V obývacím pokoji jsem si vytvořila pracovní koutek se stolem na kreslení. Jak jsem výše zmínila, jsem někdy až chorobně pořádkumilovná, a proto mělo vše své místo, bylo barevně sladěno a popsáno. Tak to fungovalo do té doby, kdy se má tvorba omezovala na samotnou kresbu. V momentě, kdy jsem začala koketovat s porcelánem, se náš útulný obývací pokoj začal měnit na skladiště :). Vyvstala i potřeba nějakého bytelného a zároveň snadno přepravitelného nábytku na prodejní akce, který ovšem nebyl kam uskladnit, a tak se stal úložným prostorem pro neodekorovaný i hotový porcelán. V současné době se všude válí rozstříhané archy sítotisků, bedny s porcelánem a odstřižky. Miniaturní půdní pokoj, který náleží k našemu bytu, jsem zase využila k výrobě sešitků a zrcátek a nyní i jako úložný prostor pro veškerý balicí materiál a krabice. Současné podmínky mě občas dohání k šílenství a nemohu se dočkat pořádné dílny a skladovacích prostor.

Jak vypadá cesta vašeho výrobku na Fler?

Vlasta: Fotím na zahradě, v dědečkově ráji potřebných věcí, na starých úlech a rozbitých oknech opřených o plůtek. S časem jsem na tom skutečně mizerně, takže Fler zařizuje ulítaná Lada, která obstarává většinu lítání kolem Vlastně…Ladné.

Lada: Nejkrásnější z procesu tvorby je první pohled na vypálený a hotový výrobek. Ovšem pak už se ta radost začne trochu kazit tím, že přichází na řadu ta nejméně oblíbená část procesu :). Donedávna jsem bojovala s nedostatečnou technikou. Špatný foťák, nevyhovující osvětlení. Za první větší výdělek jsem pořídila lepší fotoaparát a nyní se potýkám hlavně s vlastní nezkušeností a nešikovností. Ale sama sebe uklidňuji tím, že chybami se člověk učí a snad někdy fotografie, na kterých prezentuji své výrobky, budou jednou vypadat tak, jak bych chtěla. A samotné vkládání na Fler… Nemám ráda práci na počítači. Hlavně proto, že mi zkrátka nikdy nešla. Takže zatnu zuby a naštěstí je proces vkládání snadný a srozumitelný i pro takového amatéra, jako jsem já! :)

Líbí se vám Fler? Co konkrétně vás na něm okouzlilo? :-)

Vlasta: Myslím, že Fler je úžasný v tom, že dává komukoliv možnost, aby byl vidět.

Lada: Když jsem poprvé objevila Fler, byla jsem naprosto nadšená! Najít místo, kde v podstatě každý může prezentovat to, co ho baví, byla neskutečná motivace. Také vidět tvorbu ostatních, mít možnost zjistit, co se ostatním líbí, to jak někdo dokáže být v tom, co dělá, úspěšný, to, jak se v průběhu času zlepšuje a posouvá, to vše bylo velmi zásadní i pro náš vývoj.

Co inspirativního můžete doporučit ostatním?

Vlasta: Já jsem dříve trávila hodiny sledováním, co by se dalo dělat, ale nikdy jsem skutečně neudělala ani krok, až když jsem přestala mít čas a okolnosti mě donutily, abych začala, tak jsem prostě začala. Takže prostě ZAČNĚTE, i kdyby jen pro krásný pocit z tvorby.

Lada: Pokud niterně cítíte touhu tvořit, která se vám dere i z pórů, neváhejte! Nedělejte chybu, jako my s Vlastou, a nepochybujte neustále o sobě. Neporovnávejte, kdo je lepší nebo horší, nepřemýšlejte nad sebou tolik. Pokud se vaše touha snoubí s vaší snahou a máte odhodlání si plnit sny, určitě to zkuste. Ten pocit, kdy vidíte svou práci skutečnou a hmatatelnou, nic nenahradí ♥.

Co považujete za svůj dosud největší úspěch?

Vlasta: Náš největší úspěch pro mě byl vidět naše linoryty a kresby na porcelánu po prvním výpalu.

Lada: Jsme na úplném začátku. V podstatě jsme takhle naplno začaly až v září roku 2018. Za největší úspěch tedy považuji to, kam až jsme se dostaly. To, že se neustále zlepšujeme, že si naše věci získávají postupně své příznivce, kteří se navíc i vrací a dovolávají se dalších a dalších výrobků.

A váš veliký sen? :-)

Na našem „Velkém snu“ se s Vlastou naprosto shodujeme. Být svou tvorbou úspěšné do té míry, abychom se jí mohly věnovat naplno a staly se nezávislé. Aby se z dosavadního tvoření, kdy čas dovolí, stala nejen obživa, ale i životní náplň :)

U-mami

Fler.cz/u-mami

Jaký je příběh vaší tvorby?

Moje maminka má starý skříňový šicí stroj Lucznik. Už jako malá jsem se zájmem pozorovala všechny ty kouzelné páčky a „provlékačky“, kterými bylo třeba prostrčit nit, a když se to udělalo správně, tak stroj a ruce mojí maminky byly schopny ušít třeba kostým Červené karkulky na maškarní ples. Po mnoha letech jsem dostala nápad, že si šicí stroj pořídím také a pro začátek si zkusím ušít povlaky na polštáře z krásných látek od návrhářky Amy Butler. Jakmile se mi polštářů nakupilo více než dost a už jsem nevěděla, kam s nimi, přemýšlela jsem, co dalšího ušít. Napadly mě peněženky. Na Pinterestu jsem si našla fotky ručně šitých peněženek, které se mi tak zalíbily, že jsem si takovou chtěla zkusit vyrobit. Postupně jsem sama upravovala střih až do dnešní podoby. Nedílnou součástí mé práce je i výběr vhodných látek. Ráda vybírám takové, které mají nápaditý vzor.

Jaké to je, když usedáte k výrobě?

Když sednu za šicí stroj, jsem především zvědavá, jak bude vypadat hotová peněženka a zda jsem látku nastřihla vhodně tak, aby vynikl její vzor. Okamžik, kdy zasedám k šicímu stroji, je pro mě určitou formou adrenalinu, kdy největším nebezpečím je, že si prošiju prst, což se mi ještě naštěstí nikdy nestalo.

Co si myslíte, že je pro tvůrčí proces nejdůležitější?

Pro mne je nejdůležitější motivace. Když šiju pro rodinu nebo zákazníky na Fleru, tak potom přirozeně přicházejí nápady a s tím chuť zkusit něco nového. Neustále vymýšlím, co bych mohla vytvořit. Tím, že jsem momentálně na mateřské a roční dcera přes den dvakrát spí, mám tím dostatek prostoru na realizaci nápadů. Vymýšlím neustále nové věci, které bych mohla zkusit. Teď aktuálně jsem došila neteři a synovci šitou knihu, která slouží k rozvoji jemné motoriky. Její tvorba mě velmi bavila, ale byla také velmi časově náročná. Na druhou stranu mě posunula o kus dál.

A co vás v tvorbě ovlivňuje a doprovází?

Je to především můj manžel, který je mým trpělivým společníkem při šití a kterému vždy s radostí nový kousek ukážu. Dále se ráda inspiruji na Pinterestu, který je pro mě nekonečnou studnicí nápadů. Při tvorbě nesmí chybět hrnek kafe, který mi dodává potřebnou energii, a pohled z okna do naší zahrady.

Kde vaše věci vznikají?

Nedávno jsme se přestěhovali do domečku na vesnici nedaleko Brna a momentálně je mou provizorní šicí dílnou kuchyně. Naštěstí máme dost velký kuchyňský stůl, na který se vejde vše, co potřebuji. Někdy je ale až tak přeplněný, že máme místo pouze pro dva talíře s večeří.

Jak vypadá cesta vašeho výrobku na Fler?

I dnes, v době mobilních telefonů, které postupně nahrazují klasické fotoaparáty, stále dávám přednost při focení zrcadlovce, kterou jsem si před lety pořídila. Peněženky fotím nejraději na bílém pozadí, kde nejlépe hotový výrobek vynikne. U výsledného snímku jen trochu upravím jas a kontrast a šup s fotografiemi na Fler.

Líbí se vám Fler? Co konkrétně vás na něm okouzlilo?

Velmi oceňuji, že Fler je vybavený jak z pohledu zákazníka, tak i z pohledu prodejce velmi mnoha praktickými funkcemi a přitom si zachovává přehlednost. Fler je dle mě nejlepší způsob pro drobné prodejce, jak zviditelnit svou tvorbu. Mile mě překvapilo, kolik lidí se dnes tvůrčí činnosti věnuje. Líbí se mi, že Fler umožňuje nakupujícím pořídit si ručně zhotovený výrobek, za kterým je konkrétní člověk se svým vlastním příběhem. Sama zde ráda nakupuji a v současné době to jsou především hračky pro mou dceru. Vždy, když se na danou hračku podívám, tak mě zahřeje pocit, že je ručně vyrobená a že vím, kdo ji vyrobil.

Co inspirativního můžete doporučit ostatním?

Nebát se a mít odvahu zkusit cokoliv nového.

Co považujete za svůj dosud největší úspěch?

Podařilo se mi skloubit mateřství a šití peněženek. Všechny matky vědí, že mateřská má se slovem dovolená málo společného a najít si trochu času pro sebe je velmi náročné. Jsem ráda, že se mi to daří a jedním z důkazů jsou pro mě kladná hodnocení. Zpětná vazba je velmi důležitá a je pro mě známkou toho, že to, co dělám, dělám dobře a přináší to radost i druhým.

A váš veliký sen?

Kdybych si mohla zařídit svou vlastní dílnu a věnovat se šití i po mateřské, ideálně při mé práci, kterou je práce v laboratoři.

Keramika Pecka

Fler.cz/keramika-pecka

Jaký je příběh vaší tvorby?

Vše začalo nápadem vyplnit volný čas uplácáním nádob z hlíny. A tak jsem vyrazil do místního kroužku keramiky, jestli by mi mohli poskytnout trochu toho fajnového materiálu. To jsem však ještě netušil, že narazím na skvělou paní Jelínkovou, která ty kroužky vedla. Ani jsem se nenadál a už jsem dostal nejenom hlínu, ale rovnou mne posadila za hrnčířský kruh. Při odchodu mi paní Jelínková povídá, jestli prý nechci kruh půjčit na léto domů, že jim bude překážet při rekonstrukci budovy. Vážně? Přišlo mi to vcelku neuvěřitelné. Slovo dalo slovo a já za týden točil doma. Chytlo mě to natolik, že jsem s pomocí rodiny a řemeslníků zbudoval dílnu.
Tou dobou jsem neměl žádnou pec na výpal keramiky a tvořil vlastně, co mě napadlo. Až jednou na Hrnčířských trzích u nás v Berouně, když jsem znovu obcházel a obdivoval stánky s keramikou, dychtivě se na vše vyptával, to jeden hrnčíř už nesnesl se slovy: „ Dej mi už pokoj, támhle je keramika z Klikova, tam dělají kurzy, jdi tam.“ A tak jsem šel. Martin Hadrava a Martin Hanuš zrovna nakládali svých pár zbylých květináčů před návratem z trhů. Přeptal jsem se na kurzy, ale měli již pro ten rok plno. Dostal jsem tedy alespoň kontakt od Martina Hadravy, ať se ozvu pro případ, že by se místo uvolnilo. Dodnes nevím, jestli se někdo odhlásil anebo to bylo Martinovo dobré srdce, ale brzy na to jsem plný nadšení seděl ve vlaku a mířil na Klikovský letní kurz. Ukázali mi výpal keramiky dřevem, který jsem si hned zamiloval. Spolu s dědou jsme pak postavili malou pec na vysoký žár. Po mnoha výpalech a konstrukčních vylepšeních v této peci pálím dodnes.

Jaké to je, když usedáte k výrobě?

Bude to znít možná trochu překvapivě, ale chvíle, kdy zasednu za hrnčířský kruh, je vždy vzácná. Hrnčířská práce je velice různorodá a točení nádob je vlastně taková špička ledovce. A je to krása, když mám konečně možnost mít svou představu doslova ve vlastních rukách. Někdy je to i malé dobrodružství, když hlína nechce poslouchat. Jindy zase má představa jakkoli vychytaná na papíře naráží na skutečnost. Nastává čas ke spontánnosti, a když je člověk dostatečně přítomný, často vznikne ještě zajímavější kus, než bylo zamýšleno. Tak třeba při točení takového džbánku může jediná malá chybička způsobit zmařený pokus. Avšak včasné uchopení skutečnosti mne může dovést k vázičce, ještě na tomtéž kusu hlíny, o které jsem ani nesnil.

Co si myslíte, že je pro tvůrčí proces nejdůležitější?

Pro mne je to především volba vhodného materiálu. U výběru a hlavně přípravy kvalitní hlíny začínám. Přitom sleduji nejen vlastní záměr, ale také prakticky rozmýšlím, co se pro daný kus bude hodit. O jinou hlínu si řekne větší mísa než třeba malá čajová konvička. Snažím se nahlédnout i dál v procesu výroby. Jakou bude mít nádoba glazuru a bude mít vůbec glazuru? V kterém místě v peci by mohla vyjít zajímavě a vydrží tam materiál dosaženou teplotu?

A co vás v tvorbě ovlivňuje a doprovází?

Vycházím ze starých prací mistrů minulých století. Je mnoho míst, kde na ně člověk může narazit – knihy, muzea, antiky, internet a řada dalších. Jsou dokladem vyspělé řemeslné i umělecké zručnosti předků a zároveň nevyčerpatelným zdrojem inspirace a učení. Pak se samozřejmě vracím k dnešní době. Jaká keramika je nyní potřeba a co si přeje můj zákazník? Snažím se vytvořit něco nejen pěkného, ale i smysluplného a užitečného.
Pracuji většinou sám a hledám si klidné prostředí. Jinak se cítím v létě s otevřeným oknem do zahrady a jinak v zimě, když po ránu roztápím kamna. Jarní zpěv ptáků může být stejně tak krásný jako podzimní plískanice. Příroda je mým průvodcem a nekonečným zdrojem inspirace, chovám ji v úctě a vděčnosti.

Kde vaše věci vznikají?

Prakticky všechny činnosti týkající se výroby hliněných (ještě nevypálených) nádob probíhají v mé domácí dílně v Berouně. Je v ní dostatek prostoru jak pro točení a modelování nádob, tak pro přípravu materiálů. Plavení, cezení a míchání surovin – různých hlín, dřevěných popelů spolu s dalšími materiály do hliněných hmot, glazur a engob dělám zčásti uvnitř, ale hlavně venku na dvorku. Dílna je uzpůsobena dobře prakticky i pro příjemný pocit při práci. Hrnčířský kruh je u oken situovaných k jihu, což poskytuje nejen dostatek světla, ale i pocit prostoru a velkorysosti.
Glazování, příprava dřeva a výpal zboží probíhá ve venkovském pracovišti u prarodičů ve Veltrusech. Tato menší část práce je stále ještě v dost průkopnických podmínkách. Stará budova dědovy dílny je dost děravá, a tak se teplota uvnitř často podobá té venkovní. Skutečný boj s přírodou však nastává až při nakládání venkovní pece zbožím a při celodenním výpalu keramiky. Stane se, že v létě přilétne bouřka, anebo se v zimě zvedne východní vítr, a pak to bývá pravá zkouška lidských možností.

Jak vypadá cesta vašeho výrobku na Fler?

Za pomoci kamaráda fotím zboží v jeho malém domácím fotoateliéru. Oměřit, popsat a nahrát zboží na Fler je už pak hračka.

Líbí se vám Fler? Co konkrétně vás na něm okouzlilo? :-)

Dlouho jsem se prodeji na Fleru bránil, přestože řada mých kolegů keramiků ho roky používá. Líbilo se mi prodávat zboží sám, než jsem si uvědomil skutečnou výhodu Fleru. Je to dobrý pomocník, usnadňuje mi odbyt zboží a já mám pak více času na svou tvůrčí práci.

Co inspirativního můžete doporučit ostatním?

Navštivte Muzeum berounské keramiky. Je plné keramických nádob od doby Keltů až po ty z nedávné minulosti. Muzeum má také vlastní dílnu a současnou tvorbu. Vzniká v ní malované nádobí místních keramiček, které používají stejnou techniku, která se dělala na staré renesanční keramice v Berouně. Rovněž nabízí řadu kurzů pro děti i dospělé.

Co považujete za svůj dosud největší úspěch?

S tvorbou keramiky není snadné se udržet. Vážím si toho, že se mi to stále daří.

A váš veliký sen? :-)

Přál bych si, aby má keramika vnášela něco pěkného do života lidí a snad i byla zdrojem radosti.

gondolka

Fler.cz/gondolka  

Jaký je příběh vaší tvorby?

Důležitým bodem v mém životě byl určitě rok, kdy se člověk rozhoduje, co bude dělat po ukončení základní školy. Protože to bylo ještě v době komunismu a naše rodina neměla ten správný politický profil, měla jsem rozhodování dost usnadněné. Byla jsem nakonec ráda, že jsem se mohla vyučit zlatnicí. To vlastně ovlivnilo celý můj profesní ale i osobní život.
Dnes pracuji v oboru už přes 40 let. To je hodně dlouhá doba a tak nutně občas potřebuji nové impulsy a výzvy. Takovým doslova životabudičem se pro mě stal Fler. Minulý rok na podzim se dostal do velkých obtíží můj dlouholetý odběratel a tak se stalo, že jsem se rozhodla otevřít si na Fleru můj první obchůdek. Začalo mě to opravdu hodně bavit, po dlouhé době tvůrčí svoboda.

Jaké to je, když usedáte k výrobě?

Pokud vím, že mám před sebou volný den a příjemnou práci, tak ranní rituály zkracuji na minimum, na práci se těším. Když mě čekají běžné rutinní povinnosti, je to horší. Prokrastinace mi není cizí a v domácím prostředí se prokrastinuje jedna báseň :)

Co si myslíte, že je pro tvůrčí proces nejdůležitější?

Pro mě asi vstát ráno s pocitem, že nic nemusím, a že ten den je jenom můj. Prostě čas, klid, čistá hlava a chuť něco vytvořit.

A co vás v tvorbě ovlivňuje a doprovází?

Zřejmě nějaká ta múza. Někdy to vypadá, že mám ideální podmínky pro tvorbu, ale nápad nepřichází, tak sáhnu raději po nějaké rutinní práci. A pak se stává, že si na mě paní múza udělá čas a dělá mi společnost často i dlouho do noci.

Kde vaše věci vznikají?

Já mám svůj pracovní koutek doma v kuchyni už skoro 20 let a myslím si, že to nemá chybu. Člověk tím ušetří spoustu času. Zvláště v době, kdy mi dospívaly děti, jsem to velmi ocenila (nevím jak ony :)). Bez větších stresů tak zvládám práci i domácnost. To je velká výhoda. Na druhou stranu mám v podstatě neomezenou pracovní dobu, víkendy i svátky mám běžně pracovní. Ale mně to tak vyhovuje, kalendář sleduji jen proto, abych se úplně neztratila v čase.

Jak vypadá cesta vašeho výrobku na Fler?

Dostat vyrobený šperk na Fler je pro mě ta náročnější část procesu. Vyfotit, upravit, popsat, změřit, zvážit, vložit… upřímně, patlám se s tím poměrně dlouho, to je trochu problém (asi můj). Focení mě vždycky bavilo, ale fotit šperky se teprve učím. Nedávno jsem dostala od syna malý fotobox, teď v zimě výborná věc. Mohu fotit třebas i o půlnoci a hlavně v teple.

Líbí se vám Fler? Co konkrétně vás na něm okouzlilo? :-)

Je to velmi inspirativní prostor, tolik kreativců ze všech různých oborů na jednom místě. Vyzobávám si je postupně do oblíbených, aby se mi v tom mraveništi neztratili. Myslím, že je to velmi dobře vymyšlený a fungující systém.

Co inspirativního můžete doporučit ostatním?

Já jsem naposledy hledala inspiraci, když jsem chtěla vyrobit dětem k Vánocům přátelské náramky. Našla jsem ji na Pinterestu a Youtube. Nakonec mě to tak chytlo, že jsem rozšířila svoji nabídku zboží na Fleru o kategorii náramků :).

Co považujete za svůj dosud největší úspěch?

Na tuto otázku nemohu odpovědět jinak. Jsem pyšná na moje děti a snažím se, aby tomu mohlo být i naopak. Například za obchůdek na Fleru mám od nich palec nahoru :).

A váš veliký sen? :-)

Ten vůbec nesouvisí s mojí prací. Celý život žiji v Praze, a pokud mi to síly jenom trochu dovolí, moc ráda bych to změnila. Malý domek, zahrádka, příroda, les, muškáty za okny, vnoučata, … prostě se jen tak kochat životem.

Úvodní foto: Jsme... Vlastně... Ladné...