Pošmournou náladu vám dokáže zlepšit Eva Pavlíková. Stačí si pořídit některou z roztomilých příšerek a šperků, které na Fleru tvoří pod značkou Jelly-fish.

Proč si říkáš zrovna Jelly-fish, tedy medúza?
„To zvíře se mi líbí. Já vím, že to jsou i prevíti, ale fotogeničtí. Zároveň se mi líbí, že se medúza anglicky jmenuje jellyfish, což je »želatinová rybička«, takže pěkný dvojsmysl. Obecně jsem blázen do všech zvířat, pořád chodím do zoo.“

 

Chtěla bych se podívat do nějaké zoo, která je hodně daleko. Ale nevím, jestli bych nebyla zklamaná, že to není tak úžasné. Teď nedávno jsme byli v Norimberku a tam jsem byla naprosto nadšená z kapustňáků. Říkala jsem kamarádům: 'Nechte mě tady sedět a jděte dál, já budu koukat, jak plavou'..."

Sedíme u tebe v dílně, ale přesto je tu čisto, stůl vypadá jako nový a není tu vidět ani žádné nářadí. Ty tady neřežeš nerez?
„Ne, ten řeže laser. Ručně by mi z toho asi upadla ruka, jednu věc bych řezala hrozně dlouho, zlámala bych na tom iks listů do pilky a cena by pak musela být někde úplně jinde. Navíc laserem se dají udělat všechny ty krásné jemňoulinké detaily.“

Takže ty uděláš v počítači předlohu a necháš si to vyřezat.
„Přesně tak. A podobně je to i s plexisklem, to nechávám řezat vodním paprskem. Ten taky umí udělat krásně jemné detaily i jemné hrany. Také bych to uměla udělat ručně, ale neúměrně by to prodražovalo výsledný výrobek. Nerez pak ale sama brousím, má totiž po vyřezání laserem takové spálené hrany a povrch není pěkný. Mám ráda čisté plochy. Takže věc obrousím a kompletuju s plexisklem.“

Nejvíc pracuješ na počítači?
„Napřed si ručně kreslím návrhy, pak je teprve překresluju do počítače. Nejvíc asi ale obrušuju a kompletuju. Ještě tedy kreslím ty smršťovací fólie, a to pak trávím čas u trouby v kuchyni a smršťuju a smršťuju. Vždycky když si chci zakreslit, dělám smršťovačky.“




Jak ses dostala ke ztvárnění zvířat v bižuterii?
„Studovala jsem na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. Byla to náhoda, nevěděla bych ani, že tam takový obor existuje, ale máme tam kousíček chalupu, takže jsme školu znali. Vždycky jsem si přála studovat nějakou uměleckou školu. Hlásila jsem se do Prahy na výtvarnou školu Václava Hollara, tam jsem se ale nedostala. Tak jsme hledali, kdo vyhlásí druhé kolo přijímacích zkoušek, a to byla ta sklářská. Přihlásila jsem se, byla jsem se tam i podívat, zástupce ředitele nás provedl a já byla nadšená: viděla jsem dílny a hlavně ateliér bižuterie. Moc jsem na ni chtěla a naštěstí měla dost dobré výsledky, abych si mohla ještě vybrat.“

Zvířata v tvé tvorbě hrají velkou roli. Inspiruješ se těmi reálnými? "Obecně jsem úplně blázen do všech možných zvířat, pořád chodíme do ZOO. Přítel mi to celkem krásně toleruje a už mi sám i vymýšlí nejrůznější překvapení... Lidé mi také pořád říkají, ať si nějaké zvířátko pořídím domů. Ale já ho nechci nechávat doma samotné." ... Tak akvárko s medúzou? "Na to jsem zrovna nedávno koukala..." :-)

Značka Jelly-fish znamená kromě tebe ještě Martinu Babincovou. Jak jste se seznámily?
„Na vyšší odborné škole. To jsem se zase hlásila na Hollarku a oni tehdy otevřeli obor interaktivní grafik. Ještě jsem se hlásila taky na UPRUM na animaci, úplně nesmyslně, dnes se tomu musím smát... Neměla jsem žádnou průpravu, tak mě samozřejmě nevzali. Na FAMU na animaci taky ne. Na VOŠ mě vzali, ale já si pořád říkala, že bude jen taková přestupní, že se budu každý rok hlásit na UMPRUM. Ale to nedopadlo, protože jsem ze své školy byla úplně nadšená. Přišla mi i praktičtější. Po vošce jsem šla pracovat, chvíli jsem měla brigádu v call centru na infolince. Pak jsem nastoupila do firmy, kde jsem dělala právě interaktivní grafiku. A tehdy jsme si s Marťou koupily plackovač.“


"Miluju věci s komiksovým puncem. Dělala jsem prsteny z motivů obrazů Roye Lichtensteina, vytvářela jsem plexisklové náramky a komiksové spony s umělým smaltem…"

Dneska u Jelly-fish ale převažují tvoje věci.
„Já jsem postupně víc rozjela šperky. Začínala jsem jen takové jednoduché, z plastové fólie, pak jsem se posunula dál, objevila smršťovací fólii, na kterou různě kreslím, nerez a plexisklo. Martina dnes nemá na tvorbu moc čas, ale dost často mi pomáhá. Chodí třeba prodávat na trhy, což je výhoda, protože ona všechny ty věci zná. Ne že by se už navěky neúčastnila, stále se podílí třeba na plackách.“

Projevovala se tvoje „zvířecí závislost“ odjakživa?
„Na VOŠ jsem jako závěrečnou práci vytvořila zvířecí »Kříženečky«, s těmi jsem se účastnila i soutěže Fler GO. Ve škole jsem je dělala jako počítačovou hru a jako magnetickou skládačku. Ta soutěž na Fleru mě tehdy hodně nakopla, reakce byly naprosto úžasné.“

 

Ve tvém sortimentu nejsou jen šperky, máš třeba diáře.
„To jsou různé rozvíjející se spolupráce. Například jsme s Lenkou vyráběly právě diáře, kde je na titulní stránce moje grafika. To mě moc baví. Letos jsme vytvořily už druhou sérii.

Nebo jsem spolupracovala s Hedush, která šije oblečení. S tvůrci se hodně seznamuji v designových obchodech a na trzích. Dneska je Hedush moje velká kamarádka, pro ni jsem postupně navrhovala několik sít, přes která si pak ona sama tiskne motivy na látky a z těch pak šije. Kromě spolutvůrců tak můžete najít i nové přátele.“

Pro časopis Praktická žena připravila: Vendula Nady Tvrdoňová, Fler.cz.
Foto: Vendula Nady Tvrdoňová a archiv JF.

 
Praktická žena březen/duben 2015

Časopis Praktická žena Kreativ vyšla v pátek 13. února 2015 s novým, unikátním redakčním konceptem. Kromě dvouměsíční periodicity a ceny 129 Kč se změny týkají hlavně obsahu a kreativního zpracování časopisu. Redakce tento koncept připravila podle posledních evropských trendů mezi hobby časopisy.

Praktická žena Kreativ zaujme své čtenářky na první pohled výjimečnou obálkou, na které si přečtou, jaké dárky najdou uvnitř. Ty jsou na českém trhu ojedinělé nápadem i výtvarnou podobou: krabičky, skládačky, omalovánky, samolepky.

„Víme, že ženy dnes mají spoustu práce a starostí a že si rády odpočinou při tvoření hezkých věcí. Tvoření vždy začíná nápadem a ten jim přinášíme. A ne jenom jeden, ale desítky nápadů a inspirací na sto osmi stranách na krásném papíru.“ říká šéfredaktorka časopisu Praktická žena Kreativ Zuzana Šikýřová. „Víme ale také, že málokdo má čas na dlouhé vysedávání nad jedním vyšívaným ubrusem. Proto jsme hledali nápady na výrobky, které můžou mít čtenářky hotové za pár minut nebo nanejvýš hodin.“

Praktická žena  je právě na stáncích.

Více také na www.praktickazena.cz.