Byli dva, teď jsou tři. Martin, Zuzka, Viktorka. Martin vyrábí krasohledy od roku 2003. Před šesti lety potkal Zuzku a tu naučil vyrábět a prodávat, a tak si tak spolu žijí. Pak jim přibyla dnes sedmiměsíční Viktorka - malý skřítek, kterého musí všechno naučit, aby na to nebyli sami.

Jak jste se dostali k tvoření?
Jak bylo již zmíněno, Martin vyrábí od roku 2003. Svou kariéru zkoušel vybudovat mnoha způsoby ve všech možných oborech. Jeho mysl však byla stále zaneprázdněna. Vymýšlel nové a nové nápady, chrlil různé možnosti a varianty. Až jednoho naprosto běžného dne... Napadla ho idea! Tím nechci říct, že přiběhla nějaká bláznivá věc a praštila ho do hlavy. Tím myslím, že přišla, odešla a zanechala to hlavní. Svou podstatu, NÁPAD. Martin se rozhodl, že by bylo dobré vrátit krasohledům jejich původní lesk a slávu. Přestože se mu všichni smáli, nedůvěřovali a zatracovali jeho nápaditost, začal tvrdě pracovat. Brzy jeho píle a odvaha začala plodit sladkou odměnu...


Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Jeho klientela se začala rozrůstat. Brzy nestačilo jen pár krasohledů na trhy. Začalo záležet nejen na nápadu, ale také na kvalitě vyrobených produktů a prezentaci, která je v dnešní době tak důležitá. Bylo potřeba sehnat někoho, kdo by se staral o prodej a reklamu. Jednou po práci šel Martin na obvyklou sklenku, dvě... V tom spatřil dívku sedící na baru. Kouřila cigaretu z dlouhé špičky a popíjela gin.
„Perný den?“ zeptal se.
„Snad...“ odpověděla dívka.
„Přeslechl jsem vaše jméno?“
„Jmenuji se Zuzka.“
Ten příběh není třeba příliš prodlužovat. Důležité je, že od toho dne se rozšiřovala nejen Martinova firma, ale i rodina. Práci se začal Martin a postupně i Zuzka věnovat naplno, a díky tomu vznikla kompeny jménem Krasohledy.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
„Posím, posím tatínku... vypvávěj mi, jak si začal vyvábět ty kvasohledy?“
„Nu, tedy dobrá... Byl jsem malý capart, přesně jako ty. No a od babičky jsem dostal krasohled. Nejprve jsem byl naprosto unešen krásou, která se uvnitř vytvářela pouhým pohybem. Bylo to něco neuvěřitelného. Postupem času mě začalo čím dál více vrtat hlavou. Co to vlastně tam uvnitř je? A jak to vlastně vůbec funguje? Jednoho dne jsem na to přišel. HA! Jsou tam diamanty! A já teď ten krasohled rozdělám, vyndám diamanty, některé si nechám a ostatní vrátím zpátky. Díky tomu zjistím, jak krasohled funguje, složím ho zpátky a ještě budu mít navíc diamanty, za které si budu moct koupit nějaké dobroty a angličáka. To byl můj vůbec první obchodní plán. Po rozdělání krasohledu jsem byl trochu zklamán. Uvnitř bylo jen pár skleněných střípků a k tomu mi nešel krasohled zpátky složit… Nicméně nakonec díky tomu, že jsem zjistil, jak krasohledy fungují, bylo pro mne jednoho dne jednodušší je začít vyrábět.“
„Pěkný tati. Hezký povídání... a teď podej tady nanynce ten hlnecek, má žížu.“

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
„Kams mi dala ten řezák?“
„Je v dílně!“
„Tak já tam jdu!!“ Martin se zvedl, převlékl se a vyrazil. „Hned jsem zpátky!“
Cestou šel kolem šedivé bytovky. Zrovna z ní vyšla postarší paní.
„Jéje, dobrý den.“
„Dobrý den paní Veverková.“
„Jakpa se máte?“ Paní Veverková pochází z Plzně a zvědavost byla vždy její silnou stránkou.
„Ale tak, mám se výborně."
„ A ještě děláte ty krasohledy? No tak to se nedivím, to máte pohodu.“
„Nestěžuju si, ale zas taková legrace to taky není, to přeci máte nařezat, polepit, usušit, roztáhnout, vlepit, srovnat, slepit, nastrkat, oblepit, naházet, zamáčknout. A taky ten materiál. To máte trubičky, papíry, koncovky, zrcátka, izolepa, těsnění, kuličky, herkules, silikon, střípky, malé fólie, velké fólie, balicí papíry... No takže já musím běžet, abych to dneska všechno vůbec stihnul.“

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Vůle lidu a rada starších.

Doporučte Fler tvůrce, které máte rádi.
Pokud to chcete vědět, čtěte právě teď! Stačí se podívat do našich oblíbených. Ano, je to alibismus, ale neradi bychom na někoho zapomněli, u někoho si to rozházeli a tak...

Kdybyste měli upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Velevážené publikum dámy a pánové. Nevídáno, neslýcháno. Nemá vaše dítě co dělat? Stále se jen nudí? Musíte mu věnovat všechnu svou pozornost? Chcete, aby se zabavilo a při tom i naučilo něco nového? Máme pro vás horkou novinku! Vyrob si krasohled! Skládačka, která zabaví, naučí, rozvíjí motoriku i fantazii.

Používáte své výrobky, nebo jste kovářovy kobyly?
„Jé Martí, tenhle krasohled je fakt krásnej...“
Martin se otočil a podíval se na krasohled, který před chvilkou dodělal. „Ukaž. Ten je fakt povedenej, ten si necháme.“
Uplynulo pár minut a zazvonil zvonek. „ To budou oni!“
„Ahoj Péťo, to sem ráda, že jste se stavili.“
„Ahoj Zuzi, jsme tu jen na skok. Ahoj Martine! Jee ty zrovna vyrábíš. Můžu se podívat?“
„Podívej se na tenhle.“ řekla Zuzka a podala Pétě vyřazený krasohled.
„No ty jo, tak ten je fakt povedenej. Lepší jsem zatím neviděla. No to je fakt boží, téda...“
Péťa se podívala na Zuzku. Ta hned věděla, o co jde.. „To víš, že si ho můžeš vzít, je tvůj...“

Čemu se věnujete ve svém volném čase, když netvoříte?
„Pití?"
„Mám!"
„Svačinu?"
„Mám!"
„Pleny?"
„Mám!"
„Dítě mám taky, takže hurá na výlet!"
A vyrazili. Nejprve automobilem, potom pěšky.
„Jé hele mravenečci. Nasypu jim drobečky.“ KRMÍ CHUDÉ
„No podívej. Šnek na silnici. Jen co by jelo nějaké auto, tak...“ CHRÁNÍ BEZBRANNÉ
„Žížala na chodníku? Ale zlato tady bys brzy uschla na škvarek. Pojď do trávy!“ POMÁHAJÍ POTŘEBNÝM
... a jezdí na výlety.

Jak vypadá váš ideální den?
Pondělí
„Crrrr!"
Martin: „Cože, nepřišly kuličky? A to mi říkáte teď, když jsem tam dal zrcátka? Dejte mi Šachtovou. Šachtová jak to, že nepřišly kuličky? Cože? Dejte mi Rorejse. To je Rorejs? Jo, tak vy už o tom víte... A co na to počítač? Že mlčí? No tak to je konec..."
Tak ideální den je, když se přesně tohle nestane...

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
"Jupíí! Přijela pouť!"
Přestože je dospělá, ráda chodí na poutě. Oblékli tedy sváteční šaty a vyrazili do víru zábavy. Zuzku na první pohled upoutal malý červenozlatý stánek. Nebylo vidět dovnitř. Věštba z ruky za dvě stovky. Slogan byl napsaný celkem výrazně a na první pohled bylo jasné, že se nesmlouvá.
„Jedná se o zcela nepodložený, fakticky nepřesný a často demagogický výklad, přesto mne již dlouho něco podobného láká...“ Povzdechla si a než se nadála, už seděla naproti ženě s čokoládovýma očima, která si strkala dvoukilko do kapsy.
„Podejte mi ruku. No... Hmm... Vida! Myslím, že to bude velice pestrý rok. Hned příští týden vyrazíte na nějaké výlety. Vidím, že máte hodně práce... Aha, budete delší dobu na trzích.“
Zuzka se nesměle zeptala: „A co nějaká dlouhodobější předpověď?“
„No zdá se být celkem slunečno, místy přeháňky, některé období bouřky. Po dešti bude ale skoro vždycky duha...“
„Aha tak děkuji.“ Zuzka se s věštkyní rozloučila a vlastně byla ráda, že se nic moc nedozvěděla. Lepší moc neplánovat...