Podívej, duha!

Od CORRAL v kategorii Inspiromat | 16.8.2022

Duha lidi fascinovala od nepaměti. Není divu, tento optický úkaz totiž není vidět jen tak. Musí se počkat na vhodné podmínky, tedy na moment, kdy venku prší a zároveň svítí sluníčko.

Duhu lze z podstaty vzniku nalézt na opačné straně horizontu, než se nachází tou dobou Slunce, pozorovatel tak je mezi Sluncem a vodními kapkami. Čím níže na horizontu Slunce leží, tím větší část oblouku uvidíme. Pokud bude přímo na horizontu, vytvoří dokonalý půlkruh. Když se ale na duhu budete dívat třeba z letadla, můžete ji občas spatřit jako celý uzavřený kruh.

Jakob Owens, Unsplash.com

Poloměr duhy je přibližně 40°–42°. Při pozici Slunce výše než 42° nad horizontem se stává duha nepozorovatelnou, v létě v pravé poledne tak duhu nikdy neuvidíme.

Barva a intenzita oblouku záleží na velikosti vodních kapek, čím větší kapky, tím výraznější duha je.

Sedm barev duhy.

Existenci barevného spektra tak, jak je známe z duhy, objevil na konci sedmnáctého století Isaac Newton.

Jejich pořadí je vždy stejné: uvnitř duhy se nachází fialová, pak následuje modrá, světle modrá, zelená, žlutá, oranžová a červená.

Milovníci děl Terryho Pratchetta ale zajisté znají i osmou barvu duhy - Oktarínu, barvu kouzel. Bohužel ji vidí jen mágové, tvorové s nadpřirozenými schopnostmi a kočky :)

Jessica Lewis Creative, Pexels.com

A jak vlastně duha vzniká?

Za deště prochází světlo každou jednotlivou kapkou, a protože má voda větší index lomu než vzduch, světlo se v ní láme. Světlo se tedy na okrajích dešťových kapek rozkládá na jednotlivé barevné složky, které se odrážejí na vnitřní stěně a opouštějí pod různými úhly kapku. Sluneční paprsek vstupuje do kapky ve formě bílého světla, ale po výstupu z kapky jsou jednotlivé barvy odděleny a můžeme je tak spatřit. Kapky, které jsou ve stejné úhlové vzdálenosti od zdroje světla, se pak jeví, jako by měly stejnou barvu. Jedná se o takzvanou primární duhu, která je nejjasnější a obsahuje všechny barvy v přesném pořadí.

V dešťové kapce může dojít nejen k jednomu, ale k více odrazům světelného paprsku. V případě, že nastane další odraz od stěny kapky a teprve až pak se světlo láme a opouští kapku, nazveme výsledný jev sekundární duhou. Rozpoznáme ji tak, že má na obloze viditelně větší poloměr, je méně zřetelná a barevná paleta je převrácená ve srovnání s duhou primární díky onomu druhému odrazu.

marco forno, Unsplash.com

Mezi primární a sekundární duhou také pozorujeme takzvaný Alexandrův pás. Jde o zřetelně tmavší oblohu, než je tomu uvnitř části kruhového oblouku, jenž vytváří hlavní duha, a vně vedlejší duhy. Vysvětlení je jednoduché a spočívá v tom, že se paprsky při jednom odraze v kapce soustředí spíše dovnitř části kruhu primární duhy, kdežto u sekundárního je tomu naopak, proto mezi obě duhy dopadá méně světla a je tato část tmavší.

Teoreticky je možné zahlédnout i duhu terciární, při trojitém odrazu světla v kapce, tento jev však nastává velmi zřídka a má největší poloměr.

Jorge Fernández Salas, Unsplash.com

Druhy duhy :)

Kruhová duha je halový jev, který vzniká lomem slunečního nebo měsíčního světla v drobných ledových krystalcích v atmosféře.

Termínem bílá duha se označuje duha, která má jen minimálně rozlišené jednotlivé barvy, takže vypadá jako bílý oblouk. Vzniká buď při dešti s kapkami různých velikostí, nebo lomem světla v mikroskopických kapičkách mlhy (mlžná duha).

Červená duha je monochromatická duha, která vzniká při svítání či při západu Slunce, kdy v jejím světle převažuje červená barva.

Červená duha v Minneapolis v roce 1980, zdroj: Astronautilus, Commons.wikimedia.org

Měsíční duha vzniká lomem měsíčního světla na vodních kapkách. Jde o poměrně vzácný jev. Měsíční duha má nevýrazné spektrum, zpravidla má pouze bílou nebo nažloutlou barvu.

Převrácená duha je ve skutečnosti tzv. cirkumzenitální oblouk, typ halového jevu vznikající ve výškách asi 10 kilometrů. K jejímu vzniku jsou zapotřebí ledové krystaly tvaru destičky. Sluneční nebo měsíční paprsky vstupují vrchní stranou krystalu a vychází vertikální boční stranou. Vzhledem k úhlu vycházejících paprsků 90° jsou barvy tohoto halového jevu mnohem výraznější než u klasické duhy. Ve srovnání s běžnou duhou je převrácená duha relativně vzácným jevem a v zeměpisných šířkách České republiky bývá pozorována asi jednou ročně.

Cottonbro, Pexels.com

Duha v mýtech

Sumerská mytologie

Epos o Gilgamešovi, což byl starověký sumerský král (cca 3000 př. n. l.), poskytuje první podrobné písemné důkazy o lidské civilizaci. Ve viktoriánském překladu Gilgameše Leonida Hamiltona Epos Ishtar a Izdubar, vidí král Izdubar barevnou hmotu jako odstíny duhy, které jsou božím schválením války. Později Izdubar vidí jiskřivé barvy duhového oblouku ve fontáně života u Elamova Stromu nesmrtelnosti.

Sumerský bůh země Ninurta, který Sumer brání s lukem a šípy, nosí na hlavě korunu z duhy.

Brigachtal, Pixabay.com

Severská mytologie

Nejslavnější Duhový most v západní mytologii je Bifröst. Ten spojuje Zemi s Ásgardem, domovem norských bohů. Bifröst mohou použít pouze bohové a ti, kteří byli zabiti v boji. Tento most byl nakonec rozbit ve válce Ragnarök (německy Götterdämmerung, tj. Soumrak bohů). Představa, že duhový most do nebe je dosažitelný pouze dobrým nebo ctnostným, jako jsou například bojovníci, je téma, které se často ve světě mýtu opakuje.

Ykaiavu, Pixabay.com

Řecká mytologie

Iris byla mostem mezi nebem, zemí a mořem, ale i podsvětím; její duhový oblouk údajně vznikl z barevného pásu, který Iris dostala darem od bohyně Héry. Okřídlená Iris vyřizovala vzkazy nejen mezi bohy, ale také nosila zprávy smrtelníkům.

Zdeněk Macháček, Unsplash.com

Australská domorodá mytologie

Pro australské kmeny (Aboriginaly či Austrálce) má duha podobu obrovského hada, žijícího na obloze nebo na Zemi. Vidí v něm stvořitele světa a všech bytostí. V australském domorodém bájesloví Aboriginců je hadovitá duha Stvořitel v mytologickém světě Snění, nekonečném časovém období, které začalo stvořením světa a nemá konce.

Gerhard Kupfer, Unsplash.com

Staří Slované

V mytologii starých Slovanů se věří, že když se muž dotkne duhy, je vytažen do nebe a stane se z něj planetnik, což je napůl démonické stvoření, nad kterým má moc bůh hromů a blesků Perun.

Dave Hoefler, Unsplash.com

Středověk

Ve středověku věřili, že na konci duhy je zakopán poklad. Lidé občas nacházeli na polích keltské platidlo statéry po prudkých deštích, které mince omyly, a ty se potom třpytily na slunci. Lidé věřili, že tyto mince padají z duhy nebo se nacházejí tam, kde se duha dotkla země. Proto se jim začalo říkat duhovky. Lidé se domnívali, že přinášejí štěstí a ochraňují proti nemocem. Také dešťová voda zachycena při mlze prý léčí všechny nemoci.

ELG21, Pixabay.com

Hinduismus a buddhismus

V mýtech hinduistů se objevuje jako nebeský luk boha hromu a války Indry (podoba duhy a luku).

Buddhisté věří, že duha je nejvyšší dosažitelné před dosažením nirvány, kde zanikají touhy a vědomí.

Judaismus

V biblickém příběhu o potopě světa, obsaženém v knize Genesis, je duha popsána jako znamení smlouvy mezi Hospodinem a Noemem, jeho potomstvem a vším živým tvorstvem.

Irsko

V Irsku se vypráví, že skřítek leprikón zakope na konci duhy hrnec zlaťáků. Málokomu se však podaří leprikónovu skrýš odhalit. Možná to bude tím, že konce duhy nelze dosáhnout :-)

Duha