Dvě křídla, dvě osobnosti, dva tvůrci. Kačka a Jarek společně vyrábí záložky do knih a ručně odlévané svíčky pod značkou Papírová křídla. Začali teprve před rokem, ale zájem o jejich výrobky je tak obrovský, že se svíčky vždycky vyprodají do pár hodin po naskladnění. Líbí se vám také?

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Já i přítel jsme se odjakživa pokoušeli něco vytvářet. Jarek si doma na koleni smolil grafiku do her a já byla jeden z těch lidí, kteří sní o vydání vlastní knihy, takže jsem ve volném čase psala příběhy. Zrovna nedávno jsme se spolu bavili, že kdyby nám někdo před dvěma lety řekl, že budeme vyrábět svíčky a lidem se budou líbit, mysleli bychom si, že si z nás dělá legraci.

Celé to začalo poměrně banálním způsobem. Jednoduše jsem si přála svíčky v hnědém skle, které jsem každou chvíli viděla na zahraničních fotkách. Za boha jsem však nemohla najít žádné cenově dostupné u nás. Teď už vím, že jsem jen špatně hledala, i když je pravda, že během roku, co tvoříme, výrobců handmade svíček v hnědém skle přibylo, takže je teď opravdu z čeho vybírat. Ale abych neodbíhala – vyrábět svíčky jsem už jednou zkoušela, a tak jsem si řekla, že si i ty v hnědém skle vyrobím sama. Nakonec jsem přišla s bláznivým nápadem, že bych je mohla zkusit prodávat. Vzpomněla jsem si totiž na nadšené reakce lidí, když jsem svoje první výtvory, které oproti těm dnešním vypadaly hodně domácky, ukázala na sítích. Říkala jsem si tedy, že by se tenhle styl ve starším duchu mohl líbit i někomu dalšímu.
Přítele ta představa taky nadchla, a tak jsme se spojili a vyřádili se spolu na prvních svíčkách, které jsme zkusili ještě společně se záložkami do knih nabídnout těsně před loňskými Vánocemi. Měli jsme trochu strach, ale zájem lidí ho brzy uhasil. Řada z nich se dokonce našimi výrobky už tehdy chystala obdarovat na Vánoce svoje blízké, a to nám připadalo naprosto neskutečné.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Už když jsem zkoušela vyrábět svoje první svíčky a četla si o druzích vosků, připadal mi ten sójový jako nejlepší volba. Parafínové svíčky nemají nejlepší pověst a sójový vosk je jak relativně dobře cenově dostupný, tak při hoření neuvolňuje do vzduchu škodliviny. Navíc taková svíčka hoří o mnoho déle než parafínová. Existují tu taky omezení na množství vůně v každé svíčce, člověk se tedy nemusí obávat bolehlavu a vtíravé vůně, přesto pokoj dokáže provonět. Zkrátka když už si jednou na sójový vosk zvyknete, už byste neměnili.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte rádi na zakázku?
Myslím, že naše výrobky odrážejí věci, které máme oba rádi. Jako třeba přírodu, cestování, maličkosti jako barevnost podzimu, první sníh, pozorování hvězd, Vánoce a z mojí strany pak specificky taky čtení knih. A když už používáme sklo typické pro lékovky, kreslí přítel etikety s vintage nádechem.

 

Při tvorbě se řídíme ročními obdobími a tím, co je pro ně charakteristické – od tematiky až po vůni. Přejeme si, aby ze svíček byla cítit radost, potěšení, útulno a špetka nostalgie.
Co se týče vyrábění na zakázku, myslím si, že se pokaždé jedná o ohromnou příležitost, která dokáže rozšířit obzory a díky níž si člověk vyzkouší i něco nového. Několik jsme jich měli, vyráběli jsme třeba svíčky se specifickým motivem do několika dárkových balíčků, ale protože je vyrábění přece jen jeden z našich koníčků, není na tyto věci kolikrát dostatek dalšího času. Například jsme ale už pro jednu milou zákaznici vyráběli svíčku o větším objemu a právě díky tomu zvažujeme do budoucna zařazení i větších svíček.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Svíčky odléváme zásadně v pozdních nočních hodinách. Kuchyně se v tu chvíli stává provoněnou výrobnou. Po odlití by se svíčky měly nechat odležet a pořádně zaschnout a kuchyně bývá během dne nejrušnější místo domu. Vaří se, umývá a uklízí nádobí, neustále se tudy prochází, což je pro tuhle tvorbu pravý opak ideálních podmínek...

Odlévání je ale jen zlomek celé práce na svíčce. Většina se pak odehrává u pracovního stolu každého z nás. Na grafickém tabletu Jarek vytváří etikety a podobu knižních záložek, zatímco já na druhé straně místnosti dokončuju svíčky – zastřihuju knoty, stříhám etikety a lepím je.

Popište moment, kdy jste si uvědomili, že vaše tvorba už není "jen" koníček.
Vyrábění svíček je pro nás stále jen koníček. Jak cenné je mít takovou zálibu, se však ukázalo během lockdownu na jaře a obzvlášť teď na podzim. Oba jsme zůstali doma, protože jsme nemohli do práce, a tehdy jsme si tak trochu připadali jako praví umělci na volné noze. Ale až teď před Vánoci nám tenhle koníček poměrně přerostl přes hlavu. Najednou se stalo, že se naše svíčky vždycky vyprodaly během pár hodin po naskladnění. Na druhou stranu se však asi není čemu divit – svíčka je pěkný dárek k Vánocům, lidé až donedávna nikam nemohli a zkrátka si to doma chtějí udělat hezké.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Myslím, že můžu s jistotou říct, že sama bez přítele bych se do ničeho takového nikdy nepustila. A on beze mě taky ne. Řekla bych, že podnikání v páru je často problematické, a jsem ráda, že u nás je to naopak. Chvíli trvalo, než jsme ve vyrábění získali souhru, ale teď už ji máme. Líbí se mi, jak se navzájem podporujeme, když jeden z nás má nad něčím pochybnosti, ten druhý mu pomůže. A pak na naši tvorbu mají samozřejmě vliv všichni milí lidé, kteří si od nás pořídili svíčky a potom nám napsali laskavé vzkazy. Nemyslím si, že bychom bez nich byli tam, kde jsme teď.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšní a proč?
Nejkouzelnější okamžik u každé svíčky je vždycky ten, kdy na první kousek nalepím etiketu. To si ji potom s Jarkem chvíli mlčky prohlížíme a tetelíme se nad společným výtvorem. Určitě se nedá říct, že bychom na některý výrobek byli pyšnější než na jiný.
Musím však uznat, že se příteli opravdu povedla záložka s liškou, kterou vytvořil jako první s myšlenkou, že by se mohla prodávat. A pak máme radost z vánoční kolekce, kterou si lidé zamilovali. Vánoční svíčky jsou zkrátka ty nejvoňavější.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělali byste něco jinak?
Kariéra je poměrně silné slovo. Svíčky a záložky zatím vyrábíme jen rok. S jistotou však můžu říct, že bych nic neudělala jinak. Ani jeden z nás nemá nic, čeho by litoval. Líbilo by se mi, kdybychom obchůdek otevřeli o pár let dřív, na druhou stranu nedospějete k něčemu bez určitého vývoje. Těžko bych před například takovými čtyřmi lety vyráběla svíčky a prodávala je, když jsem ještě netušila, jak se vůbec taková svíčka dělá, a hlavu měla plnou nabízení rukopisů do nakladatelství, zatímco přítel si myslel na vlastní počítačovou hru.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Teprve nedávno jsem se naprosto zamilovala do dřevěných bloků a skicáků od BAHU. Jsou kouzelné a přesně v mém stylu. Moc se mi taky líbí šperky z pryskyřice, naposledy mě nadchl obchůdek procitnuTě. Krásné věci rovněž okukuju u milé Divoké tužky. Moc se mi taky líbí hrnečky s ptáčky, krásné má Petite poterie. Zároveň moc fandím svojí kamarádce Michaela Hermanová Photography, která by na Fleru chtěla prodávat plátna se svými fotografiemi.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Kromě obchůdku máme každý ještě svoje vlastní projekty. Když má Jarek čas, rád se odreaguje a vrátí ke grafice do her či tráví hodiny sledováním zajímavostí z herního světa nebo posloucháním nejrůznějších rozhovorů. Já se momentálně do předvánočního shonu snažím vměstnat práci na korektuře svého fantasy románu, který příští rok přistane na pultech knihkupectví. Kromě toho pochopitelně zbožňuju čtení dobrých knih, které následně krátce recenzuju na Instagramu. Oba nedáme dopustit na čas strávený s přáteli, procházky a fotografování. A zvláštní kapitolou jsou potom léta, kdy jde tvoření pokaždé trochu stranou a hlavu máme plnou dobrodružství, výletů, cest a cizích míst.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Tak trochu doufáme, že bychom mohli příští rok prodat o něco víc výrobků než letos a zase povyrůst. A to ostatně platí i pro ty další roky. Deset let je dlouhá doba, ale dozajista můžeme říct, že bychom nikdy nemohli přejít na nějakou strojovou výrobu. Na podomácky vyrobených svíčkách je něco kouzelného. I kdyby o ně byl obrovský zájem, raději bychom, aby se jednalo o limitované zboží, než abychom je prodávali jako na běžícím páse.

Jakou radu byste dali začínajícím prodejcům na Fleru?
I kdyby to zpočátku moc nešlo, vytrvat, neustále se snažit, přicházet s novými věcmi a prezentovat svoje výrobky tak, aby ladily oku. Lidé si k vám nakonec najdou cestu. Důležitý je taky osobní přístup. Každý zákazník je speciální – zamiloval si vaše výrobky a rozhodl se pro ně navzdory konkurenci. A v neposlední řadě by měl člověk balit objednávky přesně tak, jak by si je přál sám dostat. Stačí drobný vzkaz a neskutečně potěší.