Šperkařka Nady má své kolekce inspirované nejrůznějšími architektonickými obdobími a prvky. Třeba renesanční úpravou fasád, vitrážemi nebo krouženými ornamenty starých mistrů. Její přívěsky a výrazné náhrdelníky jsou malá umělecká díla, která vás přenesou do měst po celém světě. Jste připraveni?
Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Zeptat se Čecha, obzvláště některých generací, na cestu k tvoření, je snad úplně zbytečné. S drobnými nuancemi jde pořád o tentýž příběh. Přeskočím tedy tato preembryonální tvořivá léta a řeknu vám, jak se vyvíjela moje cesta tvoření šperků. Ta se totiž pořádně začala odvíjet až tady, na Fleru. Fler byl a je plný soutěží, je tu neuvěřitelně inspirativní prostředí. Každá soutěž, každé téma pro mě byly výzva. A já miluju výzvy. Nikdy jsem se nespokojila s pouhým napasováním věci na téma. Ve většině případů jsem pro danou soutěž řešila nejen výsledný vzhled šperku, ale i nějaké (pro mě) technické novoty. A proto moje tvorba s každou soutěží rostla. Někdy o malý kousek, jindy o velký skok.
Jednou jsem se na výzvu Růžového Pantera rozhodla vytvořit velké srdce. Vysnila jsem si ho oboustranné a anatomicky relativně věrné. Z měděných drátů, plechů a doplněné kameny. Následovalo zkoumání anatomie srdce a bezpočet nákresů. Jak dlouho trvala výroba, ani nevím. Dlouho. Pláty jsem spojila nýty a vyryla na ně cévy. Náhrdelník byl velký, ale stále dobře nositelný. A to z obou stran. Rozhodla jsem se náhrdelník přihlásit do jedné mezinárodní soutěže (požadavkem byl jen materiál, téma soutěž neměla). Takové soutěže bývají dvoukolové – v prvním kole porota posuzuje fotografie, ve druhém už pak šperky fyzicky. A tak Srdce putovalo do Oregonu ve Spojených státech amerických. A přivezlo odtud krásné druhé místo!
Poslední soutěže jsem se účastnila někdy v roce 2017. Byla to soutěž klubu Wire-wrappingu na téma "Textilní techniky". Už nějakou dobu jsem měla chuť vyzkoušet si pletení z rozválcovaných drátů. Měla jsem to perfektně nastudované z literatury. Jenže, jak už to tak bývá, teorie a praxe jsou dvě rozdílné věci. První ani druhý pokus nevyšly. Pár dní před uzávěrkou jsem tedy zkusila ještě třetí, lehce obměněnou variantu. A ta vyšla. Vytvořený náhrdelník vypadal sice trochu jinak než původní nákres, ale techniku jsem si zdárně ochočila.
Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Miluju drátování. Pustila jsem se do něj naprosto intuitivně. To, že jsem u něj zůstala a úplně mě pohltilo, má na svědomí Eire. Drátování odráží mou lásku k industriálnu, k městu, k architektuře. Můj wire-wrapping vždycky byl spíše pragmatický než romantický. Když jsem pak narazila na limity studeného spoje, na rozdíl od obvyklého postupu jsem nepřidala pájení, ale lití do ztraceného vosku. Vytvářet formy z vosku mi dává neskutečnou svobodu. Technika mi vyhovuje také, protože ji mohu brát s sebou na cesty. (Pájení samozřejmě používám také, ale ne ve smyslu vystavění šperku.)
Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Mou hlavní inspirací je architektura. Někdy se inspiruji konkrétní budovou. Jindy nějakým drobným detailem. Mám kolekci, která je inspirovaná technikou dekorování fasád z dob renesance. A jinou, která vzdává holt všem stavitelům a architektům a zároveň poukazuje na zanedbanost a opuštěnost některých historických objektů. Šperky na zakázku vyrábím také. Ráda vyrobím šperk, který bude zákazníkovi připomínat nějaké konkrétní místo či stavbu.
Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
V tichu. To je touto dobou hlavně v noci. Na místě tak úplně nezáleží, pokud je přítomný dostatek potřebných nástrojů.
Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není "jen" koníček.
Neuvědomila. Cíleně jsem se rozhodla to změnit. Dlouho jsem se počítala mezi koníkáře, jak říká Žirafka Hanka. Je to stav, kdy výrobky nabízíte světu vlastně jen proto, že už toho máte doma trochu moc. Ale já se rozhodla jít se svými šperky ještě trochu dál. Změnit koníček na podnikání.
Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Jednoznačně seznámení s Věninou. Jsem od přírody plachý tvor a trvalo mi dlouho se k tomuto seznámení odhodlat. Protože Věnina je pro mě Paní zlatnice. Navíc jsem si v sobě stále nesla stigma nevzdělanosti v oboru (rozumějte, chybějící vysoká umělecká škola). Věnina tou dobou měla v Karlíně galerii a dílnu. Chtěla jsem jí ukázat svoje šperky – hledala jsem místo na výstavu. Přes veškerou moji nervozitu dopadlo setkání báječně. Věnině se moje šperky z kolekce Portals moc líbily. Domluvily jsme nejen výstavu, ale taky kurz: lití do ztraceného vosku. Techniku jsem si naprosto zamilovala. S Věninou jsme dnes kamarádky a vděčím jí za mnohé. Směruje moji tvorbu udržitelnějším směrem, konzultujeme spolu technické věci. Je dodnes mou mistrovou, je toho stále mnoho, co mi může předat. A já se ráda naučím něco nového.
Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Na náhrdelník Voluione maxima. Je výsledkem deseti let vývoje mých šperků. Je vyroben kombinací techniky lití do ztracené formy a drátování. Je jemný, ale výrazný. Je vyrobený chytře, ne otrocky.
Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Nejspíše ne. Každý krok měl svůj význam. Každý šperk mi něco dal. Možná bych se dříve zamýšlela nad celkovým nastavením. Ale i tam bylo třeba nejprve dospět.
Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Ráda chodím nakukovat k sarkas. Miluju její porcelán. Pak samozřejmě k Věnině. Mám slabost pro kožené doplňky, na ty chodím koukat k Bačutě a k Plácnem-si.
Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Mezi moje oblíbené činnosti patří toulání se po (cizích) městech. Nejraději sama, se skicákem či foťákem. To teď z mnoha důvodů moc nejde, a tak se občas toulám aspoň virtuálně, skrze fotografie jiných, hlavně na Instagramu. A ráda si přečtu dobrou knihu.
Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Za rok bych ráda chystala novou výstavu. Nebo možná za dva. Snad už budou podmínky. Deset let je dlouhá doba. Za tu už kolem sebe budu mít komunitu, která se jako já ráda toulá městy a která bude milovat moje šperky z architektury vycházející. Intenzivně na tom pracuji. Píši například newsletter pro milovníky architektury a mých šperků.
Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Dobře si spočítejte ceny a nepodceňujte fotografie.
