Vystudovala učitelství, ale učitelkou je jen tak trochu. Místo toho se vrhla na studium filosofie a k tomu je také šperkařka. Lucka alias Mauréta je zkrátka osobnost plná zajímavých protikladů.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Znáte mě jako Maurétu, ale ve skutečném světě jsem Lucie – dívka z okraje města – trošku domácká se zvrhlou zálibou cestovat do míst, která jsou od mého domova dostatečně odlišná na to, abych zde mohla potkat sama sebe.
Myšlenkově jsem racionální idealistka a naivní romantička zároveň, což jde kupodivu poměrně dobře dohromady.
Mám ráda řád a harmonii, ale také vůni lesa, kterým protéká potok, mám ráda sníh a letní bouřky, i když už nejsou, co bývaly. Mám ráda všechny barvy oceánu a ráda se brouzdám spadaným listím, taky mám ráda oříškovou čokoládu a slané brambůrky. :-) Mám ráda filosofii Immanuela Kanta, Platóna a Lévinase. Mám ráda pohádky a ráda se dívám do ohně, ale jen do toho táborového. :-) Taky mám ráda plachetnice, Bolero Maurice Ravela, nové díly Hvězdných válek, staré domy s velkými okny a nejraději mám svého chlapce Jakuba.

Jak jste se dostala k tvoření?
Tvoření se věnuju (co si alespoň pamatuju) od malička. Asi jsem se narodila s potřebou mít kolem sebe krásno. Jsem hodně esteticky založená, takže se to „tvoření“ promítá skoro do každé činnosti, které se zrovna věnuju. Upéct dort nebo zabalit dárek není jen tak. Je v tom touha alespoň se přiblížit dokonalosti a taky trocha zděděné neurózy – když myjete okna, musí to být perfektní, tak je raději moc nemyju. :-)

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Se mnou je to trochu složitější. Krom toho, že vyrábím šperky, tak jsem taky tak trochu učitelka - učím výtvarnou výchovu na střední škole, vedu kroužek keramiky a připravuji studenty k talentovým přijímacím zkouškám na vysokou školu, zároveň vedu několik studentských prací v rámci postgraduálního studia filosofie. Občas také navrhuji kostýmy pro jednu promo agenturu. Všechno, co dělám, je ale svým způsobem „tvorba“, takže se dá říct, že se jí věnuju profesionálně.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Momentálně nejvíc pracuji s polymerovými hmotami, neznamená to ovšem, že by u mě tahle technika vyhrála tak, že by ostatní techniky zůstaly poraženy a zapomenuty. Také tak trošku šiju, kreslím, maluju, drátuju, jeden čas jsem hodně drhala, věnovala se květinovým vazbám. Lásku jsem si ovšem vypěstovala k modelování – hrozně ráda pracuju s keramickou hlínou. Láká mě neuvěřitelná spousta tvůrčích technik, všechny bych je ráda vyzkoušela. Už dlouho se chystám naučit se pracovat se stříbrem a moc se mi líbí výroba vinutých perel - doufám, že se k tomu někdy dostanu. :-)

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Nejprve pomalinku přichází chuť tvořit. Vynořuje se vždycky, když si prohlížím hromady korálků a kovových komponentů, které mě neustále obklopují (a někdy i dost překážejí, protože zabírají veškerý prostor na mém pracovním stole). Když vytvářím šperky, tak nejdůležitějším momentem je výběr barev – šperky už se pak rodí samy, z barev vyrůstají vzory a struktury, já jsem v tom procesu pouze prostředníkem. Nejsem umělec, který by tvořil na základě imaginace, spíše jsem řemeslník, který nechává rozkvétat to, co už je předem ukryté v materiálu. Všechno je v něm předem obsaženo. Jde vlastně o proces odkrývání něčeho, co tu skrytě je už předtím, než vůbec začnu pracovat na nějaké konkrétní podobě věci. Pokud je výsledkem harmonický, vyvážený šperk, ve kterém jsou barvy a tvary sladěny tak, že působí klidně a dokonale (v tom smyslu slova, že jest dokonáno), pak se odkrývání podařilo. :-)

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Asi nejdůležitější je pro mě názor mého přítele a mojí maminky – ti se nebojí říct mi popravdě, když se jim něco nelíbí, takže mě tím zároveň nutí se zdokonalovat. Někdy jsou poměrně dost kritičtí, ale o to víc pak od nich zahřeje pochvala. :-)

Doporučte Fler tvůrce, kterého máte ráda.
To je moc těžké, nejraději bych jmenovala všechny své oblíbené, ale pokud bych měla vybrat tvůrce, ke kterým skutečně vzhlížím s obrovským obdivem a respektem a jejichž tvorba je mi bytostně blízká, pak to budou lindart, hravé hnízdilky, atelier.ap, AtelierDeCouture, gaastoon, LucyHudec, něžná mari.bou, poetická loliti, Jou Jou, oui-oui, KikiBike, záhadná mi.ui, KAREL A HYNEK a nesmí chybět Norsk. Jejich tvorba má v sobě tu „podstatnou minulost“, jak říkají filosofové – totiž dětskou radost, naivitu, sny a naděje, něhu, křehkost a poezii, ale i cosi tradičního a já mám tradice ráda.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Já jsem dlouho považovala sousloví „vyrobeno s láskou“ za prázdnou frázi, ale pochopila jsem ji ve chvíli, kdy jsem prodala několik svých šperků a zjistila jsem, že není úplně jednoduché se s nimi rozloučit. K některým šperkům jsem přilnula víc, k některým míň, ale nejvíc jsem se zamilovala do Náhrdelníku Modrá Hortenzie, který jsem si rezervovala pro sebe a už se s ním nehodlám rozloučit. :-)

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Nosím je vlastně pořád – šperkařka má tu výhodu, že může mít každý den jiný šperk a já této výhody vesele využívám.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Toho je spousta, nejraději ovšem asi trávím čas v přírodě – ráda chodím po horách, ať už našich nebo těch zahraničních, ráda pobývám v lese a po malých kouscích si ho nosím domů v podobě kamínků, klacíků, borůvek, lístečků, hub. Taky si ráda zazpívám nebo zahraju na kytaru, na což bohužel poslední dobou není moc času.
Ovšem zrovna teď mě asi nejvíc okouzluje pozorování sýkorek, co mi chodí uzobávat slunečnici do krmítka. :-)

Jak vypadá váš ideální den?
Můj ideální den je spojením milých vzpomínek z dětství a snů o budoucnu.
Ráno se probouzím do krásného dne, je srpnová neděle – otevřeným oknem proudí do pokoje čerstvý vzduch a voní rosou. Můj milý mě políbí na čelo. K snídani máme rozpečené rohlíky s čerstvým máslem, sýrem a mlékem. Sedíme u stolu, na který dopadá měkké světlo slunečních paprsků, a povídáme si. Po snídani vynesu peřiny na zahradu, aby se nadýchaly vůně květin. Dopoledne je čas na procházku kolem polí, přes louku a do lesa a domů si z procházky přináším košík hub, několik oblázků, šišku, pár větviček a kytici lučních květin. Obědváme venku u velkého dubového stolu ve stínu starého stromu – k obědu máme řízky z růžovek, nové brambory s kmínem, domácí malinovou šťávu a okurkový salát – bez toho to nepůjde. :-)
Odpoledne se pracuje. Vyndám si korálky, látky, drátky, modelovací hmoty, všechno to roztahám po tom velkém dubovém stole a tvořím až do večera. Večer přijdou všichni moji nejlepší přátelé, sedíme venku, stůl je osvětlený svíčkami a kolem poletují světlušky. Sedíme, popíjíme, povídáme si a vzpomínáme až pozdě do noci. Potom všichni společně jdeme na louku a pozorujeme hvězdy, je vidět Labuť, Velký vůz, taky Andromeda a Kasiopea. Nakonec se rozloučíme, jsem krásně unavená, s úsměvem uléhám do voňavých peřin. :-)
To by bylo krásné, ještě tak mít ten stůl a starý dům s lípou na zahradě…

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Co se tvoření týče, dopředu se plánovat nedá, alespoň já to neumím. Jsou týdny, kdy se musím věnovat výhradně své učitelské profesi a na šperky pak nezbývá moc času, a pak je zase týden, kdy hodím starosti a povinnosti za hlavu a vyrábím šperky třeba celý den, a to se asi nezmění ani v příštím roce. :-)