Pokud už vyklízíte ze šatníku zimní kabáty a pořizujete místo nich nové kousky na jaro a léto, pak vám určitě doporučujeme přečíst si dnešní milý rozhovor s Lenkou. Ten vás totiž stoprocentně naláká k tomu, abyste okoukli také její tvorbu, kterou prezentuje pod značkou la déesse. A tam najdete všechny ty sukně, šaty a další posily vaší nové garderóby :-)

Řekněte nám na úvod něco o sobě. Jak jste se dostala k tvoření?
Jmenuju se Lenka a jsem matka tří dcer, které už odrůstají. Už nemusím věnovat veškerý čas rodině, a tak jsem se začala věnovat něčemu, co mě baví. Asi klasický model ženy „středního“ věku.
Mezi látkami a nitěmi se pohybuju s menšími či většími přestávkami celý život. Ve všech domácnostech v naší rodině je vždycky nějaký košík s rozpleteným svetrem nebo rozvyšívanou dečkou a samozřejmě šicí stroj. K řemeslu jsem přičichla jako opravdu malá holka. Nejprve jsem obšívala panenky a postupně se dopracovala k tričkům a dalším kreacím pro sebe. Nikdy jsem se ale této práci profesionálně nevěnovala. Jsem vlastně samouk. Jediné oficiální vzdělání, které bych snad mohla dát do souvislosti s tím, co teď dělám, je státnice z výtvarné výchovy na pedagogické fakultě. Pevně doufám, že se můj kladný vztah k „výtvarnu“ alespoň trošku v mé práci odráží.
K myšlence, že bych se mohla někdy šitím živit, mě přivedl Fler. Od prvních kousků ušitých jen tak po večerech po práci jsem se postupně dopracovala k celodenním a celotýdenním směnám u šicího stroje. Měla jsem takovou radost, že si moje oblečení zákaznice objednávají, že jsem stále vymýšlela a šila nové a nové, až jsem přestala stíhat. Postupně jsem proto přibírala šikovné švadlenky, takže dnes už jsme čtyři a otevřely jsme i malý kamenný obchůdek v centru Prahy.

Z tvoření jen tak po večerech se stala práce na plný úvazek, spousta zařizování, účtů, faktur… s tím mi naštěstí pomáhá nejstarší dcera Eliška (to je ta blonďatá modelka, která se většinou objevuje na našich fotkách).

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
To se asi nedá spočítat. Taky co to přesně tvorba je? Je to ta část vzniku modelu, kdy se tvoří představy v hlavě? Když se zhmotňují na papíře, nebo až když vznikne střih? Anebo až nový hotový model? Momentálně se věnuju práci asi neustále. I když zrovna luxuju prach, přemýšlím, jak střihnout a dostat na ženské tělo tvar, který si představuju. Jak technicky „zařídit“, aby řasení, sámky a sklady držely tvar, aby se daly nosit a nebyly jen dobrým, ale nenositelným nápadem. Neustále musím přeskakovat od fantazie ke konkrétním technickým řešením.

Hotovým modelem zdaleka celý proces nekončí. Musím ho ještě ukázat světu. Je potřeba ho nafotit. Tady mám samozřejmě velké štěstí, že Eliška, ač není profesionální modelka, se rychle naučila pohybovat před objektivem a dokáže modelům vdechnout duši.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Tvořím oděvy – takže šiju, zapošívám, stříhám, řasím, přišívám.
Hlavní techniku, kterou používám, bych nazvala „kreativní“ krejčovina. Tím „kreativní“ mám na mysli, že se ne vždy držím pravidel. Ale snažím se, aby na mých produktech bylo dobré řemeslo vidět. Ráda pletu, háčkuju, kdysi jsem uměla i paličkovat, ale to jsou bohužel techniky natolik časově náročné, že od nich ustupuju.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
U mě je asi nejdůležitější pocit nebo nálada, kterou by ten který model měl vyjadřovat. Lépe řečeno, jak by se měla žena v modelu cítit. Volnost, pohodlí, elegance, vyzývavost, sebevědomí … jak kdy. Pak teprve hledám tvar, siluetu, detaily… Nakonec sháním materiál, ze kterého by model nejlépe vynikl.
A někdy taky ne :-) Někdy prostě vidím látku a vůbec nevím, co bych z ní ušila, ale tak se mi líbí vzor, omak, povrch, že ji koupím. Potom třeba leží měsíc nebo dva v dílně a já vůbec netuším, co bych z ní mohla nastřihnout. Dřív jsem se tím stresovala, ale dnes už vím, že nápad dříve či později přijde.

Když už je nápad i materiál, přichází na řadu technické provedení. Někdy si totiž vymyslím střih nebo nějaký detail, a pak zjistím, že je vlastně technicky těžko řešitelný, takže musím z něčeho slevit nebo něco přidat, změnit materiál… anebo to celé zavrhnout. Občas pomůže, že dokončení prostě na pár dnů odložím a řešení mě nějak napadne třeba při mytí nádobí :-)

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Pokud bych tvořila jen pro sebe nebo prostě jen tak pro radost, řekla bych jedině můj. A pokud by se někomu mé výrobky líbily, byl by to bonus.
Ale protože jsem začala tuto práci dělat profesionálně, jsou to samozřejmě zákaznice. Abych mohla dál pokračovat, musí chtít mé výrobky někdo nosit. Snažím se být kreativní, ale neustále musím přemýšlet i prakticky: můžu použít tuto látku, nebude už sukně příliš drahá, není barva příliš odvážná? Vyplatí se prošívat všechny švy, nebude pak ušití trvat dva dny? Bude úsilí odpovídat efektu? Najde někdo odvahu si to vzít na sebe? Jakému typu postavy by to mohlo nejlépe slušet? Je vůbec důvod mít takovouto věc v šatníku? A tak dále, a tak dále…

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Asi nikoho, kdo zná náš obchůdek, nepřekvapí, že Honzu Horníčka a jeho úžasné pásky, které nádherně doplňují spoustu mých modelů. Také se mi moc líbí nadčasové šperky Lubora Bauma nebo třeba veselé hmyzí kreace od Zuzany Kudličkové. Loni jsem si koupila překrásný paličkovaný náhrdelník s perletí od Stanislavy Losové.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Určitě šatové sukně. Krátké, dlouhé, volné nebo na tělo, šatovky mě opravdu baví. Jsou praktické a univerzální. Každá jejich majitelka si je může dotvořit podle nálady. Vymění tričko za elegantní svetřík, martensky za lodičky a má na sobě úplně jiný model.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Své výrobky nosím. Dnes už vlastně nosím výhradně jen své výrobky. Za prvé proto, že v drtivé většině navrhuji to, co sama ráda nosím, a za druhé testuji, jak se ten který střih nebo materiál chová. Jestli je střih pohodlný, jestli se látka nevytahuje, jestli vydrží i po vyprání. Například asymetrické šaty – jeden z mých oblíbených modelů, jsem nosila 3 dny a neustále střih vylepšovala, abych dosáhla toho, co jsem zamýšlela, aby nejen dobře tvarovaly postavu, ale aby byly také příjemné a daly se v nich zvednout ruce, aby nikde neškrtily. Prostě aby si je každá žena oblékla a cítila se volná, pohodlně, elegantně a sebevědomě. U těchto šatů se mi to, myslím, opravdu podařilo.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Odpovím asi jako každý tvůrce na Fleru – nemám žádný volný čas, ale protože jsem si z koníčka udělala práci, vlastně to nevnímám jako nedostatek.

Jak vypadá váš ideální den?
No, v poslední době jsem trošku unavená, přeci jen je té práce víc a víc. Takže první, co mě napadá, je lenošení. Myslím, že bych v tom byla opravdu dobrá.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Raději moc neplánuju. Život mě v poslední době natolik překvapuje, a to jak pozitivně, tak i negativně, že by to byla stejně jen ztráta času. Takže plánuju opravdu jen ze dne na den.