Kult bílé pleti

Od CORRAL v kategorii Inspiromat | 21.6.2022

Touha po kráse je prastará. I ve starověku existovala v různých kulturách všelijaká zkrášlovadla, pomocí kterých se tehdejší lidé snažili přiblížit dobovému ideálu krásy. Ten se v průběhu času dost měnil, jedním z nich, který leckde zůstal do současnosti, je bledá pleť nedotčená sluncem.

Uvádí se, že už ženy ve starém Egyptě třely svou pleť pískem z řeky Nil, aby byla světlejší. Používaly se i citrusové plody, semínka různých rostlin, sůl a některé nerosty.

Ceng Ismail, Pexels.com

V antickém Řecku a Římě dívky svou bledost zvýrazňovaly pudrem z olova a křídy, který se nanášel jako make-up na celou tvář. Např. řecká bohyně Hera je v Homérově Iliadě opakovaně líčena jako “bohyně s bílými pažemi”, což svědčí o tom, že ani staří Řekové nepovažovali opálení za zdravé a žádoucí.

Bílá neboli alabastrová pleť bývala dříve znakem urozenosti a bohatství, výsadou těch žen, které nemusely pracovat pod širým nebem a trávily většinu času ve stínu středověkých hradů a panských sídel. I ty ostatní se jim chtěly podobat, každá žena však neměla takové společenské postavení a prostředky, aby toho mohla dosáhnout.

Paolo Naomi, Unsplash.com

Vznikaly tak nejrůznější "zaručené" receptury na vybělení pleti i zesvětlení vlasů. Středověcí mastičkáři měli zlaté časy. Dámy při snaze dosáhnout co nejsvětlejšího odstínu pleti sahaly po velmi bizarních metodách, například si přikládaly pijavice nebo pouštěly žilou. Další variantou bylo zesvětlování tváří vaječnými bílky nebo moukou.

Vysoce postavené dámy se, stejně jako třeba Číňanky, před sluncem schovávaly, aby se pokožky sluneční paprsky vůbec nedotkly. Nevycházely ven bez masek a slunečníků. Na dvoře Krále Slunce Ludvíka XIV. bylo bělení pleti, především mastmi s rtutí a olovem s přídavkem octa, běžnou součástí denního kosmetického rituálu jeho společnic.

Anastasia Shuraeva, Pexels.com

V průběhu staletí se líčení stávalo výraznějším, zdůrazňovaly se rty a tváře. Populární se staly nalepovací pihy krásy, takzvané mušky. S francouzskou revolucí popularita make-upu krátce ochladla, nicméně brzy se líčení stalo stejně oblíbené jako dříve.

Ke konci 19. století se navíc začalo řešit složení líčidel, ještě v té době totiž byly populární tablety s arzénem, od kterých si ženy slibovaly bledou a bezproblémovou pleť.

Nguyen Hung, Pexels.com

Od počátku 20. let 20. století se tento dlouhá století uznávaný názor začal postupně měnit a obracet k opačnému extrému.

Za převratný lze označit rok 1923, kdy nastal převrat ve smýšlení o bronzové pleti jako znaku chudých. Může za to věhlasná návrhářka, která bořila trendy snad ve všem, na co si vzpomeneme, Coco Chanel. V tomto roce se totiž vrátila do Paříže z dovolené na Riviéře a společnost šokovala svým vzhledem, její pleť totiž byla snědá. Coco se těšila velké publicitě, a když její novou odlišnost veřejnost přijala, zavedla tak nový trend a symbolem luxusu se naopak začala stávat pleť opálená.

Zatímco stránky ženských časopisů v Evropě lákají ke koupi samoopalovacích krémů, jež mají zajistit bronzovou pleť i v zimě, v arabském světě je to právě naopak. Bílá pleť tu je znakem klasické krásy. "Co je vzácné, to je drahé," vysvětlil Hasan Ahmad, profesor sociologie na Káhirské univerzitě. "A protože v Egyptě, stejně jako v ostatním arabském světě, je snědá pleť nejrozšířenější, dáváme přednost bílé pleti."

V asijských zemích lidé světlou kůži preferují i nadále, a to především u žen. Například v Číně, Japonsku, Indii a dalších asijských zemích je proto vysoká poptávka po krémech, které pokožku „vybělí“. V Indii se ale tento trend rozšířil i mezi muži – barva pleti se zde totiž pojí s příslušností ke kastě a tradičnímu rozdělení společnosti.

Shane Devlin, Unsplash.com

Gejša

Ještě se na chvíli vrátíme do Japonska, Gejša je totiž typickým příkladem bledé pleti. Profesionální společnice, obvykle krásné a inteligentní ženy, jejichž hlavním posláním je bavit muže v uzavřené společnosti tancem, zpěvem, hrou na hudební nástroje, intelektuálním hovorem či jiným uměním. Gejši patří mezi typické a neodmyslitelné symboly Japonska.

Oshiroi je bílá pudrovitá barva, kterou mají gejši natřený obličej, krk, část dekoltu a zad. Dříve tato barva obsahovala olovo. Okolo vlasů a vzadu na krku bývá barva vynechána, aby bylo vidět, že je to jen maska a muže vzrušovala touha vidět pravou tvář gejši.

Cottonbro, Pexels.com

Současnost

Kult porcelánově bledé pokožky se v poslední době začíná vracet do módy. Především s výrazným líčením vypadá alabastrová pleť velmi přitažlivě.

Čím dál větší množství slavných hereček, zpěvaček a modelek sází na klasiku a zůstávají neopálené. V minulosti to byly např. Audrey Hepburn, Grace Kelly či Marilyn Monroe, ze současných zmiňme kupříkladu Madonnu, Anne Hathaway, Liv Tyler, Avril Lavigne, Cate Blanchett, Nicole Kidman, Natalii Portman, Kate Winslet, Gwyneth Paltrow, a mnoho jiných.

Coline Haslé, Unsplash.com

Další oblastí, kde převládají krásky s bílou pletí, je burleska. Připomeňme jednu z nejznámějších soudobých představitelek - Ditu von Teese. V jejích šlépějích jde spousta dalších burleskních umělkyň včetně těch českých, přestože pravidla dnešní burlesky, co se týče opalování, nejsou už tak přísná jako dříve. Jelikož se ale jedná o satiricko-komickou show spojenou s tancem a svlékáním, nemohou mít dámy ve výstřihu vypálené plavkové trojúhelníčky, takže když už se chtějí opálit, musejí sjednotit odstín pleti po celém těle.

Ivanovgood, Pixabay.com

V poslední době je čím dál více slyšet o různých subkulturách, které se vyznačují netypickým stylem oblékání, často s viktoriánskými prvky. Jsou to například gothic, steampunk, aristocrat, lolita… Ne všichni jejich příslušníci striktně vyznávají kult porcelánově bílé pleti, ale zrovna u příznivců gothic je světlá pleť velmi častá.

Typické góthské líčení je založeno na kontrastech mrtvolně bledé tváře s tmavým oblečením, rudými (někdy i černými) rty a výrazným líčením očí. Typickými barvami je černá, bílá, červená a fialová.

Zdroj fotografie: PxHere.com

Slunečníky

S bledou pletí jsou neodmyslitelně spojeny slunečníky. Dnes už přesně nikdo neví, kdo jako první použil nějakou ochranu před sluncem, jisté je, že první slunečníky používali už staří Číňané. Pro ty byl dokonce symbolem bohatství a vysokého postavení, proto ho často najdeme vyobrazený na malbách a porcelánu z té doby. Podle zdobnosti slunečníků se daly rozeznávat i hodnosti jejich nositelů, ty nejkrásněji zdobené patřily příslušníkům vládnoucí vrstvy.

Obecně bývá vznik slunečníků datován do doby před 1 700 lety, ale některé zdroje naznačují dokonce až 2 400 let zpátky.

Slunečníky byly používány i v antickém Řecku, odkud se rozšířily do Říma. V té době už slunečníky nebyly jen praktickou pomůckou, ale hlavně ochranou krásy - bledé pleti.

Cottonbro, Pexels.com

Po pádu římského impéria slunečníky z Evropy téměř zmizely a objevily se až s nastupující renesancí a rozrůstajícími se obchodními styky s Asií. Rozšířily se hlavně v Itálii, Francii a později také v Anglii, kde se mezi tamější šlechtou staly extrémně populárními - dámy často vlastnily i několik desítek slunečníků, každý k jiným šatům.

I v 18. a 19. století zůstaly slunečníky populárními, a to nejen v Evropě, ale i v Americe, dokonce i mezi obyčejnými lidmi. Patřily spolu s rukavičkami, kloboukem a punčochami k nezbytným doplňkům každé dámy. Situace se změnila ve 20. letech 20. století, kdy do módy přichází opálená pleť, a slunečníky tak prakticky zmizely ze scény.

Klobouky

Před sluncem se samozřejmě můžete chránit i kloboukem s širokou krempou. Spojíte tak příjemné s užitečným - budete mít chráněnou pleť, volné ruce, a ještě vám to bude slušet!

Ngongoctuanvnn, Pexels.com

Melike Benli, Pexels.com

Miluju tě!

A jak na dokonalou pleť s výrobky z Fler.cz? Podívejte se ... k dispozici jsou slunečníky, klobouky, pleťová i tělová kosmetika i lehoučké letní oblečení...