Věda, která se zabývá motýly, se nazývá lepidopterologie. Vědecké pojmenování Lepidoptera zavedl Carl Linné, zakladatel moderní systematické biologie, a je odvozeno z řeckých slov lepidos (šupina) a pteron (křídlo). Odtud dříve v české literatuře používané označení šupinokřídlý hmyz.
Typickým znakem motýlů jsou dva páry vzdušnicemi protkaných křídel, která jsou pokryta drobnými šupinkami. Šupinky pokrývají hustě rub i líc křídel a překrývají se jako tašky na střeše.
Lesklé zbarvení motýlích křídel je způsobeno lomem světla na těchto šupinkách a společně s pigmenty pteriny dávají vzniknout nádherným barvám, které jsou vlastní tisícům motýlích druhů.
Zdroj fotografie: Joshua J. Cotten, Unsplash.com
Motýli disponují vysoce citlivými smysly - zejména hmatem, čichem a zrakem, u některých druhů se přidává sluch a u migrantů i schopnost navigace při dálkových přeletech.
Dalším znakem motýlů je savé ústní ústrojí dospělců - sosák. V klidu je stočený, a když dojde k podráždění chuťového ústrojí na chodidlech, reflexivně se natáhne.
Primitivní čeleď chrostíkovníkovitých sosák nemá, některé druhy motýlů mají ústní ústrojí zakrnělé a v dospělosti nepřijímají potravu. Obecně ale platí, že dospělí motýli se živí nektarem a jsou tak užiteční jako opylovači květů.
Zdroj fotografie: Boris Smokrovic, Unsplash.com
Motýlí proměny
Motýli jsou jednopohlavní jedinci s dokonalou proměnou. Jejich larvy - housenky mají kousací ústní ústrojí, až na výjimky jsou býložravé a specializované na určitý druh rostliny nebo rostlinnou čeleď. Tělo housenky se skládá z hrudi, která nese tři páry článkovaných končetin, a zadečku tvořeného deseti články s různým počtem panožek.
Zdroj fotografie: Bankim Desai, Unsplash.com
Dospělí motýli žijí na souši a zejména větší druhy patří mezi dobré letce, migrující jedinci dokážou přeletět stovky i tisíce kilometrů. Housenky motýlů žijí obvykle na rostlinách, jimiž se živí, malé a dřevožravé housenky i uvnitř rostlinných pletiv, zajímavostí jsou druhy živící se vodním rostlinstvem a žijící pod vodou.
Zdroj fotografie: Aaron Burden, Unsplash.com
Housenky jsou vítanou potravou mnohých živočichů, spousta druhů se tedy pasivně chrání pomocí trnů, chlupů, nepříjemné chuti nebo zápachu či jen pomocí ochranného zbarvení.
Samičky kladou až několik tisíc vajíček, zpravidla na rostlinu, kterou se živí housenky. Housenky se živí rostlinnou potravou a po určité době se zakuklí. Většina housenek spřádá vlákna, některé druhy předou společná hnízda (bourovec prsténčivý) nebo kokony.
Zdroj fotografie: Suzanne D. Williams, Unsplash.com
Přezimování
Motýli, kteří nežijí v tropických oblastech, musejí vyřešit problém přežití zimy. Nejčastěji přezimují pouze vývojová stadia, housenky nebo kukly. Někdy přezimují dospělí motýli (např. babočka kopřivová, žluťásek řešetlákový). Některé druhy jsou tažné (babočka admirál, babočka bodláková, monarcha stěhovavý).
Rosette, kresba Babočka kopřivová
Žravé housenky
Krásu motýlích křídel i schopnost dospělých motýlů opylovat květy člověk odedávna vítal a uznával. Avšak housenky některých druhů mohou působit značné škody. Některé druhy se živí kulturními rostlinami (např. bělásek zelný, píďalka zhoubná) nebo způsobují červivost ovoce (např. obaleč jablečný, obaleč švestkový). Jiné znehodnocují potraviny (např. mol obilný, zavíječ moučný, zavíječ domácí) či tkaniny (mol šatní). Nechvalně známá bekyně mniška při přemnožení způsobuje holožíry a zničení tisíců hektarů lesa. V poslední době se na území ČR rozšířila nepůvodní klíněnka jírovcová, která poškozuje listy jírovce maďalu. V Česku zatím nemá přirozeného nepřítele.
Zdroj fotografie: Erik Karits, Unsplash.com
Tajemství hedvábí
Bourec morušový (Bombyx mori) je noční motýl z čeledi Bombycidae. Ve volné přírodě se již nevyskytuje a z hlediska rozmnožování je závislý na člověku. Je ekonomicky velmi důležitý, protože je nejvýznamnějším producentem vlákna, z něhož se vyrábí hedvábí. Byl vyšlechtěn z divoce žijícího druhu Bombyx mandarina před několika tisíci lety a od té doby vznikla šlechtěním řada odrůd a hybridních forem.
Je chován hlavně na severu Číny a v Íránu, přičemž v Číně je zpracování hedvábí praktikováno nejméně 5000 let. Nenápadně zbarvený motýl má bíle ochmýřené tělo, rozpětí křídel kolem 4 cm, nepřijímá potravu a nelétá.
Samice jsou dvakrát až třikrát větší než samci a jsou zbarveny podobně jako samci. Patří mezi hmyz s proměnou dokonalou, ve vývoji prochází stadiem vajíčka, larvy, kukly a dospělce.
Samička klade 300–500 vajíček. Z vajíček se přibližně po 35 dnech líhnou larvy. Larva - housenka se živí výhradně listy morušovníku bílého nebo morušovníku černého a je velmi žravá. Od vylíhnutí po zakuklení zvýší hmotnost sedmtisíckrát až devěttisíckrát a vyroste na 25násobek až 30násobek původní délky. Tělo larvy pátého instaru (po čtvrtém svléknutí) se zbarví lehce do žluta a dorostlá housenka se začne kuklit. Z párových slinných žláz vylučuje tekutinu, která na vzduchu tuhne, čímž vzniká tenké hedvábné vlákno. Jím se opřádá tak dlouho, až vytvoří pevný pružný zámotek – kokon. Ten je svrchu ještě opředen jemnými vlákénky, tzv. bourovinou. Kokon chrání téměř nehybnou kuklu před zraněním a původně ji chránil i před predátory a povětrnostními vlivy.
Kokony vytváří více druhů nočních motýlů, ale pouze větší druhy čeledí Bombycidae (bourcovití) a Saturniidae (martináčovití) jsou využívány k výrobě látek.
Zdroj fotografie: Pxhere.com
Jestliže se bourec nechá v zámotku přežít, vylíhlý motýl si prokouše otvor, kterým se dostane ven a vlákno tím znehodnotí. Proto se kokony bource morušového zahřívají na teplotu kolem 100 °C po dobu 2 až 2,5 hodin, což jednak kukly bource usmrtí, jednak se zámotky lépe rozplétají. Jako zajímavost se uvádí, že na výrobu jednoho kimona je potřeba hedvábí z 2100 housenek bource morušového.
Kokon je tvořen jediným nepřerušeným hedvábným vláknem, které je dlouhé od 300 do 900 metrů a má průměr okolo 10 mikrometrů. Vlákno je lesklé a velmi jemné. K výrobě jednoho kilogramu hedvábí je třeba asi 2000–3000 kokonů. Po rozpletení jednoho kokonu dostaneme necelý kilometr vlákna.
Zdroj fotografie: Pxhere.com
V Číně se vypráví legenda o objevu hedvábí císařovnou Xi Ling-Shi. Císařovna popíjela pod stromem čaj a do šálku jí spadl zámotek. Vytahovala jej ven, ale konec vlákna se jí omotal kolem prstu. Když odmotala všechno hedvábí, uviděla kuklu a zjistila tak, že zdrojem vlákna byla kukla.
Číňané si žárlivě střežili znalosti o výrobě hedvábí. Další legenda vypráví, že čínská princezna propašovala vajíčka bource morušového do Japonska ukrytá ve svých vlasech a od té doby Japonci začali chovat bource a používat hedvábí.
Evoluce
Podle nových poznatků se první zástupci skupiny Lepidoptera objevují na začátku druhohorní éry, konkrétně na přelomu triasu a jury (asi před 200 miliony let). Dokládají to objevy fosilních šupinek z křídel, učiněné na území severního Německa.
Zdroj fotografie: Krzysztof Niewolny, Unsplash.com
Můra, nebo motýl?
Lidově je skupina nočních motýlů označována jako můry, avšak ve skutečnosti jsou můry pouze motýli z čeledi můrovití.
Denní motýli
Denní motýli mají typické společné znaky, jež je odlišují od nočních motýlů. Dříve byli denní motýli nazýváni kyjorozí, podle kyjovitého tvaru tykadel. Všichni denní motýli jsou aktivní ve dne. Mají paličkovitá tykadla, často pestré zbarvení a protáhlé tělo. Na rozdíl od nočních motýlů obvykle sedí s křídly složenými nad tělem a mohou pohybovat každým párem křídel nezávisle. Noční motýli mají křídla spojená.
Mezi denní motýly patří zástupci čeledi babočkovití, běláskovití, modráskovití, okáčovití, otakárkovití a soumračníkovití. Asi největším denním druhem motýla, se kterým se můžeme v ČR či na Slovensku setkat, je bělopásek topolový. Tento ohrožený druh motýla dosahuje úctyhodného rozpětí křídel 65-80 mm.
Zdroj fotografie: Pxhere.com
V těsném závěsu za ním následují hned tři druhy motýlů. Jsou to kriticky ohrožený jasoň červenooký s rozpětím křídel 65-75 mm, babočka osiková s rozpětím křídel 55-75 mm a ohrožený druh otakárek fenyklový s křídly o rozpětí 50-75 mm.
Zdroj fotografie: Alfred Schrock, Unsplash.com
Noční motýli
Noční motýli jsou skupinou motýlů s typickými společnými znaky, které vyplývají z jejich způsobu života – jak název napovídá, jsou tito motýli aktivní především v noci, ale existují výjimky. Jsou noční motýli, kteří jsou aktivní i ve dne.
Noční motýli nepotřebují výrazné zbarvení, spoléhají na čich místo zraku, proto mají obvykle větvovitá tykadla, která jsou jejich čichovým ústředím.
Další zástupci nočních motýlů jsou z těchto čeledí: bourcovití, martináčovití, přástevníkovití, můrovití, bekyňovití, vřetenuškovití, píďalkovití, zaviječovití, molovití a další.
Obvykle mají zadní křídla menší, rozšířená, zavalité tělo, dožívají se maximálně 11 měsíců a v klidu většinou drží křídla střechovitě složená. Dále mají dokonalý sluch, dokážou detekovat i zvuky o frekvenci až 300 kHz (druh zavíječ voskový).
Zdroj fotografie: Malcolm Baskerville, Unsplash.com
Noční motýli jsou nejen mnohem početnější než motýli denní, ale jsou také větší. Absolutním rekordmanem, co se velikosti týče, je v České republice nádherný noční motýl martináč hrušňový. Tento kriticky ohrožený druh motýla dosahuje rozpětí křídel 100-160 mm!
Ano, až 16 centimetrů mohou měřit ty největší exempláře martináče hrušňového. Je to dvojnásobek rozpětí křídel, jakého dosahuje náš největší denní druh - bělopásek topolový. Martináč hrušňový však drží prvenství nejen v ČR, nýbrž v celé Evropě. Jedná se o největší evropský druh a směle se může poměřovat s velkými tropickými druhy motýlů.
Zdroj fotografie: Lucie Hůrková, Unsplash.com
Pomyslnou druhou příčku obsadil lišaj oleandrový, který může dosahovat rozpětí křídel až 130 mm. Obvykle se ale pohybuje rozpětí v rozmezí 90-130 mm. Vývoj tohoto motýla není v našich krajích doložen, předpokládá se, že u nás zjištěné kusy představují z jihu zalétlé dospělce. O pouhých 10 mm za lišajem oleandrovým zaostává lišaj smrtihlav.
Lišaj smrtihlav - motýl se špatnou pověstí
Kresba připomínající lebku dala jednomu z největších evropských motýlů nejen jméno, ale i špatnou pověst. Lidé věřili, že pokud se někde lišaj smrtihlav objeví, přináší zprávu o něčí smrti. Paradoxně tak mnohdy podobná setkání končila smrtí lišaje. Setkání s lišajem smrtihlavem u nás bývají vzácná.
Lišaj smrtihlav, Zdroj fotografie: Wikipedia, CC BY-SA 2.5
Kresba předních křídel napodobuje kůru stromů. Díky tomu je motýl sedící na kmeni téměř neviditelný. V případě blížícího se nebezpečí se snaží využít moment překvapení. Nejprve roztáhne přední křídla. Pak se objeví žlutočerně pruhovaný zadeček a zadní křídla. V ohrožení dokonce vydává pisklavý zvuk.
Není divu, že se tak velkého a někdy i hlučného motýla lidé báli. Obavy z kouzel, která si s ním spojovali, mu často byly osudné. Lidé věřili, že jeho kouzlo zruší tím, když ho chytí a přibijí na dveře.
Housenka dorůstá délky až 15 cm a objevuje se v několika barevných formách (žlutá, žlutozelená, hnědá). Na bocích mají housenky tmavé šikmé pruhy, na posledním článku mají charakteristický růžek.
Zdroj fotografie: Yeh Xintong, Unsplash.com
Lišaj smrtihlav má velmi krátký sosák, takže jako jeden z málo lišajů nemůže sát nektar z květů za letu. Jako potravu vyhledává zejména květy zimolezu, brambor, jasmínu a tabáku. Aktivní bývá v době mezi soumrakem a půlnocí.
V oblibě má tento lišaj také med, za kterým proniká do včelích úlů. Často pro něj taková výprava bývá cestou poslední. Pokud vetřelce včely zpozorují, dokážou jej usmrtit svými žihadly.
Dewberry, brož Můra kokořínská Smrtihlav
Motýlí obr
Attacus atlas neboli martináč atlas. Jméno si nese buď v souvislosti se svými kresbami na křídlech, které připomínají svět, nebo po obrovi z řecké mytologie. V řeckých mýtech je totiž Atlas obr, který nese nebeskou klenbu.
Motýl Attacus atlas, zdroj: Wikipedia
Tento gigantický motýl patří do čeledi martináčovitých. Jeho vajíčka jsou šedá a kulatá, s průměrem kolem 2,5 mm, a samička jich naklade až 400.
Než se z vajíčka stane motýl, uběhne více jak půl roku. Housenka se vyklube během jednoho až dvou týdnů, záleží na okolní teplotě. Úkol housenky je jasný. Po dobu zhruba 60 dní má žrát, růst a sbírat síly. Krmí se hlavně listy citrusů, skořice a guavy a může vyrůst až do 11,5 cm na délku a 2,5 cm na šířku. Poté je na řadě pletení kokonu, které trvá kolem osmi hodin.
Ze začátku je kokon bílý a postupem času zhnědne. Je dlouhý 7–8 cm a k větvičce je přilepen pomocí hedvábí. Zde se housenka vyvíjí asi čtyři týdny. Poté je proces dokončen a z kukly již vylétá hotový motýl. Po vylíhnutí jsou však motýli slabí. Pro více energie během dne odpočívají a létají hlavně v noci. Líhnou se celý rok, nejvíce se však vyskytují v období od listopadu do ledna. Dospělí jedinci nemají plně vyvinuté zažívací ústrojí a formovaná ústa, a tak vůbec nejedí. Žijí pouze z tukových zásob nahromaděných během larvální fáze.
Zdroj fotografie: Frankie Mish, Unsplash.com
Kvůli tomu také žijí pouze jeden až dva týdny, během nichž je jejich hlavním cílem najít si partnera na páření. Samičky jsou zpravidla větší a těžší než samci.
Sameček má naopak huňatější tykadla a užší křídla. Samičky jsou také sexuálně pasivní, avšak uvolňují silné feromony, aby přilákaly samečka. Jde o nestabilní letce, a tak se samičky nevzdalují daleko od svého kokonu, ze kterého se zrovna vylíhly. Samci feromony mohou vycítit až na vzdálenost několika kilometrů, a to díky receptorům na svých tykadlech.
Po oplodnění samička naklade vajíčka na spodní stranu listu hostitelské rostliny a koloběh jejich života se opakuje. V Indii se motýli chovají hlavně pro své hedvábí. Jejich vlákno se nazývá fagara, je odolné, má hnědou barvu a je podobné vlně. Produkce jejich hedvábí je však o poznání menší než u bource morušového.
Jedovatá krása
Motýli nepatří mezi typicky jedovaté živočichy. Pro člověka ztělesňují křehké a krásné tvory, spojovat je s jedy by nám připadalo absurdní. A přesto je řada z nich pasivně jedovatá, což je chrání před predátory. Například monarchové, američtí tažní motýli, kladou svá vajíčka na listy jedovatých klejichovitých rostlin, což je zvýhodňuje. Jejich housenky mají dostatek potravy, protože jiní živočichové se těmto rostlinám vyhýbají, a jed se v těle housenek hromadí, aniž jim samotným ubližuje. Pro mnohé živočichy jsou však jedovaté, a tím se chrání před predátory. Jed zůstává účinný i po přeměně housenky v motýla.
Zdroj fotografie: Pxhere.com
Také u nás žije mnoho druhů motýlů, jejichž housenky mají tělíčko poseté ostrými křehkými chloupky. Ty jsou spojeny s jedovými žlázkami, z nichž se po odlomení chloupku uvolňuje jed do rány. Kvůli housenkám tak můžeme za jedovaté považovat přástevníky, bourovce, bekyně i babočky. Jedovaté jsou i naše vřetenušky. Vřetenušky nejsou plaché, ale při ohrožení často předstírají smrt a z článků tykadel a nohou roní kapénky vysoce účinné chemické zbraně, jež silně páchne po hořkých mandlích. Jde o charakteristickou ochranu před predátory, které odrazuje především odporná chuť.
Zdroj fotografie: Anne Lambeck, Unsplash.com
Motýlí domy
Věděli jste, že můžete navštívit unikátní motýlí domy s celoročním provozem, například Papilonia v Praze? Interiér Motýlího domu napodobuje džungli v oblasti slavného kambodžského chrámu Angkor Vat a podobné jsou i podmínky, ve kterých tu motýli žijí: teplotu provozovatelé udržují na 30 °C a relativní vlhkost na 80 procentech.
Zdroj fotografie: Francisco J. Villena, Unsplash.com
Zdejší motýli pocházejí v podstatě z celého světa, ale jejich domovina je vždy v pralese. V plánu je zde mít nastálo vždy zhruba 600 motýlů ze 40 zemí světa. Vzhledem k tomu, že je otevřeno celoročně, budou se i druhy obměňovat, takže na jaře tu budou jiní motýli než na podzim. Mimo „běžných“ motýlů se tu objeví i motýli s rozpětím křídel kolem 20 centimetrů a občas se na speciálních akcích mají ukázat i opravdové speciality, jako výše zmiňovaný Attacus atlas, největší motýl světa.
Zdroj fotografie: Dustin Humes, Unsplash.com
Motýli budou volně poletovat všude kolem vás – nabídněte jim pro přistání rameno nebo třeba nos. A místo síťky si s sebou vezměte foťák. Lovit pak můžete, jak dlouho budete chtít. A jak zvýšíte šanci, že na vás nějaký ten "létající drahokam" dosedne? Oblékněte si výrazně žluté oblečení a použijte květinový parfém – to je pro zdejší motýly neodolatelná kombinace!
Nemoc motýlích křídel
Motýlí křehkost dala jméno i nemoci. Možná vás její jméno zmate, není totiž vůbec tak krásná jako motýli, jen jsou lidé s tímto postižením stejně křehcí, jako jsou křehká motýlí křídla. DEBRA ČR je pacientská organizace, která těmto lidem pomáhá usnadnit život.
V roce 2016 vytvořilo pod názvem „Motýlci pro Debru“ dvacet autorek z Fleru 45 originálních šperků s motýlí tematikou. Výtěžek ve výši 44 756 Kč z následné aukce byl předán právě charitativní organizaci Debra ČR, z.ú.
A můry a motýlci na Fleru?
Alethea Jewels, Náušnice Motýlci
Katerinela, Boloria náušnice s ametystem
Sarkas, Motýli porcelánové náušnice
Pampalini, peněženka Motýli na bílé
Trika.ef, Kšiltovka "Zlatí motýli"
Křížalka, brož Vzduch voní jarem
Barunkulus, Originální společenské šaty s motýlem
Jiný příběh, brož Sluneční můra
Andy...gc, Přívěsek Orthocerasus Tenebris
Gabrielle Taroka, přívěsek Motýl měďák
Jitka Pfau, Náhrdelník Na křídlech jaspisových
Moje bags, Kabelka Můra skořicová
Palcovky, záložka Mol knihomol
Carpe Noctem Reliquiae, náhrdelník Smrtihlav
Milu4Art, přání Papillon v bordó
Niora, brož V elegantním fráčku
To samozřejmě není ani zdaleka vše, můžete zapátrat sami v hlubinách Fleru, a pokud jste si nevybrali z mého výběru, určitě si svého vysněného motýlka či můru najdete! ;)
Použité zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mot%C3%BDli
http://motyli.kolas.cz/
https://epochalnisvet.cz/
https://vesmir.cz/
https://www.treking.cz/
https://www.zahrada-centrum.cz/
https://www.kudyznudy.cz/
Zdroj titulní fotografie: Annie Spratt, Unsplash
