Pracovala na úřadě, ale nakonec se s rodinou odstěhovala do "divočiny" na Šumavu. Tvoření popisuje jako samovolný proces, miluje přírodu a svůj ideální den si představuje tak, že... To se musíte dočíst až na závěr rozhovoru s Justkou. :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Tak jo. Jmenuju se Magdalena Justová. Mám ráda přírodu, klid a svobodu. „Dělat umění“ jsem chtěla odjakživa... Nosila jsem černý baret na stranu... Ale pro nedostatek talentu mě nevzali na žádnou uměleckou školu. Neuměla jsem kreslit - neumím to dodnes. To mě odradilo na mnoho let.
Nakonec jsem vystudovala zahradnictví a sociální a kulturní ekologii. První obor jsem kvůli neschopnosti se prosadit a nechuti vytvářet městské zahrady à la mulčovací kůra, jehličnany a rododendrony v satelitních městečkách v praxi zavrhla… Sociální a kulturní ekologie mě nadchla a věnuji se jí dodnes, nikoliv ale profesionálně. Kdo se zajímá o environmentalistiku, ekovýchovu, udržitelný rozvoj apod., mi potvrdí, že v současném společensko-politickém klimatu environmentalistům pšenka nekvete, naneštěstí pro všechny živé bytosti, včetně těch, které teprve přijdou na svět…
Život mě zavál k floristice, ale také k práci ve velkém úřadě. Kafka by zde nacházel náměty každý den. Dodnes se v noci budím strachy, že jsem v úředním dopise neuvedla číslo jednací... Velká škola trpělivosti, ztráta iluzí, definitivní vystřízlivění z toho, že úřad je pro lidi. Ve chvíli, kdy se náš úřad po nástupu nové vlády začal utápět ve vlně šetření na ekologické osvětě a rozhazování na financování politických stran, čištění důležitých postů od schopných lidí a vůbec „odideologizace“ úřadu, který má pečovat o životní prostředí, jsem opustila loď, otěhotněla a následně se s mužem (iniciátorem našeho exodu), malým Hubertem a dvěma kočkami odstěhovala z Prahy na Šumavu do 100 let starého domu…
Nyní řeším zcela jiné problémy každodenního života než ve městě. Především je to neustálý boj s místním ekosystémem o prosazení své niky. Náš dům a jeho okolí je totiž biotopem dřevomorky, červotoče, tesaříka, slimáků, myší, zajíců a srn… Této životní změny jsem se obávala, ale nyní vidím, že to byl i přes tu divočinu dobrý tah. Vděčím za toto nakopnutí svému choti Tomášovi.

Jak jste se dostala k tvoření?
Ani nevím jak, tak nějak neplánovaně. To samo, možná ta práce na úřadě… Taková duševní hygiena.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Jsem na rodičovské dovolené. Až toto období pomine, ráda bych u šperků zůstala. Úředničina mi dala za vyučenou, a tak udělám vše pro to, aby moje práce dávala trochu smysl nebo mě vnitřně obohatila… Anebo alespoň neškodila. Řídím se Váchalovým životním mottem: „Nejlépe tlačiti vlastní káru sám...“

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Tiffany techniku jsem poznala kdysi u bráchy na statku, kde pořádal jeden známý malý workshop. Nějaký čas jsme s mužem vyráběli lampy. Vzhledem k vysoké ceně materiálu, časové náročnosti a existenci levných „béčkových“ tiffany lamp v Hornbachu jsme od tohoto řemesla postupně upustili a děláme je pouze rekreačně. Šperk mě baví víc. Možná také proto, že pracuji s minerály, pro které mám slabost hraničící se závislostí…

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Nejprve si vyhradím pracovní pozici: Vyjednám s mužem, kdo z nás bude dnes s Beríkem, a když to padne na něj, utíkám do dílničky. :) Zapnu ČRo3 Vltava a zakouřím si...
A tvůrčí proces? Nevím jak to popsat - děje se to nějak samo. Dlouhou dobu se mazlím s kameny a někdy poslouchám tesaříky v rámu okna… Pak vzniká něco, čeho jsem v podstatě jen jakoby účastníkem. Nedělám nikdy nákresy a neplánuji šperky dopředu. Nevyhýbám se komponentům. Když tam tak leží a hodí se mi, použiju je ráda. Někdy je ještě třeba říznu vejpůl nebo nějak upravím. Nechávám „to“ plynout samo. Ve staré Číně se tomu říkalo Wu-Wej. Těžko se mi proto vyrábí zakázkové věci, zvlášť pro zákaznice, které osobně neznám. Většinou vyrábím něco jakoby pro sebe - jsem děsně marnivá a šperky mám ráda…

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Názor kohokoliv je pro mne důležitý, ale nijak zvlášť mě nakonec neovlivní. Vzhledem k tomu, že celý proces se děje sám od sebe, vědomě ovlivnit ani moc nelze... Kritiku přijímám...

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
S radostí! Především to je moje teta Anděla Novotná, umělecká řezbářka, MiJe - kloboučky od ní nosím téměř neustále, funkční doplňky od Ondruškovic, OttoLin, mezi šperkaři samozřejmě Frape, Lishka, lubor baum, Francesco, Helísek, Arya a Ja.Ne, mezi cínaři u mě vedou Tereza O., Sold.c., Aqua a Sylviena a v pravém slova smyslu cínařka cinarka. V potřebách pro domácnost u mě vyhrává Jindřich a Rudolf, výtvarné umění, které ctím, najdete u Milli Janatkové, Jana Haranta, tetky tretky, hadříky mám ráda odsvetlusky, KATY YAKSHA, PARAZIT team. Hubertovo ošacení: Little Rock Star a o jeho prdelku se stará Laufi. Nejmilejším výrobcem a dealerem kamenů je pak bezkonkurenční Saffron. A nemůžu zapomenout ani na svého muže PseudoTomáše.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Proč na jeden, ráda bych upozornila na všechny!

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Nosím, i když jdu na houby. Jinak bych to asi nemohla ani dělat. Jen prsteny moc nenosím, a proto jich je v nabídce nejméně…

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Hubert, knížky, aktivní ochrana přírodních procesů zde na Šumavě… Nesmírně mě baví trávit čas nad dílem Josefa Váchala: magika, mystika, proroka, záletníka, dřevorytce, přírodozpytce... Založili jsme malé občanské sdružení Zázemí, které má za cíl osvětu o této osobnosti…
Nicméně v hlavě mi to tvoří neustále. Když uléhám po půlnoci, rozjedou se mi v hlavě obrazy možných variant šperků. Nejde se toho zbavit. Nejprve to byl výnos kukuřice na hektar, pak čísla jednací, dnes je to díky bohu šperk.

Jak vypadá váš ideální den?
Vzbudím se, zjistím, že mám o dvacet kilo míň, někdo uklidil, uvařil, zatopil, Hubert je spokojený chlapeček, který pochopil, že do záchodu se klíčky od auta neházejí, den má najednou alespoň 50 hodin. Na Fleru mi bliká vykřičník a mám hotové všechny zakázky… Zapnu zprávy a zjistím, že Zelení jsou opět v parlamentu. Pošťačka mi nese balíček plný nádherných kamenů od Saffron a já mohu začít tvořit, anebo klidně ne, lehnout na pec a rozjímat…

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Příští týden nevím, ale do roka bych ráda pokořila stříbro, ale kdo ví… Stupidní administrativa kolem toho mne zatím odrazuje...