Kabátek má pichlavý, schovává se do trávy. Kdo to je? No přece... JEŽEK! :)
Myslím, že ježek je takové typické podzimní zvířátko. Kdo z vás někdy neviděl ilustrace ježka, který si v závěji listí nese napíchlé jablíčko? V tomto případě vám nechci brát iluze, ale... Ne, nebudu předbíhat, pravdu o jablíčkách si přečtete dále :)
Wolfgang Hasselmann, Unsplash.com
Ježek je české rodové označení pro několik rodů hmyzožravých savců. Rod ježků zahrnuje čtyři druhy živočichů z řádu hmyzožravců, kteří jsou jednou z nejstarších vývojových skupin savců. První zástupci hmyzožravců se objevili na Zemi už v druhohorách, ježkům podobné druhy pak na konci křídy, přičemž původ vlastních ježků spadá do období eocénu (cca před 56 až 34 miliony let).
V současnosti se ježci vyskytují po celé Evropě, v Africe i Asii, patří ale mezi ohrožené druhy zvěře.
Všichni ježci jsou původními obyvateli Starého světa (Eurasie a Afriky), jinde se nevyskytují, pokud nebyli vysazeni člověkem, jako například na Novém Zélandu. Tam se bohužel bez přirozených nepřátel přemnožili a ohrožují místní živočichy.
Pichlavý kabátek dospělého ježka čítá zhruba 6000–8000 bodlin, které jsou po celé délce odlehčené vzduchovými komůrkami.
Bodliny jsou kořenem vrostlé do pokožky a pomocí podkožních svalů se mohou v libovolném směru sklápět. Podobně jako srst se i bodliny ježkům vyměňují, avšak jednotlivě a v delším intervalu, cca během 18 měsíců.
Zbývající části těla kryjí tuhé a řídké chlupy. Hrubá srst při teplém počasí rychle schne, a proto se ježci mohou bez větších následků brodit v blátě či ve vlhké trávě.
Ježek dokáže bodliny znamenitě využívat na svoji ochranu. Zaznamená-li něco podezřelého, v první fázi bodliny naježí a očekává, co se bude dít. Pokud se nebezpečí stupňuje, v mžiku se promění v pichlavou kuličku, do které není vůbec snadné se dostat. Ponechá si jen otvor zespodu, aby se neudusil. Dokáže takhle vydržet i několik hodin, dokud stav ohrožení nepomine.
Můžu nabídnout mnou osobně vyzkoušený způsob přemístění ježka, který přiváděl k nepříčetnosti našeho pejska. Opatrně jsem ho překulila na hlubokou pánvičku a odnesla na bezpečné místo. Doufám, že jsem mu tím nezpůsobila doživotní trauma :-)
Zdroj: CORRAL, soukromý archiv
V čeledi ježkovitých se nenacházejí výhradně hmyzožravci s ostny, patří do ní i pět asijských druhů srstínů, kteří mají normální, i když hrubou srst. Vypadají jako krysy nebo myš, zatímco chováním připomínají rejsky.
Naopak ne všechna zvířata s bodlinatým šatem patří mezi ježky. Dikobraza pojí s ježkem pouze přítomnost bodlin, ale bodlín ježkovitý nebo bodlín Telfairův mají podstatně více podobných či shodných znaků. Tito hmyzožravci patří do jiné starobylé čeledi bodlínovitých a obývají pouze Madagaskar. Ve stavu ohrožení se rovněž stáčejí do klubíčka, avšak chybí jim silný podkožní sval. Ani australská ježura a novoguinejská paježura nemají s ježky nic společného.
Christiane S Hartl, Unsplash.com
Zoologové rozlišují minimálně 15 druhů ježků, z nichž se v Česku vyskytují dva velmi podobně vypadající. Jedná se o ježka západního a ježka východního.
Ježci se dokázali přizpůsobit lidskému zabírání krajiny a místo v lesích či na křovinatých stráních je nyní spíše zastihneme v okolí vesnic i měst a v parcích i zahradách.
Na svých potulkách se ježek nechová nijak obezřetně. Hlasitě šustí, funí a očichává vše kolem sebe, stále rozhrabuje listí nebo hrabanku a zdviženým rypáčkem větří do vzduchu a vše kolem sebe kontroluje. Špičku čumáčku mu neustále zvlhčuje zvláštní tekutina vylučovaná nosní sliznicí.
Mimoto má funkční přídatný čichový orgán na horním patře v ústní dutině, který u většiny ostatních savců v různé míře zakrněl. Vypadá jako malá jamka a je vlastně dědictvím po plazech, u nichž je výrazněji vyvinut. Význam čichu v životě ježků potvrzují i velké čichové laloky na jejich mozku. Žížalu nebo jinou lákavou pochoutku ucítí pod zemí. Na konci čenichu ježka se nachází asi deset hmatových vousů.
Přestože má ježek oči dost velké, vidí nanejvýše obrysy a pohybující se objekty a je silně krátkozraký.
Vedle čichu napomáhá ježkovi v orientaci nejvíc sluch, zaměřený především na zvuky o frekvenci okolo 20 Hz. Běžícího brouka zaznamená údajně až na pět metrů, psa asi na dvojnásobnou vzdálenost. Dokonce i během zimního spánku si ježek uchovává schopnost vnímat vyšší zvukové podněty z okolí.
Přinejmenším některé druhy ježků zaznamenávají a zároveň vydávají také ultrazvuky o frekvenci 40–64 kHz i vyšší. Zatím není zcela jisté, zda je používají ke vzájemnému dorozumívání, zejména mezi matkou a mláďaty, což je obvyklé u řady jiných drobných savců, nebo také k echolokaci jako netopýři či delfíni.
Ježek prospí většinu dne. Úkryty opouští po západu slunce a nejčilejší bývá mezi devátou hodinou večerní a půlnocí, a potom ještě kolem třetí hodiny ranní. V létě věnuje ježek nejvíc času obživě a činnostem souvisejícím s rozmnožováním, např. hledání partnerů, nebo k výchově mláďat.
Dlouho převažovalo mínění, že se ježci zdržují v nevelkém okruhu kolem místa úkrytu. Díky malým vysílačkám umístěným pod kůži musel být tento názor poupraven. Za noc průměrně urazí 700–1500 metrů, přičemž největší zaznamenaná vzdálenost, kterou ježek zdolal za jedinou noc, byla 3,14 kilometru.
Území dlouhodobě obývané ježky má rozlohu od 5 do 100 ha, a u samic mívá zhruba třetinovou velikost než u samců. Jeho velikost ovlivňuje nabídka potravy a úkrytů, stáří zvířat a také roční období. Na jaře, v době říje a na podzim, kdy se ježci vykrmují na zimu, jsou mnohem pohyblivější než v ostatních částech roku. Mladí ježci se po osamostatnění vydávají na delší průzkumné výpravy, než najdou území, na kterém se usadí. Rovněž samci toho naběhají více než samice.
Ježci jsou samotáři, kromě samic s mláďaty. Území obývaná jednotlivými zvířaty se sice překrývají, avšak k „sousedským hádkám“ dochází zřídka. Jeden ježek respektuje druhého a vzájemným setkáním se pokud možno vyhýbají.
Přes zdánlivě nemotornou postavu je ježek pohybově nadaný. Na krátkou vzdálenost dokáže přes nekrytý prostor běžet rychlostí až 9 km/h, normálně v klidu urazí za hodinu přes 200 metrů. Nezastaví ho jen tak nějaká překážka, dokáže přelézt i drátěný plot vysoký 1,5 metru. Kde nepřeleze, tam se podhrabe.
Během roku mívá ježek několik příbytků. Letní hnízda, hnízda určená k odchovu mláďat a zimní hnízda. Najdeme je v křoví, pod chrastím a pod většími kameny či padlými kmeny, v rozsedlinách skal, případně pod kůlnami a přístavky.
Letní hnízda jednoho ježka jsou od sebe vzdálena 250 – 600 metrů. V horkém létě se ježek obejde bez úkrytu. Ježek východní si hrabe i nory, nanejvýš půl metru dlouhé. Na stavbě zimního hnízda si ježci dávají víc záležet, neboť v něm stráví 3,5 – 6 měsíců. Jeho stěny jsou neprodyšné a často ho ještě zakryjí vrstvou hrabanky. Stálý vchod nemá, neboť po ulehnutí ježci vstupní otvor jednoduše ucpou.
Původně zoologové považovali ježka za všežravce. Nyní už je zřejmé, že živočišná složka potravy v jeho jídelníčku převládá a zastoupení rostlinné stravy je okrajové. Ježek není v potravě vybíravý a většinou se živí nejdostupnějším druhem potravy. Jeho jídelníček zahrnuje pestrou škálu především na zemi žijících bezobratlých živočichů, občas si ho doplní menšími obratlovci či jejich mláďaty. Hlavní potravou jsou slimáci, žížaly, housenky a brouci, v menší míře malí savci, ptáčata a plazi. Věděli jste, že ježek si jídelníček zpestří i tím, že si zakousne zmiji? Také vajíčka ptáků neponechává ježek bez povšimnutí.
Zdroj: Pxhere.com
Složení ježčího jídelníčku se mění podle místa výskytu, během roku i podle stáří zvířat. Staří jedinci dávají přednost méně pohyblivé a snadněji dostupné kořisti. Ježek za noc dokáže spotřebovat 50–70 g potravy, tedy zhruba desetinu toho, kolik sám váží.
Na podzim, kdy si vytváří tukové zásoby, žere mnohem víc než v létě. Většina lidí ho považuje zásluhou obrázků Josefa Lady za pilného sběrače spadaného ovoce, které si odnáší do pelíšku. Moderní zoologie však tuto báchorku s jistotou vyvrátila. Ježek sladké ovoce v oblibě nemá. Zato mu voní různé dráždivé látky, mimo jiné i ty, které jsou obsažené v kvasících plodech. Rád se jimi parfémuje tak, že se na voňavých předmětech vyvaluje. Tak se stává, že se mu na bodlinách přichytí list, papír, cigaretový nedopalek nebo i to výše zmíněné jablko.
Naši ježci se rozmnožují jednou, nanejvýše dvakrát do roka. Po probuzení ze zimního spánku jsou vyhublí a hladoví, a tak se nejdříve musí dostat do kondice. Teprve potom nastane čas k založení nové generace. Po 31–39 dnech březosti přivádějí samice první mláďata na svět obvykle kolem poloviny června, druhé pozdní vrhy se rodí v září, výjimečně i v říjnu. Ve vrhu bývá od dvou do devíti mláďat, průměrná velikost vrhu se pohybuje mezi 4–5 mláďaty.
Námluvy ježků bývají bouřlivé. Nejprve stojí samce hodně námahy, aby našli samici. Když se stane, že se o jednu ucházejí dva nápadníci, pustí se do rvačky, v níž nechybí kousance ani kopance. Ani potom však nemá vítěz jednoduché pořízení. Samičky se nechávají k milostným hrám dlouho přesvědčovat. Samci na ně všelijak dorážejí, honí je a obíhají, občas dojde i k nějakému úderu nohama nebo čenichem. Takto to může trvat několik hodin, během nichž zvířata stále hlasitě supí. Vlastní páření trvá 1–3 minuty a v jedné pozici se může několikrát za sebou opakovat až po dobu 20 minut. Samci nevyznávají věrnost samicím a hned po páření začínají hledat jinou partnerku. Osud potomstva je vůbec nezajímá.
Zdroj: Pxhere.com
Ježčata přicházejí na svět slepá a holá, těsně po porodu jim tělo pokrývá růžová kůže s četnými hrbolky od bodlin, které jsou hluboce ponořené v kůži. Váží 80 g a měří asi 7 cm. Po několika hodinách prorazí jako by na zkoušku bílé a jen několik milimetrů dlouhé bodliny. Asi za den a půl je nahradí tvrdší ostny, které postupně dorůstají a během dvou týdnů získají typické pruhované zbarvení.
V té době ježčata i poprvé prohlédnou, o týden později se vydají na první procházku mimo hnízdo a ochutnávají první kousky normální potravy. Do té doby sála jen mateřské mléko.
Třetí, trvalé ostny, narostou mladým ježkům až po několika měsících života. Ježčí máma pečuje o potomstvo asi dva měsíce. Zpočátku mláďata starostlivě vodí, ukazuje, jak hledat potravu, a každou noc se s nimi navrací do rodného hnízda. Úplné samostatnosti dosáhnou mladí ježci zhruba při hmotnosti čtvrt kilogramu.
Pohlavně mladí ježci dospívají ve věku 9–10 měsíců, jen výjimečně se mladý samec páří už na podzim toho roku, kdy se narodil. V zajetí se může ježek dožít věku až 10 let, v přírodě nanejvýše 5–6 let. Ve skutečnosti ale jedinci starší 4 let tvoří sotva 9 % ježčí populace. Největší úmrtnost mají mláďata během první zimy, kdy jich uhyne až 60 %.
Zimní spánek
Zvláštní údobí ježčího života představuje zimní spánek. Už od konce léta si hromadí pod kůží silnou vrstvu zásobního tuku.
Naději úspěšně přestát útrapy zimy mají jedinci s hmotností alespoň 500–700 g, z čehož třetina připadá právě na tukové zásoby.
Neméně důležitá je volba úkrytu. Zimní hnízda musí být dost důkladná, téměř vodovzdorná a dokonale izolující od chladu. Měření ukázala, že při kolísání vnější teploty v rozmezí −8 až +8 °C se uvnitř pohybuje teplota od +1 do +5 °C.
Ratapan Anantawat, Unsplash.com
U nás se ježci ukládají k zimnímu spánku nejčastěji v říjnu. Začátek hibernace obvykle následuje po dlouhodobějším poklesu průměrné teploty vzduchu pod 10–15 °C, což spolu s prodlužujícími se nocemi vyvolává změny v produkci některých hormonů. Zatímco při odpočinku spí ježek polostočený na boku, při zimování se úplně stočí do klubíčka.
Když se jeho tělesná teplota postupně sníží z normálních 35–36 °C (průměr 35,4 °C) na 5–8 °C, zapne se „automatické vytápění“, které vyrovnává tepelné ztráty tak dobře, že jeho teplota nikdy neklesne pod nulu. Během zimního spánku se počet tepů srdce sníží z 200–300 na pouhých 5 za minutu, podobně je tomu i s krevním tlakem a dýcháním, které klesá ze 40–50 výdechů na pouhé 1–2 výdechy za minutu.
Celkově se energetické nároky ježčího organismu sníží během zimního spánku asi na 10 % úrovně aktivního stavu. Dále dochází i k řadě dalších fyziologických změn, např. zmenšení vnitřních orgánů, změna krevního obrazu atd.
Ježčí spánek však není nepřetržitý. V určitých intervalech, cca 5-11 dní, se probouzejí, aniž by opouštěli úkryty. Normální tělesné teploty dosáhne ježek během tří hodin. Stejně tak se ježci probouzejí při vyrušení nebo náhlém oteplení, což však znamená spotřebu energie navíc. Celková délka zimního spánku závisí na místních klimatických podmínkách: ve Skandinávii ježci zimují 8 měsíců, v Německu a u nás 5–6 měsíců a na jihu Evropy jsou čilí po celou zimu.
Co ublíží ježkům
Ježek má v přírodě málo přirozených nepřátel. Schopnost stočit se do pichlavé koule mu často zachrání život, neboť odradí mnoho šelem a dravců, pro které by jinak byl lákavým soustem. Ve skutečnosti má jen dva opravdové nepřátele. Tchoře a výra. Početné zbytky ježčích kůží v norách tchořů a poseté na hnízdištích výrů ukazují, že oba dokážou ježka přelstít.
Pro parazity je ježek snadnou kořistí. Průměrný počet je prý 100 blech na jednoho ježka.
Největším rizikem pro ježky zůstává člověk. Spousta jich zahyne pod koly aut na silnicích, kde se funící nenasytové po setmění procházejí na vyhřátém asfaltu ve snaze ulovit žížaly a hmyz.
Další příčinou úhynu ježků je nadměrné používání umělých hnojiv a ochranných přípravků.
Také na vypalování staré trávy na úhorech a stráních mohou ježci, zvláště na jaře, doplatit životem.
Velké nebezpečí představují i různé výkopy a nekryté jímky.
Domácí mazlíček
Ježek je chráněný, a proto jej nelze chovat jako domácího mazlíčka. Výjimkou je ježek bělobřichý. Tento druh ježka byl poprvé dovezen do USA v 90. letech, ale o několik let později byl zakázán. Navzdory tomu byli ježci bělobřiší dále chováni a jako domácí mazlíčky je můžete nalézt převážně ve Spojených státech, i když i u nás se tento módní trend uchytil.
Ježek bělobřichý má bodliny, které jsou rozprostřeny po celých zádech a mají různé barvy. Břicho malých hmyzožravců je načechrané a bílé, jak název napovídá. Mají kulaté, malé uši a malé tlapky. Na zadních tlapkách mají ježci bělobřiší, na rozdíl od jiných druhů ježků, čtyři prsty místo pěti. Velikost ježka činí 14 až 21 cm a hmotnost se pohybuje mezi 300 a 500 g.
Sierra NiCole Narvaeth, Unsplash.com
V zajetí se dožívá věku 5 až 8 let. Na rozdíl od evropských ježků se ježek bělobřichý neukládá k zimnímu spánku. Může se stát, že se v létě uvede do klidové fáze, kdy je méně aktivní než obvykle, ale tento jev se u ježků chovaných v zajetí objevuje zřídka.
Majitelé ježků popisují svá zvířata jako velmi přátelská a důvěřivá, je možné je uchopit do ruky. V případě nebezpečí se ježci schoulí do klubíčka a použijí bodliny jako štít, aby se ubránili nepříteli. V prvních měsících života dochází u ježka bělobřichého k výměně bodlin.
Siem van Woerkom, Unsplash.com
Chov je spojen se značnou zodpovědností. Ujistěte se proto ještě před pořízením ježka, zda pichlavému mazlíčkovi můžete věnovat dostatek času, péče, peněz a prostoru. A vzhledem k tomu, že je aktivní převážně za soumraku a v noci, kdy se vydává hledat potravu, tak mu také obětovat menší či větší část svého spánku.
Také byste se měli připravit na to, že hlavním zdrojem potravy by měl být hmyz, takže budete shánět brouky, cvrčky, moučné červy, případně hlemýždě a žížaly. Kromě těchto lahůdek je možné dávat i kvalitní krmivo pro kočky.
Pokud jste si jistí, že je tento mazlíček pro vás to pravé, vězte, že se dá koupit za cca 1 500 Kč. Nejlépe je se porozhlédnout na webových stránkách chovatele, většinou už tam poznáte, zda se jedná opravdu o chovatele, nebo pouze "rádobychovatele".
Ježek v kleci
Po roztomilém ufuněném tvorečkovi má jméno i nejslavnější český hlavolam - Ježek v kleci. Širší čtenářské veřejnosti hlavolam prvně představil Jaroslav Foglar, a to ve stínadelském příběhu Záhada hlavolamu. Původním vlastníkem hlavolamu je v románu zámečnický učeň Jan Tleskač, kterému se podařilo ježka z klece vyndat, rozdělil ho na dvě polokoule spojené závitem a do dutiny uvnitř ukryl plánek vlastního vynálezu – létajícího kola.
Ježek v kleci má podobu kuličky s různě dlouhými ostny, která je uvnitř válcového pouzdra s různě velkými otvory. Smyslem hlavolamu je vyndat ježka ven z klece.
Po Tleskačově smrti se hlavolam stal odznakem moci vůdce vontské organizace. O získání hlavolamu usilují také Foglarovi hlavní hrdinové, chlapecký klub Rychlé šípy, kteří se náhodou dozvěděli o tajemství, které ukrývá.
Ježek v kleci. Zdroj: Capoeira, Commons.wikimedia.org
Poprvé se příběh o Rychlých šípech a ježkovi v kleci objevuje v časopise Mladý hlasatel v období od 30. srpna 1940 do 8. března 1941. Krátce nato se na trhu objevuje první ježek v kleci. Vyráběla ho firma K. M. Moučky a na rozdíl od své knižní předlohy byl dřevěný a nešel rozšroubovat.
Druhá velká vlna zájmu o tento hlavolam doprovázela uvolnění v 60. letech 20. století, kdy v Československu opět vycházely knížky Jaroslava Foglara a sešitová vydání originálních příběhů Rychlých šípů, kopie příběhů z Mladého hlasatele.
Pravděpodobně nejdostupnější verzí hlavolamu v té době byl plastový ježek, kterého od r. 1970 vyrábělo družstvo Druopta. Byl pak vyráběn ještě jednou na počátku 90. let. Ježek měl 12 kónických ostnů, byl šroubovací, uvnitř kuličky měl dutinku a vyndával se z klece přesně podle Foglarova popisu. Nevýhodou bylo, že byl křehký.
Od té doby se na trhu objevila řada dalších různých kovových i plastových verzí. Šroubovacího ježka dle podoby z románu pak z kovu vyrobila produkce originálních českých hlavolamů RADEMIC PUZZLES v roce 2013.
Jaroslav Foglar byl údajně první, kdo přišel s myšlenkou šroubovacího ježka. Hlavolam ale nevymyslel, pouze se inspiroval již existujícím hlavolamem nebo hlavolamy. S novodobým ježkem ve válcové kleci se setkáváme ve Spojených státech amerických. Ježek tam byl publikován v katalogu US Trick & Novelty Co. z roku 1886.
Následně se ježek objevil v amerických novinách The American Stationer z 18. dubna 1895. Skutečný originál, na pohled zdánlivě jednoduchý, je vyroben z bronzové slitiny s lakovaným povrchem. Má pět otvorů po obvodu a uvnitř klece ježka se šesti kuželovitými ostny. Klec má dva z otvorů oválné a dva mají navíc jakési zoubky a zářezy. Dalším, kdo si nechal hlavolam na principu ježka v kleci patentovat, byl Clarence A. Worrall, a to dne 7. dubna 1896.
Ježek v kleci patentovaný v roce 1896. Zdroj: Commons.wikimedia.org
Princip této konstrukce je ovšem daleko starší. První hříčky tohoto typu zkonstruovali rytci doby renesanční, jako norimberský Wenzel Jamnitzer. Řezáči stolních ozdob a soustružníci pak měli za úkol zhotovit je jako trojrozměrná tělesa postupným odřezáváním z jednoho kusu dřeva či vybroušením ze slonové kosti. Museli vytvořit klec ve tvaru mnohostěnu nebo koule s otvory a s ježkem uvnitř, aniž by ho tam dodatečně vložili, rozebrali či slepili z více částí.
Od roku 2005 ježka v kleci navrhuje a vyrábí český konstruktér hlavolamů Radek Micopulos. Navrhl více než deset typů jedinečných hlavolamů. Jedná se o tradiční i moderní ježky v kleci, které dále rozvíjejí princip tohoto hlavolamu.
Dřevěný ježek v kleci. Zdroj: Matěj Baťha, Commons.wikimedia.org
Od roku 2000 se dokonce pravidelně pořádá Memoriál Jana Tleskače, kdy se ve třech věkových kategoriích soutěží o to, kdo ježka z klece vyndá nejrychleji. Účastní se nejen soutěžící z České republiky, ale i dalších zemí, jako je Slovensko, Ukrajina, Maďarsko, Nizozemsko, Mongolsko, Bosna a Hercegovina. Časový limit pro kvalifikaci do soutěže jsou 3 minuty. V dosavadní historii šampionátů se dosahuje nejrychlejšího času 3 vteřin, v roce 2012 byl rekordní čas dokonce 2 vteřiny!
Obří ježek v kleci
Na počest Jaroslava Foglara přibyl v roce 2017 k již existujícím obřím exponátům v zahradě muzea Zlaté české ručičky v Pelhřimově také největší ježek v kleci. Jde o patnáctinásobnou zvětšeninu hlavolamu. Klec je vysoká 110 centimetrů s průměrem 73 centimetrů a samotný ježek má průměr 30 centimetrů. Obří hlavolam společně 10 měsíců vyráběli odborné učiliště Horní Slavkov a firma NADE.
Obří Ježek v kleci v muzeu v Pelhřimově. Zdroj: Stribrohorak, Commons.wikimedia.org
Doufám, že jste se poučili i pobavili a po zjištění, že ježek nenosí na zádech jablíčka, se vám nezhroutil svět :-)
A nyní jako již tradičně pojďte na závěr nakouknout, co vše s bodlinkami se dá najít na Fleru. A že toho je! ♥
Namechu, plyšák Ježek dlouhobodlinář
JND, Chodící hračka z masivního dřeva
Radmil, pouzdro na telefon Ježura
Dr.Mráček, Klip na dudlík ježek
Janika B, textilní košíček Ježek v lese
Mormark, ilustrace Spřízněné duše
The little story, Dřevěná brož - ježek
Vanda&Valerie, Ježeček - hrnek
U Labutě, Ježek - plakát nebo obraz
Bambilino, Sáček na přezůvky - Zvířátka v lese
Artshovk, samolepka Ježek ušatý
MischaArt, Nákrčník ježek na krémovém beránku
Ízypízy, Legíny z biobavlny Oops!
Dílna u Valášků, Zvířátka v lese - ježeček
Galerie na drátku, Ježek s jablíčkem
Efik, Ježek Oliver - přáníčko + vánoční ozdoba
Pindižvík, Ježečci - Julča a Jeník
Čárkatečka, malý plecháček - Ježek
Leupold Design, dřevěná miska - Ježek
Majdina, Ježek Arnošt je tichý společník
Polymerie, Hrneček s roztomilým ježkem
Slunečnice 74, brož Ježek bez klece
Titulní foto: Sierra NiCole Narvaeth, Unsplash.com
