Láska k létání u Miroslava přetrvává i po několikaleté pauze. Dnes znovu začíná v AK Frýdlant v Beskydech, kam všechny srdečně zve na vyhlídkový let ve větroni. V letadlech vidí krásné a emoce vzbuzující objekty, a tak zdobí leteckými motivy oblečení a doplňky. Díky těm ho ostatně máme na Fleru, prodává je na profilu eero. A věříme, že nejen jeho tvorba, ale i zajímavé povídání a smysl pro humor vám zlepší den :) Snad je to výsledkem české vynalézavosti a francouzského bohémství? Kdo ví...

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Uff, že vy jdete obvykle rovnou na věc? … Miroslav, jmenuji se Miroslav a … před několika lety jsem se seznámil s Tomášem, instruktorem, který mi otevřel dveře k létání v aeroklubu.

Létání "ve vlně". Foto (c) Jirka Pělucha.

Předtím mě nikdy nenapadlo, že bych seděl ve větroni nebo letadlo někdy pilotoval. Nikdy nezapomenu na první sólo let při leteckém výcviku, bylo krásné jarní dopoledne, na konci dráhy odpočívaly poštolky. Jakmile se éro odlepilo od země, začal jsem brečet a řvát euforií. Vzápětí při přistání jsem stále řval a brečel, ale ze zcela jiného důvodu. Co si budeme povídat, když brečíte, tak prostě nevidíte. Panika ovládla kabinu, srdce bušilo bum, bum, bum. Marné je hulákat na instruktora, který není v letadle. Do háje, před chvílí ještě nebyl boční vítr… (a se zavřenýma očima) nakonec bez karambolu, a ten moment výdrže těsně nad zemí trvá sakra dlouho, dosednete na matičku Zemi a zase řvete euforií… Jsem moc rád, že jsem Toma potkal, a přál bych každému, aby potkal někoho podobného.


Orlík žije! Foto (c) Jirka Pělucha.

Jak jste se dostal k tvoření?
Myslím, že všichni Češi, Moraváci a Slezané jsou velmi tvořiví, když to porovnám např. s Francií… Od mala jsem moc nebyl s rodiči a trávil čas stavěním dopravních prostředků z lega, stavěním měst z mechu, kamínků a klacíků… přesto jsem nikdy nestudoval uměleckou nebo grafickou školu. I když zpívám naprosto falešně, nějakou dobu jsem předstíral hraní na baskytaru a drnkal v několika nedoceněných kapelách. Když jsem se z Ostravy přestěhoval do Prahy (čímž jsem upadnul hluboko v očích mých kompatriotů, protože mám dnes „akcent jak cyp“), setkání s několika umprumáky zcela ovlivnilo můj život. Propadl jsem zájmu o umění a design. Po několika letech jsme se přestěhovali do Francie… (degradace na „žabožrout jak cyp“). Nepokosená tráva, francouzská ležérní morálka a dva smrťáky v nejbližším aeroklubu mne odradily od létání (už jsem myslel na sirotky děti) a nechaly najít si cestu k letadlům mimo kabinu. Začal jsem si o letadlech a pilotech více číst a nějak si tisknout trika jen pro sebe. Pak kravatu, mikinu…
Letos jsem prodával na designovém trhu a z ničeho nic se přede mnou objevil mladý muž, Američan. Zahleděl se do asfaltového trika s P-51 Mustang a po chvíli mi řekl, že kdysi dostal model Mustanga od táty - pilota a měl ho na stole v pokojíčku. Moje triko ho vrátilo do dětství a připomnělo tátu. Úplně se rozzářil a stále opakoval, že model tohoto letadla mu dal táta, když byl malý... Pak si triko koupil. Milý pocit, který jsem v té chvíli prožíval, byl nevyjádřitelný. Protože emoce, které mé tričko vyvolalo tomuto amíkovi, byly asi taky nepopsatelné. :)

Eero je prostě vlastně takový klukovský sen. Každý chlap je celý život někde uvnitř malým klukem. A naším cílem je, aby se eero líbilo a aby vyvolávalo emoce, protože bez emocí život nemá cenu. Dnes nosí eero zákazníci z Evropy, Ameriky, Asie a Austrálie. Doufám, že s onou dětskou radostí. :)



Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ze začátku jsem vše navrhoval pro sebe. Nenapadlo mne tehdy, že bych jednou prodával věcičky pro aviatické nadšence. Časem se to změnilo a dnes navrhuji a tvořím jen pro zákazníky. Jak jim udělat radost, pomoci nebo zpříjemnit život? To je asi hlavní smysl mé práce a zcela mě naplňuje.
Snažíme se stále zlepšovat, odstraňovat chyby z procesu i z produktu. Je to fascinující. Tvorba nás baví natolik, že čas ani nemáme změřený. Doufejme, že měřit čas nebudeme muset. K tomu mám to štěstí spolupracovat s Lucií Tatarovou. Její brouci jsou úžasní a začali jsme spolu pracovat na integrovaných obvodech.



Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Vyhrál to bezesporu ruční tisk bramborovým razítkem. Ekonomicky i ekologicky šetrné a je u toho obrovská legrace. Sehnat gigantický brambor („kobzol jak cyp“) na tisk našich letadel je opravdu nemožné (je třeba importovat z Tchernobylu, Fukushimy), jsme nuceni používat sekundární techniky, např. sítotisk… šití, ruční barvení…

...a teď vážně :) Naší specialitou je čerstvý tisk - sítotiskem. Když si u nás vytvoříte objednávku, můžete si být jistí, že se tiskne jen a jen pro Vás, čerstvě. Nejsme příznivci masových produkcí, proto se takto snažíme vyhnout plýtvání. Méně je pro nás více. A ten pocit, když tvoříte nový produkt, na který už se předem těší jeho budoucí majitel, ten je skvělý.



DNA našeho atelieru tvoří ještě jedna specialita. Tisk stříbrně-perleťovou barvou. Dnes jí tiskneme v podstatě všechny kravaty. V reálu to vypadá skvěle, jde o unikátní vzhled a efekt. Jednou jsem si vzal kravatu s Me109 na vernisáž do galerie v Paříži a díky ní jsem se seznámil s Rothem, německým elektro-inženýrem, znalcem letadel. Nechápal, jak je kravata vyrobena, a tak jsem ho vzal jednou domů do ateliéru, kde jsem mu před jeho očima vytiskl 2 kravaty. Rovnou si je odnesl domů a ve dveřích si při odchodu ještě přiobjednal triko :) Bylo to fajn, šlo o setkání jeho zcela racionálně založeného světa s mým bohémským světem. Skvěle jsme si popovídali.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Nemohla jste najít většího odborníka – jsem chaotik a navíc ovlivněn francouzskou „bohémskou“ pracovní kulturou. Ráno se začíná příjemným kafíčkem. Pak uchopím tužku, a pokud bych si nevšiml krásně okousané rukojeti, řekl bych si, že jsem nic za celé ráno neudělal. Raději natisknu a odnesu na poštu objednávky (výhoda v ČR – naštěstí se nestávkuje).
Jelikož se při obědě s kolegy a kamarády bavíme o práci, hodnotí se to jako pracovní doba, tudíž ho nemá cenu odbývat. A když už jsme to zapili láhví vína, je nemožné pokračovat prací… je nutná siesta. Když se v pozdním odpoledni proberu, tlak na člověka tak zapůsobí, že během pár hodin něco přece jen vytvořím (pokud se hned nevydám na večeři).

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Ze začátku to byli kamarádi. Někteří mi začali vyhrožovat, že když je ještě několik dní budu otravovat s porovnáváním proporcí nápisu Supermarine Spitfire k letadlu, tak se odstěhují na opačnou stranu republiky. Další sorta kamarádů projevuje takové nadšení ze všeho, až je z toho cítit upřímná snaha mi nezkazit náladu. V podstatě je těmto kámošům jedno, co dělám, pokud neberu drogy a netrhám beruškám křidélka. Jediný, od koho mám výbornou zpětnou vazbu, jsou lidé na Fleru a jejich hodnocení.

Doporučte Fler tvůrce, které máte rád.
Nevděčný to úkol :-) Tady je tolik skvělých tvůrců, neustále se objevují super realizované nápady… ale přesto zkusím vybrat 7 profilů (zbytku se omlouvám): Artika, Fi.Ji, Lucie Tatarová, LucieVV, Naše věci, UNLIMITED DESIGN, VALEVSKA.
Sakra, zapomněl jsem na alfatvůrce Admin. Ještě bych doporučil čestného emeritního zesnulého neFler nezapomenutelného master tvůrce: Alexander McQueen.

Kdybyste měl upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
S výrobky je to stejné jako s dětmi, mám je rád všechny stejně (no, snažím se :-)). Ale všechny děti se nerodí v jeden moment a vždy to poslední narozené vyvolává zvláštní pocity. Horkou novinkou je SR-71 Blackbird, jedno z nejvíce cool letadel vůbec. Má sexy tvar.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Nosím a velmi rád. Protože se mi líbí a také potřebuji testovat kvalitu, výdrž materiálu, potisku, praktičnost tašek apod.

Čemu se rád věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Dětem a ženě, cestování a setkávání se s lidmi, které mám rád. Letos jsem se byl podívat na dny NATO v Mošnově. Nad hlavami nepřetržitě burácely silné stroje a mile mne překvapilo, že si člověk mohl popovídat s piloty, např. francouzských stíhaček Rafale. Tato událost byla velmi inspirativní a podepíše se na několika budoucích kouscích z našeho ateliéru. Dále se snažím sbírat v cestovních letadlech papírové sáčky na nevolnost, které pak nejen já používám zejména při kroužení větroněm v termických proudech.


Jak vypadá váš ideální den?
Mám mnoho verzí, tak tohle je jedna varianta (snad se toho jednou dožiji): ráno se převtělím pomocí nového vynálezu do sokola stěhovavého, pak do delfína skákavého, a nakonec do Jesus lizard a budu běhat po hladině. Až se večer převtělím zpět, ve zprávách nebudou žádné války, mizérie a neštěstí.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Snažím se držet citátu « Fais de ta vie un rêve et de ton rêve une réalité »
(Antoine de Saint-Exupéry).
Au revoir!
eero