Příběh Danky a její značky dante je důkazem, že koníček se může lehce změnit na profesi, aniž by to člověk jakkoliv plánoval. Jen cesta je pokaždé jiná.

Řekněte nám na úvod něco o sobě. Jak jste se dostala k tvoření?
V životě mne nenapadlo, že se budu živit výrobou šperků. Ne že by mi výtvarno bylo cizí, spíše naopak, ale měla jsem vytyčené jiné cíle, jiné směry. Jenže přišla nemoc, která člověka dostala na dno, ze kterého mi právě vyjadřování sebe samé kresbou a malbou pomohlo nabrat dost sil k novému začátku. Co se stalo, změnilo zcela i mou osobnost. Na svět se začnete dívat jinýma očima. Vnímáte věci, které byly předtím samozřejmostí. Cítíte hřejivost přírody, její náruč, obdivujete umění, které vás obklopuje třeba formou architektury, zručnost řemeslníků, tahy štětců a myšlenky vepsané do knih.
Vyrůstala jsem v nádherném městě, obklopeném lesem táhnoucím se podél hradeb do starého města, jež vás tímto zve k návštěvě, procházkám. Malé, kostrbaté uličky vás dovedou k místům otevírajícím pohled na řeku Dyji, nad kterou se táhnou vinice, a nelze nemít toto město rád. Jsem prostě patriot Znojma. Barokní a secesní architektura, která je zde ve velkém počtu zastoupena, je natolik inspirující, že stále objevujete nové a nové motivy. Právě duch secesní architektury a zároveň i donedávna v Moravském Krumlově vystavené dílo rodáka z nedalekých Ivančic, A. Muchy, Slovanská epopej mne přivedlo k době, která mne zaujala natolik, že jsem se o ni začala více zajímat. Ačkoliv jsem z rodiny, ve které se najde více výtvarníků, ale se zaměřením na keramiku a porcelán, já obdivovala sklo v jakékoliv podobě. No a střet zájmu o secesi, stejně jako láska ke sklu, už sám o sobě dal předpoklad tiffany technice. Touto technikou se zabývám už více než desetiletí a je v ní stále co objevovat.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Výroba šperků je dnes mým povoláním, které naplňuje můj čas vrchovatým dílem. Mám sice početnou rodinu, které se samozřejmě věnuji, ale další myšlenky směřují hlavně k této činnosti. Čas strávený prací ani nevnímám, jak mne dokáže pohltit. Pracuji určitě více než běžný člověk, ale jako zátěž to nikterak nepociťuji, spíše naopak, obohacuje mne to a pocit vyjádření se mi dává vnitřní klid.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Od klasické tiffany techniky - tj. práce s plochým sklem, jsem postupně přešla i ke zpracování minerálů ve šperku a důraz pro mne začala mít i více práce s cínem jako takovým než se samotným sklem. Důvod byl prostý. Ploché sklo je stále jen dvojrozměrné a omezuje mne v plastičnosti, kterou potřebuji k vyjádření. Ale vitráže rozhodně nezavrhuji a jsou stále významnou součástí mé práce.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Postup přípravy, jenž předchází samotnému zhotovení šperku, je u mne zakořeněn v tiffany technice, kde si musíte nejdříve udělat návrh, technicky promyslet, zpracovat a pak se pustit do samotné práce. Takže u mne je to nejdříve grafický návrh, který není ani tak o tom, jak bude věc vypadat ve finále, jako spíše o technologii, jak věc stvořit. Věc (ať už šperk nebo v poslední době i plastiky) mám v hlavě a na nákresu se většinou zobrazuje spíše tvar a vrstvení než jednotlivé kudrlinky, kytičky.
Ale zároveň se stane, že vezmete kámen nebo sklo do ruky a je člověku absolutně jasné, co z něj vytvoří. Nákresů mám spoustu, stále přibývají a stohují se. V podstatě zjišťuji, že vše, co jsem kdy tzv. hodila na papír, není v mých silách vytvořit, protože vývojem techniky, která umožňuje nové sebevyjádření, vznikají další složitější a složitější věci. Právě to mne velmi baví, protože se snažím o posunutí hranic toho, co dokáži.

Mám ráda výzvy od lidí, kteří si vymyslí složitou věc a pak jí spolu začínáme dávat život, až z toho vznikne to, co chtěli. Svou práci miluji a upřímně řečeno nedokázala bych bez ní žít, protože mne velmi naplňuje.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Sama se za výtvarníka nepovažuji, spíše za řemeslníka, a proto je i v mé oblíbenosti zde na Fleru právě řada lidí, kteří své řemeslo prostě a jednoduše ovládají k dokonalosti. Jejich práce mluví o lehkosti tvorby. A těší mne, že se takovýchto lidí zde objevuje čím dál více. Nemohu nezmínit Hanku Čížkovou, u které obdivuji práci se dřevem, cinarku - to je moje krevní skupina, Archain - autorské knižní vazby, 0negRH - pro mne guru v plstění, a to se zde nezmiňuji o skvělých věcech v keramické sféře či kovařině, kde je těch skutečně skvělých řemeslníků spoustu a jmenovat jednoho by bylo urážkou těch druhých. To, co mají všichni společné, je preciznost a to, že jejich výrobky vypadají jako absolutně jednoduchá věc, kde nad technikou zvítězí myšlenka, kterou vyzařují. Před nimi pak rád člověk smekne.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Věcem, které tvořím, vždy věnuji část ze sebe. Často i více a někdy je to tak, že se člověk se svým výtvorem opravdu velmi těžko loučí. U mne to bylo nejvíce se Svobodnou duší. To byl soutěžní šperk do cínařského kola na téma Autoportrét. A je to sebevyjádření mé podstaty. Volnosti ducha ve formě křídel, protože svoboda, ta vnitřní, je pro mne absolutně nezbytná právě pro možnost tvoření a sebevyjadřování, a pes - chrt, coby podstata mého druhého já, vzhledem k tomu, že tito tvorové mne v mém novém životě provázejí a budou provázet stále a neodmyslitelně.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Sama své šperky nosím, ale vždy musí pro mne v ten okamžik, kdy jej mám u sebe, něco vnitřně předávat. Ať už symbolikou nebo kamenem, kterým pro mne je uklidňující a uvolňující labradorit. Ovšem raději než sobě s nimi dělám radost blízkým přátelům - přítelkyním, to mne těší více. Pro ty ráda dělám šperky tzv. na tělo. Když člověka znáte, znáte jeho život, jeho vkus, a pak se do něj trefíte a on šperk rád nosí a má k němu vztah, je to pro mne velká odměna.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Když se zeptáte na můj volný čas, tak prostě není. A když, tak jej využiji coby typický rak pro svou rodinu. Jen jeden koníček nebo spíše životní potřeba je pro mne ještě důležitá, a to je moje smečka, které se podřizuje veškeré žití celé rodiny. S manželem máme silný vztah ke zvířatům a já především ke psům a tímto směrem jsou vychovávány i naše čtyři děti. Takže máme osm psů, z toho tři jsou chrti (deerhound, greyhound a afgánský chrt), což jsou moje velké lásky, a pak menší kólie, číňané, pudl a oříšek. Občas vyrazíme celá rodina i se psy na celodenní vycházku, a tak nás můžete potkat třeba ve Znojmě ve starém městě či v Gránicích - lese obklopujícím právě Znojmo. Opravdu nás nepřehlédnete. No a mimoto máme ještě doma fretky a papoušky, takže veselo je stále. Pro mne to jsou nabíječi energie, bezmezně milující tvorové, kteří vás vždy chápou a stojí při vás vždy. Proto bylo i celkem samozřejmostí, že jsem navázala na spolupráci s útulkem Lesan, a tak část mých prací je věnována právě jim.

Jak vypadá váš ideální den?
Úplně prostě - práce zkombinovaná s vyblbnutím se se psy. Žádná překvapení, vše v zajetých kolejích, blízcí zdraví. Nic víc, nic méně - to je pro mne šťastný, ideální den. Raduji se z každého takového dne a děkuji za něj.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Raději si nic moc neplánuji dopředu. Začíná se blížit předvánoční čas a ten bych chtěla opět obohatit o vitrážové klasické šperky a ke sklu se trochu více vrátit ve formě krabiček. Ale protože sama ráda střídám styly, nezůstávám u jednoho typu šperků, tak se určitě objeví i novinky, které jste u mne ještě neviděli, ze světa fantasy, amuletů...

Ale to se nechte překvapit.