Tvůrčí duše byla odjakživa, jen na to dlouho neměla čas. Když začala Bird on Birch hledat rovnováhu, ten čas přišel. Propadla suchému plstění a z rouna a korálků tvoří úžasné šperky, do kterých vkládá svoje vidění přírodních motivů. Přečtěte si celý rozhovor. Třeba abyste se dozvěděli, jaká je její původní profese. Budete překvapení!
Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Jmenuji se Anna a vytvářím šperky z rouna a korálků – hlavně ptáčky, ale nejen je. Do nedávna jsem zde prodávala pod názvem „mischka“. Změnila jsem celý vizuál, změnila jsem jméno. Založila jsem svou vlastní značku, která mnohem líp vypovídá o tom, čím se zabývám, jak tvořím a jaká jsem.
Skutečná potřeba tvořit přišla až s hledáním rovnováhy – měla jsem až do velmi nedávné doby úplně nekreativní profesi (ano, byla jsem voják z povolání) a v určité fázi jsem zjistila, že potřebuji vyvážit jednotvárnost, rutinní práci a pevný řád něčím, co ve mně dokáže vytvořit absolutní protipól – nastavit klid duše a vnímat krásu, jemnost a kouzlo okamžiku. Vlastníma rukama dát tvar krásným věcem, dát do nich kus sebe, vložit do nich svoje vidění přírodních motivů. Tvůrčí člověk jsem byla ale odjakživa, jen velkou část života na to prostě nebyl čas.
Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Spoustu let jsem tvořila vyšívané a šité korálkové šperky, což je technika (beadweaving), která vyžaduje velkou trpělivost a pečlivost a je velmi časově náročná. A už jsem byla, upřímně řečeno, unavená z toho, že všechnu tu titěrnou a jemnou práci nejde dostatečně finančně ohodnotit… Přibližně před dvěma lety jsem ale objevila ovčí rouno a jeho možnosti a přitom zjistila, že z tohoto jemného, lehoučkého a docela levného materiálu je jen pomocí plsticí jehly možné vytvořit prakticky cokoliv. Doslova jsem propadla suchému plstění. Právě pro ty nekonečné možnosti…
Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Žiju v Olomouci a miluju krajinu Hané, kde jsem vyrostla. Mám ráda pole s obilím, jejich okraje plné trávy, vlčích máků a heřmánku. Řeku Moravu v lužním lese. Poslední tři roky jsem žila v Německu a poznala zase úplně jinou přírodu, jinou krajinu. Tam všude jsem si chodila a chodím pro inspiraci.
Na zakázku sice tvořím, ale dnes už spíš výjimečně a nejradši jsem, když mi při tom zákazník nechá volnou ruku. Zkusila jsem si, jaké to je, když se člověk snaží uspokojit poptávku a pak vytváří jednu a tu samou věc několikrát za sebou, a vím, že toto pro mě není cesta.
Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Ideální prostředí? Samota a klid. :-)
Moje šperky ale vznikají v panelákovém bytě, u kuchyňského stolu či v obýváku, tam, kde je zrovna místo a nezabírá ho někdo jiný. Takže nemám ani klid a ani tu samotu. Mým snem je vlastní pracovna, dílna nebo alespoň pracovní kout, kde bych mohla být sama, obklopena krabicemi s rounem a korálky, před sebou spoustu hodin času, kdy mě nebudou od tvorby odvádět žádné jiné povinnosti…
Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Možná ve chvíli, kdy jsem prodala první věc. Uvědomila jsem si, že někdo tu mnou vytvořenou věc chce tolik, že je ochoten za to dát své peníze. Moje tvorba je ale pořád můj koníček. Můj kůň, moje vášeň, moje útočiště. Nemám ambice z ní udělat prostředek obživy. Jednak si myslím, že to ani není možné, a za druhé ani nechci, protože se obávám, že z čiré radosti by se stala po čase otravná nutnost. Chci si zachovat svobodu ve své tvorbě, to především.
Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Jsem samouk. Vždycky jsem byla. Spoléhám především sama na sebe. Hledám informace, seženu si materiál a zkouším, hledám možnosti, začínám od úplného základu a postupně zlepšuji techniku, zkouším nové materiály, nové kombinace, postupuji vpřed systémem pokus-omyl, protože věřím, že toto je cesta, jak se vypracovat na mistrovskou úroveň. Občas si koupím třeba videonávod nebo si zajdu někam na workshop, ale to spíš pro rozptýlení a rozšíření obzorů.
Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Za těch 14 let už jich byla pěkná řádka. Vždycky to ale byl nějakým způsobem přelomový kousek, který mě pak posunul o level výš, dál. Jedním z těch milníků byla i velká brož v podobě lišaje smrtihlava. Ten tehdy předznamenal, kam se moje tvorba bude ubírat. Byla to první skutečně výrazná a originální brož, následovaná potom brožemi ve tvaru ptáčků a můřími náušnicemi, což byly kousky, které pak měly největší úspěch.
Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Ne. Každá věc má svůj čas. Nemám pocit, že bych něco promeškala nebo zanedbala. A nemám ani ve zvyku příliš bilancovat a ohlížet se zpět a přemýšlet, zda jsem něco mohla udělat líp. Možná mohla, ale to už je teď stejně jedno. Snad jsem měla už dřív stvořit svou malou „značku“, opustit dřív svou amatérskou prezentaci a infantilní nick „mischka“ a ne až teď, po tolika letech. Ale i tak mám pocit, že právě až teď byl ten pravý čas na tuto změnu. :-)
Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Mám moc ráda panenky a medvídky od rozmar. Jako protipól k nim mě už roky fascinují úžasné originální šperky od Guruminy. Nicméně poslední dobou mě doslova uhranuly miniknihovničky od Cins.
Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Mám mnohem víc zájmů než jen svoji tvorbu. Miluju knížky, takže se v každé volné chvíli snažím číst. Knihy se také nově staly mým povoláním. Občas mám potřebu se odreagovat třeba pletením, háčkováním.
Ale mou skutečně velkou vášní se v posledních dvou letech stalo fotografování. Fotím přírodu, ptáky, krajinu – nejraději krajinu Hané. Miluju detaily, kterých si většinou nevšímáme: světlo v trávě, ptáky v křoví, východ slunce nad krajinou, boží muka v lánech obilí, poslední sluneční paprsky na květinách v zahradě… I při focení svých broží chodím s foťákem na krku a ptáčky v kapse po polních a lesních cestách nebo v městském parku a hledám místa, kde budou moji ptáčci (samozřejmě nejen oni) jako doma. :-)
Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Pořád je co zlepšovat. Pořád je kam posunovat své hranice v tvorbě. Objevovat nové způsoby, zdokonalovat techniku, zkoušet další a další možnosti. Nekladu si žádné konkrétní cíle, jen nechávám věci plynout. Přechod od korálkové výšivky k rounu a plsticí jehle byl taky plynulý a nenásilný. Přišel sám od sebe, jako potřeba změny, posunu. Za rok? Třeba bude konečně vlastní web. :-) A za deset let? Netuším…
Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Jsem na Fleru téměř od jeho samého počátku. Vlastně vůbec nevím, čemu dnes musí čelit noví a začínající prodejci. Ale po těch letech, co jsem tu, můžu říct – vykašlete se na žabomyší spory s ostatními prodejci, napodobovateli vašich nápadů ať už skutečnými nebo domnělými. Nesledujte příliš na ostatních profilech, co zrovna dělá a nabízí vaše konkurence. Jen ztrácíte čas. To úsilí věnujte do zdokonalování sama sebe. Tak vždycky budete minimálně o krok napřed před těmi ostatními.