Barborky do vázy

Od CORRAL v kategorii Inspiromat | 30.11.2023

4. prosinec je den, kdy slaví svátek všechny Barbory a Barborky. Téměř u každého jiného jména by to znamenalo jen to, že dané osobě popřejeme všechno nejlepší k svátku, ale u Barborek je třeba ještě něco málo přidat. A to dostát tradici a uříznout si třešňovou či višňovou větvičku, kterou si odnesete domů do vázy.

Víte, odkud tato tradice pochází, proč je Barbora svatá a kdo byly Barborky? Pojďte se s námi podívat, jak to vlastně všechno bylo...

Svatá Barbora

Barbora žila na přelomu 3. a 4. století v Nikomédii a byla dcerou bohatého kupce Dioskura, zapřisáhlého odpůrce křesťanů. Barbora se ale zaslíbila Kristu a byla tajně pokřtěna, navíc se odmítla provdat za muže, kterého jí otec vybral. Dioskuros dceru udal soudci a ten ji nechal mučit a zabít. Stětí hlavy se ujal sám Barbořin otec.

Dnes je svatá Barbora patronkou mnoha profesí, především horníků, ale také pokrývačů, tesařů, architektů či kuchařů. U nás je Barboře zasvěceno několik kostelů, tím nejvýznamnějším je kutnohorský chrám sv. Barbory.

Barborka od Foto Lenna, Fler.cz

Barbora od Eva Syslová, Fler.cz

Nadílka od Barborek

Až do 19. století byl udržován zvyk, kdy v den svaté Barbory nebo v předvečer tohoto svátku chodívaly především svobodné ženy ustrojené za Barborky. Oblékaly si bílé šaty a chodily navštěvovat domácnosti ve skupinách po třech až šesti. Každá měla kolem pasu modrou nebo červenou stuhu, ale někdy i jinou širokou pentli s dlouhými převislými konci na levém boku. Přes obličej Barbory nosily dlouhé rozčesané vlasy, aby je nikdo nepoznal. Na hlavě je zdobil květinový věneček, někdy měly i korunku, v pravé ruce pak metlu, v levé uzlík nebo košíček s dárky. Jedna z nich vždy nosila v ruce i malý zvoneček.

Jedna z Barbor v některých oblastech nosila na tyčce nabodnutou tykev, která byla vydlabaná a jedna strana tykve byla vyřezaná, takže připomínala veliký obličej. Uvnitř dýně hořela svíčka. Znamením, že jdou do stavení, bylo, že Barborky postavily do okna tykev a zašlehaly do skla na okně metlou. Při návštěvě opakovaly dutě: „Mulise, mulise“ (modli se) a říkávaly různé tradiční texty jako „My jsme čtyry Barbory, jdeme ze Svaté Hory… kdo se modlit bude, tomu je dáme, a kdo nebude, tomu hodně nalupáme.“

Podle této říkanky pro hodné děti přinášely v košíčcích malé dárky – hrušky, jablka, sušené ovoce, cukroví. Naopak zlobivé děti dostaly výplatu metlou.

Později Barbory přestaly chodit po vsi, ale nadělování dětem se i dál dodržovalo. Děti si večer 3. prosince daly za okno talířek, na kterém našly druhý den nadílku od Barborek. Dnes už Barborky nechodí, nahradil je o dva dny pozdější Mikuláš...

Pezibear, Pixabay.com

Barborky ve váze aneb najdu toho pravého?

Velmi starou tradicí je řezání třešňových větviček právě 4. prosince. Dříve si do vázy s vodou trhala větvičky svobodná děvčata, která pomýšlela na vdavky. Komu do Vánoc barborka vykvete, ten se v příštím roce vdá, tak praví stará pověra.

Mladé dívky pověrám věřily, a aby květům pomohly, kladívkem narušovaly konce větviček a ty tak mohly lépe přijímat vláhu.

V některých krajích dokonce dívky věšely na třešňové větvičky stužky se jmény chlapců. Která vykvetla jako první, oznamovala jméno vyvoleného. Kvítek z barborky ukrytý za šněrovačkou měl zase přivábit hocha, kterého děvče nosilo v srdci.

Věřilo se také, že dívce, jež už není pannou, větvičky nevykvetou, proto některé dívky barborky raději schovávaly na další léta. I když nevím, zda zaschlá větvička někoho přesvědčila :-).

Větvičku musely dívky trhat brzo ráno, když se první sluneční paprsek dotkl obzoru, a to ze stromu nejméně deset let starého. To je ostatně dobrý návod dodnes – pro starší statný strom je jedna větvička kapkou v moři, a tak může darovat i více barborek, aniž by v nejmenším utrpěl.

Váza - Vlny něhy od Mimo-osa, Fler.cz

I dnes se na den svaté Barbory trhají třešňové větvičky, na jméno mládence se ale už nečeká. Barborky jsou příjemnou ozdobou svátečně laděného bytu či domu a jsou příslibem jara, které se probudí k životu po zimě. Je kouzelné pozorovat, jak se každým dnem větvička mění. A v předvánočním čase se můžeme těšit na její květ i vůni.

Důležité je nařezat větvičky šikmými řezy, vložit je do vázy naplněné vodou a postavit do chladné místnosti. Podle rychleného druhu se větvičky asi 5 až 12 dní před kvetením přenesou do teplého obývacího pokoje.

Jelikož už dnes není tradice až tolik platná, použít můžete větvičky, které chcete. Často používané jsou i slivoně, jabloně, meruňky či broskve, sakury... prostě to, co máte zrovna při ruce. Krásné a velmi ochotné rozkvést jsou i větvičky zlatice neboli "zlatý déšť".

Trvanlivost rozkvetlých větviček můžete prodloužit výživou pro řezané květiny z květinářství a dopřejte jim vlhčí vzduch nebo rosení - suchý jim nesvědčí, poupata mohou zasychat.

TIP:

Pokud netrváte na květech, krásnou dekoraci vytvoří i vrba, bříza nebo líska. Sice bez květů, ale zase můžete využít drobné ozdobičky, které na větvičky zavěsíte, a ty mezi drobnými, světlounkou zelení zářícími lístky o to více vyniknou.

Maarten Deckers, Unsplash.com

Až budete mít doma tu svoji "Barborku", dejte ji do vázy a zkrášlete ji drobnými ozdobičkami. Můžete si připravit celé zákoutí, kdy vázu s Barborkou podložíte ubrusem či dečkou, můžete přidat svíčku, adventní či jiný svícen, ozdobičky a další dekorace, fantazii se meze zaručeně nekladou.

Větev