Na věky věkův.
Na rozloučenou.
A na radostnou shledanou se všemi blízkými.

Buď s Bohem, Mistře. Nechť Tě na Tvé dnešní cestě provázejí tyto krásné verše, jež pouštěli jsme před více než čtyřmi lety jako úplně první společnou chvilku nedělní.
Děkujeme Ti, neb vděčíme Ti za mnohé! Kamínek Ti doneseme.
Petr&Jana (suita Tvá, Tobě navždy oddaná)

Tichými kročeji
z malého pásma veršů věnovaného památce mých rodičů

Tichými kročeji
jdu zase alejí
bílých bříz,
abych si oživil něhu míst,
kde štěstí jako list
proklouzlo jarními pozdravy.

Znovu se zahlížím
do tiché dálavy
niterna dojemných vzpomínek.

Ze země pozvedám kamínek,
chladivý talisman,
který by potěšil,
abych tak nebyl sám.

V duši mu děkuji.
Tajně jej ukrývám.

Co dávně miluji,
dojímá.

Příroda ohřívá,
voní tu řeky břeh,
v tichých snech
slunce se oddává motýlím hrám.

Cítím se vyrovnán.

Smír padá alejí
do stínů kolejí,
které tu zarývám,
které tu pohřbívám.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

P.S. Jistě se neloučíme navždy, drž nám místa v první řadě! Petr&Jana