Ahoj, ahoj, jsem velká psí slečna a budu vám vyprávět svůj příběh. Vlastně si toho moc jako úplně maličká nepamatuju, jen vím, že jsem měla strašně hodnou psí maminku http://www.deabei.com/bb_cz/r.htm a spoustu sourozenců, kteří byli velcí a silní a nenechali mě najíst. Pořád do mě strkali, a když už jsem se prodrala k cecíku, tak to bylo divný, mléko mi vždy teklo nosem ven, a tak jsem měla pořád hlad.

Panička, co měla mou maminku Hupinku si všimla, že jsem nějaká menší a byla s toho moc smutná. Když mi bylo 15 dní, přijela k nám návštěva. Dnes můžu říci, že to byly moje nové maminky. Jedna velká s kudrnatými vlasy a druhá menší asi také štěňátko, ale lidské.

Tak si lidičky představte, nejvíc se zajímali o mě, ze všech těch velkých štěňátek. Chovali právě mě a také mi zkoušeli dát lahvičku, ale pěkně jsem se dusila a lítalo to nosem, to jak jsem asi byla hladová. Večer odjeli pryč a já šla spinkat k mamince a sourozencům. Nejednou mě vzbudil telefon „Tak já ti jí přivezu, ty jí vypipláš, aspoň to zkusíš“. Ráno mi to došlo, šoupli mě do bedýnky, bedýnku do auta a začalo to drnčet a jeli jsme. Vyla jsem celou cestu, bylo to hrozný. Zavřená bez maminky, bratříčků a sestřičky. Najednou auto zastavilo a mě bafli i s přepravkou a někam mě nesli.

Tak začal můj příběh....

Měla jsem dvě nové paničky a každé tři hodiny do mě lili mlíčko. Musela jsem mít zakloněnou hlavičku, jinak by mi to teklo ven nosánkem a já bych měla prázdné bříško. Pořád jsem se zakuckávala a pak se mi ucpal nos mlíčkem. Po několika dnech mě zase dali do přepravky a jeli se mnou na veterinu. Pan doktor se mi díval do krku a řekl, že mám rozštěp patra a že to bude se mnou těžké, než začnu jíst pevnou stravu, byl to hodný pan doktor. Mlíčko v nose mi způsobilo zánět a tak jsem musela papat nějaké divné bílé kuličky.

Celou cestu domů, jsem v autě vyla, protože mě zas zavřeli do té malé přepravky. Panička vyla taky, ale nevím proč.

Pokračování příště Rutinka