Milí čtenáři tohoto blogu, jak si můžete přečíst v mém profilu, jsem adoptivní maminkou malé kočičky Šárynky, která je v kočičím útulku Světluška - pro kočky, o.s. Svitavy. V současné době má Šárynka nové "kamarády" Lukáška a Adámka, kteří právě v tuto chvíli čekají na fyzicky i finančně náročnou operaci. Pokud chtete i Vy pomoci, budu Vám vděčná nejen já, ale i ty něžné kočičí duše. 

Příběh Lukáška:

"Kdysi jsem měl domov, snad mě měli i rádi. Ale to už je dávno. Už jsem skoro zapomněl, jaké to bývalo, když jsem měl svoji misku s jídlem a teplý pelíšek. Nevím proč, ale jednou mě vyhodili ven, jak už se to tak někdy stává a já jsem se stal venkovním a nechtěným kocourkem. Neměl jsem co jíst a tak jsem se přidal k toulavým kočkám našem městě.. Společně jsme sedávali před obchodem, kde nám lidé občas dali nějaké jídlo. Nebyl to lehký život. V zimě jsme se neměli kam schovat a jídlo nám brzy zmrzlo. Měli jsme hlad. Ani myšky nikde nebyly i ty si zalezly do teplých domů. Jen nás nikdo nechtěl. Někteří mí kamarádi zemřeli a nikdo z lidí pro ně netruchlil, nikdo si toho ani nevšiml. Až jednou, když jsem přebíhal silnici mě srazilo auto. Ucítil jsem velkou bolest v zadní noze. Po třech nožkách jsem se dostal ze silnice a zalezl jsem se schovat. Hlad mě ale donutil opět vylézt a jít před obchod. Skoro celý týden jsem chodil po třech nožkách, až si mě všimla jedna paní, která mi pomohla. Naložila mě do auta a jeli jsme docela daleko. Tam se mě ujala paní, která se mnou šla k doktorovi. Zrentgenovali mi nožičku a zjistili dvojitou zlomeninu. Čeká mě operace a snad mi nožičku zachrání. Jenže v tom domečku je kočiček hodně. Skoro se všemi jsem se seznámil a očichal jim čumáčky. Snažím se být hodný, jsem moc rád, že jsem zase v domečku, kde mě mají rádi a kde mi dávají dobré jídlo. Některé z těch kočiček jsou nemocné a tak prý musíme na moji operaci sehnat peníze. Jsem kocourek, nevím, jak se penízky shání a tak prosím, kdo můžete, přispějte mi, prosím, na moji
operaci. Jsem hodný kocourek, v mém městě mě chtěli nechat uspat, abych prý netrpěl. Ale já jsem mladý a silný kluk a chci žít a budu vám moc vděčný. Termín mé operace se blíží a já slibuji, že ji zvládnu dobře a zase o sobě dám vědět. Tak mi lidičkové držte palce, nepřestal jsem ve vás věřit, i když mi někteří ublížili. Vím, že jsou mezi vámi i hodní lidé, kteří nám, opuštěným a zraněným pomáhají. Děkuji vám."

A tady můžete sledovat nejen celý Lukáškův příběh.  

Příběh Adámka: 

Budu se jmenovat Adámek a budu žít. Jak jednoduše to zní a jak složitá je cesta k tomuto jednoduchému konstatování. Jsem ještě velmi mladý kocourek, nemám ještě ani rok, ale vytrpět jsem si musel opravdu moc. Srazilo mě auto a já se s bolavou hlavou a tlamičkou zalezl schovat. Věřil jsem, že to přejde, že bude dobře. Nebylo tomu tak. Nemohl jsem jíst a nemohl jsem ani pít. Ležel jsem a tiše jen naříkal. Jedni lidé mi sice dali nějaké granulky, ale moje tlamička byla velmi bolavá a jíst mi nešlo, ani přes ten ukrutný hlad, který byl stále větší. Ulovit myšku jsem taky nedokázal a já pomalu chřadnul a síly mi ubývaly. A tak bylo rozhodnuto, že moje trápení se po měsíci skončí. Vycítil jsem něco nedobrého a měl z toho velký strach. Proto jsem se nechtěl nechat chytit a bránil jsem se z mých posledních sil. Byl jsem ale chycen, strčen do tašky a jeli jsme na poslední cestu, ze které už není návratu. Moje poslední naděje na život zmizela. Seděl jsem v tašce, do které mě dali a zoufale naříkal. Křičel jsem, že ještědokážu bojovat, že chci žít abudu se hodně snažit. Jenže nikdo mi nerozuměl. Dojeli jsme k veterináři, který měl můj život ukončit. Ale Velká kočka rozhodla jinak a zařídila vše tak, jak to dokáže jen ona. Když jsme dojeli k veterináři, bylo zavřeno a před ordinací stálo auto a u něj stála moje nová panička. Ti lidé ji oslovili a začali o mně mluvit. Když se dozvěděla, že mě chtějí nechat uspat, vytáhla mě z tašky, dala do přepravky a strčila ji do auta. A tak jsem s ní odjel a byl zachráněn. Dojeli jsmedo domku s mnoha kočičkami. Dostal jsem dobrou polévku z kuřete a do ní rozmíchanou konzervu. Bylo to tak dobré, že jsem vypil čtyři misky. Najedl jsem se a spokojeně jsem předl. Cítil jsem, že už je dobře, že nebezpečí pominulo a tak jsem se uklidnil. Nejsem vůbec divoký, jak o mně říkali. Jsem hodný a vděčný kocourek a umím chodit i na záchodek a taky pěkně ležet na guači. Po neděli prý pojedeme zase k veterináři. Tentokrát ale proto, aby mi pomohl a vyléčil moji bolavou tlamičku. Možná mě budou i operovat, jestli to ještě nebude srostlé. A tak Vás prosím o pomoc. Moje panička mi pomáhá, jenže je na to sama a kočiček je moc. Proto Vás prosím, můžete-li, pomozte nám jakoukoli částkou. Moc Vám předem děkuji. 

... pokračující příběh Adámka můžete sledovat na stránkách Světluška - pro kočky, o.s.

Mnou věnované zboží na Lukáška a Adámka, ale i další kočičky ze Světlušky najdete zde. K mé výzvě se připojily další tvořivé duše z Fleru. Výtěžek z prodeje tohoto zboží bude věnován na Lukáškovu a Adámkovu operaci. Pokud se chcete prodejem svého zboží zapojit i Vy, posílejte mi odkazy na Vaše zboží vnitřní poštou.

Všem Vám moc děkuji...