Vážení a velectění! I června letošního přijeli jsme v den tento slavný, bychom Mistra Chvalinu i souputníka jeho nerozlučného pospolitě vzpomenuli a oslavili. Proslulý jarmark svatoladislavský na jich počest může začíti! A jest věru pestrým, až zraky Vám budou přecházeti.

~
Pes jeteličku sežral
docela maličkou.
Malíř ho při tom črtal,
učinil známčičkou.

Smáli se všichni psové,
lízali jemu bok.
Básník k své známce prvé
má píseň těchto slok:
~

Och, ráčí nás sluch šáliti? Flašinetář s peskou svou písničkou hezkou? Jest snad léto léta Páně dvoutisícího dvaadvacátého? ... Že on ráčil se nám tu vloni zaseknouti! Že on byl se tu od jarmarku minulého po rok celičký potloukal a mechanický valčík o slavném a přeukrutném psíčku poštovním bez ustání vyhrával! To zajisté musel se mezi bodrým lidem místním tuze oblíbeným, ba zlidovělým – ba až do skonání nezapomenutelným – státi...
Jedno však již dokonáno jest a jisto: jetelička co veškerenstvo v široširém kraji Chvalinově jest spasena. Amen! Ovšem nikolivěk nadobro, vždyť ono zas bude jí shůry dáno dorůsti. Obzvláště přinese-li svatý Ladislav sedm neděl dešťův, což lze po tolikeré jetelině psem sežrané jistojistě předvídati a takřka zaručiti; a ne-li zaručiti, pak alespoň nezaručiti.

Na ospravedlněnou budiž ještě podotknuto, že psi naši se nejen pasou, nýbrž i cos užitečného nesou. Tiskův zbrusu nových vozík hnedle plný táhnou: ujasniti si letopočet právě platný neomylně pomůže psovský kalendářík kapesní, a to jak veleváženému panstvu dorostlému, tak i dítkům školou povinným (a to hochům i dívkám školním i záškolním); a výletníky i pecivály, tuzemce i cizozemce všech věkův potěšiti zaručeně dokáže psovská báseň kramářská. ... No toto, hned déjà vu další? Že nebylo by těch kolovrátkův ještě dosti? ... Ach tak, ač již podruhé resprisována, ona jest letos premiérově v barvě vyvedena! Postačí jen známku psí olíznouti, nalepiti a – ráčí-li Bůh dáti – nezrušený úřad poštovní nalézti, mu pohlednici svou svěřiti; poté nezbývá než úpěnlivě doufati, neb tady již ni Bůh, ni všichni svatí nepomohou.

Byl-li by kdo z ctěného posluchačstva zatoužil si od všeho toho břinkotu a cvrkotu, psíkův štěkotu a dítek vřískotu, jakož i od nekonečného vyhrávání flašinetářova a vyvolávání kramářova oddechnouti, nechť ráčí za vyzváněním slavnostním ku kapličce na návsi dokráčeti, tam ve vonném stínu lip prastarých usednouti a konejšivou nedělní chvilku poesie si pod nebem širým přímo před rodným domem Chvalinovým vyposlechnouti. A ne jen tak ledasjakou! Po reprisované básni čtvrttisící čeká naň čerstvá báseň půltisící, již rozhodli jsme se ku jubileu tak významnému vskutku nákladně vypraviti. Ký to jas oslnivý, ký odstín živý a zdravý – toť pouťový Technikolor pravý! Vše v barvě nadživotní! Poslyšte básničku hezkou! Sytostí barvotiskovou může se jí as jedině mistrovská naše střelnice cukrářsko-květinářská rovnati.

Canc na kládě, canc na drátě!
Šplecht na kládě v čokoládě!

Mlsy, cetky, kvítí, pletky. Vystřelte básničku hezkou, darujte děvčeti s láskou! Račte blíže přistoupiti a muškou svou se pochlubiti. Který z pánův přítomných se jako prvý osmělí a – vystřílev pro ni pugét veršův či kornout laskomin básnických – dámu srdce svého oslní a srdce jejího si získá? Krepové růže, ty všelikdes dostati může..., avšak rozkvetlými, drahokamovými, rumovými i mnohými dalšími oslavnými či milostnými rýmy do květin či dortův čerstvých lze ji výhradně u nás obluzovati.

Ó, pardon, tamhle pán ve fezu prý – byv trpce zklamán, jsa tuze rozhořčen! – odchází, sotva byl přišel. Že prý již potřetí ráčil sem cestu až ze Strakonic jen a jen kvůli velbloudům vážiti. Nu, jest-li přes dromedáry a baktriány čili drabaře jakýmsi odborníkem slovutným, to snad mohlo by mu známo býti, že  není radno k nim v hodinu časnou choditi. A že časnou jest pro tvory ty vznešené hodina takřka libovolná. A že nejsou-li v limbu, pak as kdovíkde se pasou, pročež ve velbloudáriu – natož pak ve velbludáriu! – ku spatření nejsou. Zkrátka a dobře, kdo chce pozorování ze života zvířat činiti, musí trpělivosti míti, a ne se nám tu hned v třetí saisoně bezúspěšné číliti. Při troše štěstí zajisté ráčí na velbloudy naše – na pasekách podorlickohorských se s našimi psy a lvy pasoucí – někde naraziti.

~
Pes jeteličku sežral
docela maličkou.
Malíř ho při tom črtal,
učinil známčičkou.

Smáli se všichni psové,
lízali jemu bok.
Básník k své známce prvé
má píseň těchto slok:

Pes jeteličku sežral
docela maličkou.
Et cetera, 
et cetera.
~

Zdá se, že písnička naše psovská jest celosvětově prvou vskutku nekonečnou, neb flašinetář vydrží namoutě do nekonečna tou klikou svou točiti... Poslyšte písničku hezkou – letos jako vloni i jako napřesrok!* 

MISTŘE,
nerač se domnívati, že pokoušíme se o Omamných portrétech Tvých pomlčeti
či že hodláme je do nekonečna chystati neb odkládati – však on nastane den,
kdy podaří se nám bichli onu dokončiti a světu představiti.
A jak vidno, mezitím v radostné robottě na Tvém neustáváme!
Denně si Tě s láskou, vděkem a potěchou
– dnes navíc s bombičkou i kozlíkem –
připomínáme.
Petr&Jana (suita Tvá, Tobě navždy oddaná)

Noticka suplementární:
* By mohlo kolovrátkářovy saisony přibývající i celé roky uplývající sledovati, o letopočtu ni měsíci právě jsoucím nepochybujíc, návštěvnictvu našemu zajisté přijde vhod velká říjnová redatace listopadová.