...v klubu 100x jinak jsme tentokrát tvořily ve venkovském stylu.
Představme si takový běžný obyčejný všední den. Většina z nás má své povinnosti, kterým se v práci věnujeme, a když je potřeba, můžeme si udělat i volno a vyřídit potřebné, nebo si odpočinout.
Takový statkář – zemědělec to má ale trochu jinak, protože během roku nemá moc možností, aby si vzal dovolenou kdy chce. Hospodářství žádá své a jeho ruce jsou potřeba každý den - ať už chová dobytek, nebo pěstuje něco na poli, jeho přítomnost je nutná nepřetržitě…
Dnes je v módě říkat FARMA, farmář - jako by docela zmizely české statky a sedláci. Ostatně "sedlákem" se mohl hospodář stát až ve chvíli, kdy měl co (koho) osedlat, tedy až když vlastnil koně.
Dnes je to zase docela běžné, ale dřív to bylo jinak: jako malá holka jsem ještě zažila staré sedláky, kteří navzdory kolektivizaci koně doma měli, a víc je zapřahali než sedlali. Jednou za rok nám takový sedlák přišel s koněm na záhumenek vyorat těch pár řádků brambor, které jsme ručně okopávali a pravidelně sbírali mandelinku. Už je to skoro 60 let, ale vidím to jako dnes : velký černý kůň se silnýma nohama "do zvonu" (dlouhá srst nad jeho kopyty vytvářela dojem, že má zvonové kalhoty :-)), měl za sebou zapřaženého „čerta“ - takto mechanický rotační vyorávač, který brambory ze země důkladně drátěnými drápy vyhrábl, ...a taky rozházel i mimo políčko, takže my děti jsme pak měly za úkol všechny ty čertem rozmetané hlízy pěkně posbírat a ty poškozené rovnou vytřídit. Někdy jsme pomohli sousedům, jindy zas oni nám. Když bylo hotovo, v ohýnku z bramborové natě jsme si pár brambor mohli i upéct. Téhle pochoutce se nic nevyrovná...
Bramborová brigáda byla později potěšením hned na začátku školního roku; pár týdnů jsme dojížděli ručně vybírat brambory, nebo obracet len a pomáhat okolním zemědělcům; nemuselo se do školy, a i když záda bolela, přineslo to pár peněz a kopec legrace, je nač vzpomínat..:-)
Pěstování lnu a brambor bylo vůbec v našem kamenitém a kopcovitém kraji kdysi běžné, ale dnes aby tu bramborové pole hledal lupou. Soukromníkům se to prý nevyplácí, nikdo se nechce zdržovat, nejsou lidi... Ještě tak agroturistika, ale letos i s cestováním bylo všechno jinak.
… a tak jsem s předstihem zkusila oslovit kamarádku z velkého zemědělského podniku. Bylo zrovna ve žních, všude kolem spousta práce, přesto si našla chvilku na můj dotaz :
...“... perličku z hospodaření.…? Teda to‘s mě dostala :-D
Já asi ani nevím, co bychom měli jinak než ostatní... Pravda, máme pásový kombajn, což už samo o sobě znamená menší utužení půdy tím, že rozloží svoji váhu. Když vjede do pole, jako by měl bačkůrky :-) Krásně se nám za pár let, co ho používáme, obnovila kapilarita půdy, i žížaly se u nás mají dobře, protože hnojíme hnojem...
Letos bylo (ťuk ťuk ťuk) dostatek vody, proto jsou porosty pěkné. Teď právě dozrává všechno rychle a najednou, proto nevíme kam dřív skočit. Ale poradíme si...
Je škoda, že lidé nás větší zemědělce teď berou často jako nepřátele. My se opravdu snažíme starat o přírodu a vycházet z přirozených přírodních zákonitostí, často i mnohem poctivěji, než nějaký naoko „bio“podnikavec, který hospodaří jen kvůli dotacím a pole má samou plíseň.
A hlavně lidi nakrmíme. To si nikdo moc neuvědomuje. Každý si myslí, že v obchodech je vše samo asi…
Letos se přesně ukázalo, když na jaře státy zavřely své hranice, že si každý nakrmí hlavně svoje lidi a nebude vyvážet. Takže i my v ČR bychom měli být potravinově soběstační, a nemuseli bychom pak vůbec dovážet podřadné ani GMO nadopované potraviny. JEnže je to taky o podpoře; lidé by si asi měli uvědomit, že bez nás, zemědělců, by ten chleba prostě nebyl. Bylo to hodně poučné období a všichni kompetentní by se teď měli zamyslet, jak se postarat a nakrmit své lidi a nespoléhat na dovoz kdovíodkud…
My si nemůžeme dovolit nejít na pole, ať je situace jakákoli; ať je právě krize, nebo až se to všechno přežene, všichni budou stejně pořád potřebovat jíst, budou chtít koupit mouku, olej, chleba...
Naši lidi makají od rána do půlnoci, dovolené nepřichází v úvahu, jen aby se udělaly potřebné práce, abychom sklidili včas zdravé obilí a aby byly kvalitní potraviny. My v polích nemáme (ťuk ťuk) žádné plísně, čili nehrozí mykotoxiny v mouce; dokud dlouho neprší, tak se do obilí plíseň nedá, tak proč bychom stříkali. Proto teď jedeme nonstop, aby se to všechno stihlo.
Ledaskde dost řádí myši, někde prý likvidují i polovinu úrody, co jsem slyšela. My s nimi ale starost nemáme, protože dáváme na pole bidýlka pro dravce, co myši loví – a teda činili se u nás, vychytali jich plno. To se ví, že je s tím práce navíc, ale vyplácí se to, máme na jednom poli klidně i 50 bidýlek. Však u nás najdeš i káně, která jinde zmizela po loňském trávení hlodavců a její místo mnohde zaujal luňák - jenže ten zas myši moc neloví, spíš ptáky, kteří zase loví nežádoucí hmyz... souvisí to všechno se vším, navazuje jedno na druhé jako jemná vlákna.
Děláme kolem polí biopásy, aby se divoká zvěř měla kde schovat a napást; oni nám pak ani do polí nejdou a nespásají ozimy. Zmenšujeme pole, obnovujeme kdysi rozorané meze a travnaté remízky - a je na nich fakt živo. Vysokou trávu tam sečeme jen jednou za sezónu a necháváme ji ležet jako mulč. Doséváme tam i místní kvetoucí byliny, takže hmyzu se tam drží a líhne pěkná paleta, hnízdí tam ptáci...
Jsem ráda, že se takhle můžu rozhodovat, snažíme se jít polím naproti přirozenou cestou (a ještě ušetříme za chemii ))). Když se respektuje příroda, funguje to a je to vidět - v malém i ve velkém hospodaření.
Tak se měj moc hezky, jdu zas na pole... Irena „ …
...Hmmm… Překvapivě obyčejné a logické, že ? Jak vidno, ani moderní velkoplošné hospodaření se s přírodou nemusí nutně prát, když se u toho přemýšlí, jako kdysi přemýšlel i ten nejobyčejnější a zkušený sedlák.
Díky za každé takové rozhodnutí, za každého takto smýšlejícího člověka na svém místě...…
Ale vraťme se na náš mrňavý stateček, vraťme se v čase do doby našich prarodičů : to se hned brzo ráno musela nejdřív obstarat zvířata, bylo třeba nasíct trávu, nakrmit, podestlat, připravit, opravit…
Hospodyně mezi tím stihla zadělat na chleba a upéct buchty (třeba s ovocem ze zahrady - zužitkovat se přece musí všechno), a už si chystá na oběd. Než půjde pomáhat na políčko, musí ještě podojit, okopat zeleninu, posbírat ovoce spadané po noční bouřce, pověsit prádlo…, zkrátka žádné lelkování, musí to pěkně odsejpat od ruky, a nikdy není úplně hotovo.
Když se ale v podvečer rozhlédnete, stojí to za to. Kdo žije na vsi a má pár záhonků na zahrádce a třeba jen pár slepic, ví o tom své…
My v klubu 100x jinak jsme se v takovém pomyslném hospodářství na jeden všední den zastavily, rozhlédly se a pomohly trochu v OBYČEJNÉM VŠEDNÍM DNI - v kuchyni i kolem domu.
Na pomoc jsme si vzaly tuto barevnou tématickou paletu:
Svoje výrobky jsme tentokrát naladily do venkovského stylu - dnes se říká farm house, vintage, shabby… Je vcelku jedno, jak si to rustikální dělání pojmenujeme, hlavně, že se podařilo a líbí...
Posuďte sami :
*
Kbags přispěchala s taškou nákupu (a hned se dostala na titulní stranu))) :
...a ještě stihla donést ze zahrady další tašku zeleniny :
HelaF připravila podšálky s výšivkou :
...,
...chňapku ve stejném duchu :
...a ještě stihla ušít pěkný sáček na drobnosti, nebo i na housky...?
RE-NATUS využila zbytky juty a bižuterie na věneček, který bude dům zdobit celý rok:
...
...a večer natrhala na zahradě pár květů do starého džbánu:
Human přinesla servírovací stolek :
Muzikanti sobě vyrobila pro hospodyni přívěsek :
D.FELIX stihla uplést bačkory ještě než kohout zakokrhal :
a Hanna.H donesla hospodyni na trochu té parády náhrdelník :
...a ještě náušnice :
Příjemný den, že ?
Nakonec jsme ještě donesly nějaké dřevo na oheň, pokochaly se skvostným západem slunce a odešly na kutě usnout spánkem spravedlivých... než ráno kohout zase zakokrhá. :-)
...a ještě douška:
tentokrát všechny doprovodné fotografie jsou autorské a byly pořízeny členkami klubu 100x jinak... !
Jsme šikulky, že jo ? :-D
Jestli se vám líbilo s námi na statku, moc nás potěší, když nám to dáte vědět srdcem, slovem :-)
* * * * * * * * * * * *
... PŘÍŠTĚ se s námi můžete těšit na horký čaj, útulný pokoj a dloooouhé večery...
....... Těšíme se
Pro klub 100x jinak zapsala a sestavila Miroslava Šmídová alias RE-NATUS
