"Vždyť je to jen pár metrů obyčejného měděného  drátku, nějaký kamínek, stejně to máte jako zálibu, máte to předražené, v Africe tohle nakoupím po dva dolary za kus..."  I tohle jsem často poslouchala na trzích.

Vydělávat na materiál mne už  nějak přestalo bavit. Jen si to představte. Přijdete někam do dílny ucházet se o práci  a nabídnou Vám padesátikačku za hodinu. Vzali byste to? 

A což takhle pracovat zadarmo? 

OK, zadarmo, to beru, ovšem pokud jde například o kočičí útulek.  Tam je to v pořádku. Věnuji šperky a je mi jedno, za kolik se vydraží. Útulek získá alespoň něco.  Kočka má sice čtyři tlapky, ale pokud ji nemáme vypustit  ven , ať si uloví a riskovat, že domů přinese blechy, roupy, tasemnice, nechtěná koťata, pokud se vůbec vrátí a nepřejede ji auto, nezbývá, než jí zajistit jídlo, WC, stelivo, škrabadlo,veterinu, kastraci, případně nějaký ten nadstandard  pelíšku nebo hraček. 

Něco jiného je to na fleru. Nebo na trzích, burzách a jiných prodejních akcích.

Šperky mají svou cenu.  I když jsou z "neušlechtilých" kovů.

Jak se vypočítá taková cena? 

Aktuálně motám pelíšek pro malinký měsíční kámen.  Je to pravý měsíční kámen, tedy adulár.  /Nikoli opalit, který Vám méně znalí prodejci nabízejí pod názvy měsíční kámen nebo opál. Opalit s minerálem nemá vůbec nic společného, je to totiž sklo. Ušlechtilé, krásné, ale sklo./  

Kvalitnější kabošon měsíčního kamene, jako je ten můj,  koupíte cca za 120 kč.

Nedávno jsem kupovala klubko nelakovaného měděného drátu. Samozřejmě u osvědčeného prodejce. Cena  za 1 kg  byla 865 Kč, bez poštovného. Vyplatí se jej nekupovat po kouskách, už kvůli poštovnému, které také roste. 

Měď není vůbec tak laciná, jakou z ní dělá její pověst. Patří do stejné skupiny se stříbrem a zlatem, na to stačí znalosti chemie ze základní školy. Měla jen tu smůlu, že  povýšila" na technický kov. Což by se možná stalo i se stříbrem nebo zlatem, kdyby už dřív nebyly drahými kovy. Paradoxně, dražší než měď je její slitina s cínem-bronz. Co je na bronzu tak drahé? Snad ne cín?  Opět  jen  "zvyk." Měď a mosaz jsou vnímány jako "obyčejné, levné" ač to už dávno neplatí. Naopak zlato, stříbro a bronz, to jsou materiály na medaile.

OK, měď je "drahá," zkusme něco "levnějšího." 

Co třeba chirurgická ocel? Je moderní, vydrží dlouho, většina alergiků ji dobře snáší. 

Osteofix síly 0,3 mm a délky 50 m jsem pořídila před pár dny  za 981 Kč. Na jeden šperk spotřebuji několik metrů. Plus dva  hotové háčky z chirurgické oceli na pár náušnic cca za dvacku,  řetízek vyjde kolem stovky za metr, spíš ještě víc.  Obyčejná nerez v dnešní době, kdy má půlka národa na něco alergii, není úplně to pravé ořechové. Potravinářská nerez je jistá záruka, že zákaznice nebude mít vyrážku a neotečou jí uši. Chirurgická ocel je hra na jistotu. 

Na jeden šperk potřebuji nejméně 3 různé tloušťky drátků. Kostra, aby to drželo, tenký drátek na oplet a střední drátek na filigrány, ozdůbky, pevnější přišití korálků.  Řekněme, že spotřeba drátku je nevelká a pokud zrovna nemotám z osteofixu, dostanu se na padesátikačku. S osteofixem asi na stovku, dvě.

A ještě nějaký ten "cukřík" na dozdobení, korálky z kovů/ nejlépe ze stejného kovu jako šperk/  z minerálů, perly,  řekněme za dvacet- třicet korun, ale klidně i za  stovku, pokud vyrábím větší náhrdelník. Plus řetízek. Čistá měď je drahá téměř jako stříbro a u nás není k sehnání. Proto si řetízky vyrábím sama/ jsou to  cca 4 hodiny práce navíc/. 

K práci potřebuji nástroje, minimálně štípačky, kulaté kleště, ploché kleště, kladivo, kovadlinu. Ty bylo potřeba nejdřív nakoupit. Šetřit se tady nevyplácí, protože s těmi nejlevnějšími sadami nic moc neuštípnete, nezatočíte ani nezmáčknete, na měkké kovadlině  zůstanou díry a s obyč kladivem na zatloukání hřebíků  nic hezky nevytepete. Takže investujete  cca 2000- z tajného fondu na dárky rodině a spoléháte, že se Vám brzy vrátí zpátky.  Nástroje máme sice "nafurt" ale je tady i amortizace. 

Málem bych zapomněla na patinu. Nejlevněji vyjde černá sůl ze zdravé výživy. Kupovala jsem ji za 30 Kč i za stovku, jak kde. Počítejme průměr, 50 Kč za sáček. Jenže té soli vysypete do patinovací lázně i celý 200 g pytlík. Můžete investovat do "sirných jater" tam stačí pár kapek. Cena začíná na 350.- za lahvičku.  Za nějakou desetikačku jedlou sodu na neutralizaci roztoku. A pak  brusnou houbičku. U té nejlevnější,  za dvacku, riskujete, že zanechá stopy i na měkčích kamenech. Nebo za tři stovky pořídíte  speciální leštící blok. Potažmo vrtačku se speciálním nástavcem. 

Ok, takže můžeme začít. Protože zatím jsme ani nezačali. 

Aktuálně motám cca hodinu, malinkaté lůžko na pidi měsíční kamínek . Bude součástí šperku, na němž už pracuji  cca dva dny / 2x8= 16.../ Není nijak velký. Na větších vrstvených špercích jsem "nechala" klidně i dva týdny. 

Ještě řetízek. CCa ty 4 hodiny, pokud neustřihnu kousek ze svých starých zásob. Šetřím jimi jako šafránem, měděné řetízky u nás neseženete a ty poměděné se brzy ošoupají.  Možná ho pověsím na kulatý řemínek, jenže pak bude potřeba dodělat zapínání a drátek si napatinovat předem, máčet kůži v patině toiž nelze.  Pak ještě  budu patinovat a leštit, což bude další hodinka až dvě. 

A až bude hotovo, bude třeba nafotit a vložit na fler. Minimálně hodina focení a  vymýšlení textu. A pokud si jej objednáte, nepošlu  ho v nějakém nevzhledném papírovém pytlíku. Dostane krabičku. A ta krabička také něco stála. Plus náklady na bublinkovou obálku, cesta na poštu, placení poštovného ... 

A jsou tady i další skryté investice, o nichž zákazník ani neví. Například /do/vzdělání. 

Jsem umělec, ač nemám uměleckou školu. 

Ups. Ona nemá uměleckou školu a má tu drzost...

Stop. To, co umím, mi nespadlo z nebe jako dar od Boha. Dostala jsem špetku talentu,  umělecké cítění...Jenže těch, kdo mají talent a umělecké cítění , se rodí mraky. Proč nejsou mraky umělců?

Spousta potenciálních umělců dnes montuje u pásu nebo prodává za kasou. Svůj talent nevyužívají. Neměli hlavu na učení,  někdo jim řekl, že neumí kreslit nebo zpívat, nebo třeba i měli touhu celý život kreslit, psát nebo tančit, nebo třeba navrhovat módu, ale rodiče je přemluvili, aby dělali "něco, co je uživí." Případně neměli štěstí a nedostali se na uměleckou školu... Nebo svůj talent objevili až později, v čase, kdy už nebyli sami a rodina, hypotéka, auto na leasing  dostaly přednost. Jen někteří našli odvahu, aby se pustili svou cestou a za svým snem.  Moje dlouholetá lektorka výtvarních kurzů často opakovala, že mnoho výtvarníků, a opravdu dobrých  a dnes i slavných, začínalo v úplně jiných oborech. Ani oni zpravidla nezačali nějakým " vnuknutím shůry." Zaplatili si za kurzy, učili se od mistrů, vrátili se do školy. Učit se, když nemáte luxus  času určeného jen k učení, je těžší, než využít ke vzdělávání  školní léta.   Obvykle to už není ani "zadarmo" což také dost lidí odradí. I když jsem samouk a učím se třeba z internetu, musím mít výdrž a počítat s tím, že za jedným vydařeným dílem bude spousta marných pokusů i poničeného materiálu.

Něco stojí energie, něco technika- bez mobilu, foťáku a počítače dnes nejde podnikat na sítích. A to všechno chce další hodiny učení. Případně někoho, komu budu muset zaplatit a kdo si napočítá spravedlivou odměnu.

Pokud  se neumím ocenit já, nemám na to, abych si zaplatila profíka. Zbývá naučit se to nějak sama.  A ty hodiny, to jsou také náklady, které by se měly "rozpustit" do ceny. 

Ještě jsme se nedostali k hodinové sazbě.

Za kolik byste šli pracovat vy? Osmdesát korun, nebo stovka na hodinu?  A co za stodvacet?  /S tím, že u zaměstnavatele je to "hrubá mzda" vůbec neoperujte!  Jako umělec, který se živí svou prací, si také platím sociální a zdravotní pojištění, náklady za bydlení.../ Takže řekněme stodvacet. Víc by se mi líbilo stopadesát. Přece jen, jsem umělec, ne dělnice v montovně. 

Kreslení návrhu, cca hodinka. Není to nakreslit si "něco" na okraj sešitu s poznámkami na poradě nebo v nudné školní hodině. Nejlépe je kreslit si na čtverečkový papír., dva čtverečky jsou asi tak centimetr. Lépe se počítá spotřeba. 

Výroba šperku, řekněme, 20 hodin. 

20x150=  3000

cena materiálu cca 300.- 

plus  150.- za energie, za kurzy, za zkažený materiál, atd. 

150.- Kč za nafocení. Většinou nevyfotím na první dobrou. 

Dílnu mám doma, takže ušetřím za pronájem prostor. 

/Nejsem ekonom, takže jsem docela jistě na něco zapomněla/. 

 Vyšla mi cena  3600.- Kč. 

Tohle je cena velkooobchodní. 

Kdybych  šperk nabídla galerii, chtěla by marži. Marže = něco jako sleva. Jenže kam slevnit, pokud prodávám za velkoobchodní cenu? Maloobchodní cena by byla správně 3600x2.

Dali byste za můj šperk 7200.- Kč? 

Nakoukla jsem do jiných obchůdků. Jsem cca někde ve středu. Ještě pořád to neumím. Zohledňuji, že kupní síla našince není taková, jaká je za hranicemi, kde jsou nepoměrně vyšší platy. Přeji  si, aby se "našinec" mohl potěšit hezkým  ručně dělaným šperkem s pravým kamínkem. Ale už se nepodbízím. Ber, nebo neber. 

Ceny materiálu jsem si opsala z letošních faktur. Hodiny si sleduji. píši, jak to cítím. 

A opravdu nechci, aby to vyznělo jako lamentace nad ubohým osudem. Také to nemá být žádný manifest ve stylu "handmade výrobci, spojte se"  něco podobného  tady už kdysi bylo a nedopadlo to vůbec dobře.

Dokonce to nemá být ani obhajoba "přemrštěných" cen. Dívala jsem se na ceny  jiných srovnatelných výrobků.  Moje šperky nejsou  levné ani drahé.   Zlatý střed. 

Handmade je v Česku hrubě podceněná a podceňovaná.  I když se to za posledních deset let přece jen zlepšilo, pořád to není tak dobré, že by si handmade výrobce mohl dovolit pověsit práci na hřebík. Tím pádem je ruční práce pro mnohé  jen koníčkem. Ten koníček vypadá i tak, že se tvůrce snaží prodat "alespoň něco" aby se mu vrátily náklady za materiál a většinou už do toho nezapočítává svou práci. / Kdo si dovolí započítat si třeba jen tu padesátikačku za hodinu, je osočen, že předražuje a tlačen do akcí, slev a dalších líbivých "projektů". Jenže obvykle není kam slevnit, pokud nemá dotovat i materiál.  A kolečko se točí dál....

Když jsem začínala, Jarda Samson Lenk /ano, ten muzikant/ mi řekl: "Já Ti poradím. Vždycky přemýšlej, co si za to koupíš." 

Tak nějak. 

Jsem umělec. Ale zadarmo opravdu nepracuji. A když jdou ceny nahoru, musím i já s cenami nahoru. 

A pokud jde o charitu, raději se rozdělím s kočkami v útulku.