Někdy si říkám, jaký je vlastně smysl pohádky o Karkulce. Varování před hovorem s cizími lidmi - úchyl v rouše beránčím? Má být temný les symbolem všeho zlého, neznámého, čeho se bojíme? Je snad Karkulka, jak tvrdí některé psychoanalytické výklady, tichou hysterkou? A co statečný zachránce - myslivec? Na toto téma byly sepsány knihy, diplomové práce, odborné i recesistické články...

image
image image




Já mám jeden vlastní, zato ale zcela pravdivý příběh o Karkulce...

Bylo nebylo, nedávno tomu... jedna máma od tří dětí byla hodně unavená po dlouhé zimě. A tak jejího hodného muže napadlo, že by si mohla odpočinout u přátel na Moravě. A tak se milá Chala - tak se ta máma jmenovala (hele, ono se to rýmuje!), vydala autobusem na jih té spanilé země. Zakotvila na jedné faře na sedačce v obýváku, usínala při krbu, chodila na dlouhé procházky, užívala si klidu a svobody a nabírala nových sil. Tehdy se jí dostala pod ruky Karkulka...dřevěná...pěkně malovaná... A protože jako každá správná máma chce pokaždé ze svých dalekých cest přivést něco domů dětem, hned po Karkulce šáhla. Koupila k ní řetízek, navlékla...ale nebylo to  úplně to pravé - Karkulka byla pořád trochu smutná. Přidala proto stuhu z místní galanterie - to je ono!

image

Po necelém týdnu se Chala vydala na cestu domů. Jak už to tak bývá, děti se jí vesele vrhly kolem krku a začaly nakukovat do tašek, co pro ně matinka asi má. V tu chvíli přišla Karkulčina slavná chvíle - a Chalina pubertální dcera začala ječet nadšením. Hned druhý den si vzala Karkulku hrdě do školy a užívala si nelíčený obdiv svých spolužaček.

Byla to stejná pubertální dcera, která časem svou matku donutila založit si obchod na Fleru. Fler je ale někdy takovým hlubokým lesem a tak to chvíli trvalo, než se na něj Karkulka dostala a než ji někdo na Fleru konečně objevil. Od té doby se ale Karkulka vydává na cestu do různých domovů, aby tam dělala radost, vyvolávala úsměv a vzpomínku na sladce naivní dětství... Tahle Karkulka má pro strach uděláno a s nějakým ukecaným vlkem si hravě poradí. Stejně, jako její první majitelka.