Jedeme busem z Liberce. Prší. Docela dost. Je svátek. 28.10.2018. Sedm hodin večer. Přesně vím, co kdy jede. Zlatej internet.

Děti si cestu užívají jako vždy. Čteme si. Malujeme. Barevné bombóny. Testujeme busový záchůdeček. Je pidi. Je boží. Děti jdou i třikrát. Je to zábava.

Jsme v Praze.  Flórenc. Stále prší. Dost. Jsme tu o 10 minut dřív. Prima. Aspoň nemusíme letět. Čekáme 10 minut v dešti. Suchá místa jsou obsazená. Skáčeme si. Hrajeme šlapanou. Hromady lidí. Luky se zatoulal. Tamhle je. Promokneme.? Ále, to neva. Za chvíli jsme doma. Už. Nastupujeme. Jede nějak brzo.? No co. Číslo je správné. Narváno k prasknutí. Smrádek ale teplíčko. A ejhle. Musíme vystoupit. A čekat na "ten další". Zjišťuji, že info z netu neplatí. Kdy teda asi pojede "další"? Hurá, píšou že za dvě minuty. Hlásí pán se svítícím mobilem. Super. Bouračka naproti na křižovatce. Tramvaje stojí. Máme štěstí. My pojedeme busem. Cesta volná.

Ale nic. Nejede. Ani po 10 minutách. Koukám do jízdního řádu. Jako v neděli? Až za 20 minut. Co budeme dělat.? Zima. Prší. Mají jen coralíny. Softshellové kalhoty. To je dobře. Moje zimní bunda začíná provlhat. Vždyť mi zmrznou. Jo. Je jim zima. Rozhodnutí. Musíme se hýbat. Skákání nepomáhá. Jdeme! Domů. Pěšky. Podél trasy busu. Jen 6 zastávek. To dáme. Třeba něco pojede. Jinudy stejně nemůžeme. Ta bouračka. Tramky nejedou.

Tak jdeme. Svižně. Zpíváme si. Smějeme se. Soucítíme s lidmi bez domova. Je zima. Mokro. Jedna zastávka. Druhá. Jde to dobře. Už je vám teplo? Jo, ale mrzne jim nos a ruce. Kruci, budou durch. Jak dlouho už asi jdeme? Třetí zastávka. Luky prošel všechny louže po cestě. Aspoň že on má softshellový kabátek. Je v suchu. Teda kromě bot. No jo. Děti a louže.

Něco slyším. Ohlížím se. Autobus. Správné číslo. Běžíme. Tamhle zahneme doprava. Měla by tam být. Zastávka. Snad. Všechno je tu rozkopané. Předělané. Rozestavěbé. Snad tam stále je. Projíždí okolo nás. Honem. Honem! Už ji vidím. Beru Lukyho do náruče. Kolik že to váží? Sakra. Se závažím běžíme všichni stejně rychle. Je to borec. Čeká. Mám křeč v ruce. Vbíháme dovnitř. Ztěžka dosedáme. Uvolnění. Dostávám lehký záchvat smíchu. Musíme poděkovat.

Výstup. Stojíme zmáčení vedle busu. Máváme řidiči jako blázni. Mává zpět. Úsměv od ucha k uchu. Jdeme na červenou. Nikde ani živáčka.  Nedočkaví. Zmrzlí. Zmáčení. Zabočíme. Šťastní. Unavení. Vděční. Odemykám. 54 schodů. Další zámek. Blaho. Teplo. Doma.

Honem svlékat. Šup do horké sprchy. Vděčnost. Dávám sušit věci. Totál promáčená moje zimní bunda. Softy to daly s přehledem. Uvnitř sucho. A sucho i uvnitř v coralínách. Cože? Zvenku totál rybník. Uvnitř sucho. Opět vlna vděčnosti. Prostě je miluju. Softshell. Coralíny. Svoje děti.