Bedýnka tato archivační založena byla, by jedenáctou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.

Tělo ti prochladne
ze sbírky Helenčin kruh

Tělo ti prochladne.
Skřípne ti nerv.

Pelešíš v posteli,
vrtáš se jako červ,
všední den, neděli
proskučíš,
prohledíš na stropě
bezednou nicotu.

Když trochu okřeješ,
k oknu se přibelháš,
zříš lidskou holotu,
nezměrně protivnou,
jak žene svůj lačný chtíč.

Jsi v sobě bezmocný,
úplně vyřízen, z kola pryč.

Živíš jen myšlenku
vrhnout se na ten dav,
odvalit trpný mrav,
svou mrzkou bezmocnost,
porvat se tam dole
o zdravý lidský svůj díl.

Žalostný vykřičník
nedá ti domyslet.
Zatmí ti zornice,
v křeči a bolesti prchá tvůj cíl.

Je konec výletu.

Jak hošík nesmělý
ležím zas v posteli,
peleším a hledím do stropu
v bezednou nicotu.

Bez lidské zlovůle,
bez skryté závisti
pokorně poslouchám,
jak dole pulsuje rozběhlý svět.

Navzdory samému jsem vzorný pacient.

Je to tak, holenku!

Strach drtí myšlenku,
jak velkou erupcí
pro příště mrskne ti hřbet.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.