Bedýnka tato archivační založena byla, by patnáctou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.

Chtěl bych si být jist
ze sbírky Obyčejný rok

Chtěl bych si být jist,
kdy si člověk
opravdově plně váží
obyčejných rodných míst.

Pro mne je první křest
když začne jaro kvést.
Když krásné mladé vztahy mění
první horké políbení.
Když hájem voní bez.
Když z paseky je les,
zvoní luční tráva.

Když přijde ta pravá,
zlatým kroužkem
spojí rozdvojený svět.

Když sám začnu rozumět,
co je pravda, co je lež.
Když nehledím na zátěž,
mám svůj pevný ideál.

Když se umím pohnout dál,
mám následný rod,
který vedu vpřed.

Když odchází čas,
povadá můj květ,
do lidské krajiny
život vloží šediny, -
když na dvorku přes vrata
halekají vnoučata, -
do podzimu padá list.

Zvláštní moment začnu číst,
zpytovat hodiny,
když do fraku tluče tma. -

Končí němá hra -
honička na schovávanou.

Otevřenou lidskou branou
zjevuje se rodný kraj.
Vroucně tě obejme.
Pohárem, plně až na okraj,
nalije koření žití.

Najednou všechno vím!

Proč slunce svítí,
proč uznávám ducha,
pevnou sílu v ruce. -

Proč bije mi
vnímavě
tak prudce srdce.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.