Bedýnka tato archivační založena byla, by stou dvacátou osmou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.

Rozkvetla třešňovka
ze sbírky Komu zvoní verš

Rozkvetla třešňovka.

Očařen malebnou přírodou
hledím jak v mátohách.

Záplavou třešňových květů
svátečně zdobený zvlněný svah.

Stromy zde v kolonách,
v úhledném zákrytu,
vítají elitu jara.
Nejhezčí májovou ratolest.

Mladinká třešnička, půvabná, malá,
dává svou panenskou dívčí čest.
Poprvé začala kvést.

V posvátném obřadu určuje náladu
přírody manifest.
K přípitku přilévá
jitřními kapkami rosy.

Zelená korunka,
posetá tisícem bílých hvězd,
teď krásu nosí.
A všechny družky své o přízeň prosí.

Rituál vrcholí.

Vodivé topoly
napjatým tlampačem zpravují okolí.
Vánek, jich uvaděč, promlouvá velkou řeč.

Vyčáhlé zástupy zvědavých trav
mávají na pozdrav,
očima na šťopkách vkládají všechen um
rozesmát publikum.

Třešnička pokorně obhlíží shluklý dav,
a s hlavou zdviženou,
po stopách zářivých paprsků jitřního dne,
přijímá sluneční defilé.

Je zaslíbena s domovinou.

A mě cosi ožilé naplňuje hudbou,
zvláštní něhou, okřídlenou veršem vznětů,
darem květů, do všech stran.

Vůně sedá na paletu,
plní vzdušný oceán.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.          
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.