Bedýnka tato archivační založena byla, by čtyřicátou první Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Báseň tato pochází z pásma, jež zahájeno jest básní Plovárna.

Hladím tě
ze sbírky Lyra a femina

Hladím tě, zblízka tě prohlížím,
vrývám si tě do paměti.
A v dojetí šeptám spoustu něžných slov.

Nechce se mi ani věřit,
že v té prosté lidské spleti
mohu být jak hoch,
obdařený zalíbením,
láskou, která nemá obdoby.

Jsme společně propojeni
jako křehké nádoby
v křišťálovém okouzlení.
Zahleděni, zaslepeni
do prožitků milostného děje.

Cítím, jak ti ručka chvěje,
když snímáš mou poezii z něžných rtů.
Jak pel padá do květů
sílou vůle horoucího chtění.

Jak čekáme na znamení
a čteme si z horkých dlaní
nesmrtelné milování.

Jak jsme spolu u jednoho stolu.
Dva motýli. Dva blíženci.
Rozpoutané tiché vody,
zralé plody snů, pohody.

Jak jsi vlídná, něžná, drahá,
nedostižně žádostivá,
na vrcholu všeho blaha.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.