Bedýnka tato archivační založena byla, by padesátou čtvrtou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.

Proměny
ze sbírky Komu zvoní verš

Violoncello plní
barvité šero pokoje.

Vroucí kantiléna ukládá závoje
do tiché selanky podvečera.

Vábí mé proměny.
Jako by struna chvěla
střídavé ozvěny mládí,
jako by zahlédla rodný kraj.

Přírodu, hru strání,
mou malou vesničku,
můj prostý venkovský selský dům.

Jako by z povzdálí
kynula štěrkovým kamenům,
ze kterých rozbujel třešňový květ.

Jako by zachtěla rozhlížet
z obilních lánů v čtyřlístky jetelů,
do klidné zeleně,
kterou dál v pozadí lemuje les.

Jako by právě dnes v mých přáních
pro malý božský cíp voněly květy lip,
kolem mé kapličky kvetl hloh.

Jako by v obrázcích
z malebných zákoutí lučních ploch
vyrostly cestičky,
po kterých překráčel můj krásný čas.

Jako by přesýpal píseček,
po kterém zvonil hlas
dobráckých dětských her.

Jako by v onen směr
nesl dar venkovské svačiny,
po které mužněl klas jinošského zrání.

Jako by přivábil dávný hřích, 
zář mdlého večera,
tvář dívčí nahoty, půvaby laní.

Jako by proniknul tajemství,
po kterém prošly sny mého milování.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.