Bedýnka tato archivační založena byla, by stou čtrnáctou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.

Zapadlá štace
ze sbírky Komu zvoní verš

Zapadlá štace.
Periférie města. -
Snad poslední 
kultur cesta.

Májového podvečera
já zde slyšel koncert.

Hlediště
zelo prázdnotou.
Jen tu a tam
ježila se dětská kštice.

To ulice 
přivedla sem
své příznivce
kluky.

Všichni
z první ruky
chtěli vidět rej.

Schýlený čaroděj
podvečer
lehkými akordy
vábil sem
přízraky šera.

Do plaché emoce,
klukovské promoce,
zněla prechiéra.

A každá
ta zjevená hlava -
zárodek muže -
tady čněla, 
pak jihla
a voněla jako růže.

Zázračný amoret
chvěl sladký ret.
Přetvářel orient
v podivný monument.

Mladýma očima
zahleděn vpřed
rozkvétal
ztracený květ.

A slavík
dlouho do noci
zpíval
ALELUJA!

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.          
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.