Bedýnka tato archivační založena byla, by dvoustou pátou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Květ poslední pampelišky
ze sbírky Obyčejný rok
Pole zvoní čerstvou oranicí
a louky šedinou spadlých mlh.
Nesmělý polední paprsek
ožívá chtivý kruh
podzimního jasna.
Hýřivá barevná jeseň,
úžasná, citlivá, krásná,
zná přízeň nezbytné zralosti.
Má žízeň a míru vděčnosti
i pozdní cennosti
osamělých chodců.
Při lásce milenců
ukládá ladnému dívčímu kroku
pečetě roků,
zelených věnečků,
omamného rozechvění,
žár padlého slunce s výšek.
A do skromných číšek
v koloběh života
a do té zvláštní chvíle
melancholie,
k požitku vnímání a okouzlení,
do klopové zdířky
květ poslední pampelišky.
Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.
Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.
