Bedýnka tato archivační založena byla, by čtyřicátou čtvrtou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala. 
Báseň tato pochází z pásma, jež zahájeno jest básní Plovárna.

Voláš mne
ze sbírky Lyra a femina

Voláš mne. Díky ti!
Při pracovním shonu
slyším tvůj hlas v telefonu.

Srdce bije, a zrychluje tep i řeč.

Zbožně ti naslouchám.
V duchu tě přemlouvám a říkám:
"Pojď,
utečme, lásko má, důvěrnou skulinou,
úžinou na ostrov, do tajů radostí,
bezbřehých volností,
hravých snů našeho milování.
Vraťme život svému mládí!
Naší lásce náš obětní chléb!"

Po drátě cítím tvůj tep.
Teplo tvých dlaní, tvůj povzdech,
zasněné zaváhání, krátkou prodlevu.

Znám tvou radost, nedočkavost.

Duše tuší úlevu,
pocit velké blaženosti,
v odluce i bolu.

Povděčný dík dobrodiní,
že chvilku jsme spolu.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.