Bedýnka tato archivační založena byla, by stou devátou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala. 
I tentokráte dovolili jsme si vybrati báseň pouze ku čtení domácímu, neb ku poslechu v přednesu Chvalinově doposud nahrána nebyla - předkládáme Vám totiž kus další z drobného pásma příhodně saisonního, jež bylo léta letošního v královéhradeckém kumbálu Chvalinově objeveno. Nechť ráčí Vám hřejivé pousmání mezisváteční přinésti!  

Vánoční kaktus
z pásma Vánoční verše

V úřadě na okně
celý rok proti mně
ježí se kaktus.
Podivný kakabus.
Zmračený v sobě sám
zchmuřený veterán.
Vzpurně se krabatí,
že by jej člověk tam
nejraději smet.
Darmo jej uklízet.

Dny míjí, odvíjí, -
náhle jsou Vánoce.
Lidé si dávají dárky.

Já smutně usedám,
samotou nevím kam
pohledět.
Okem mdlým
zahlížím do bodlin.
Tu kaktus přináší
růžový květ.

Mžikem mi rozzářil
můj vnitřní svět
v úsměvné Vánoce.

Potom by někdo řek,
že kaktus nemá srdce.

Báseň tato jest bez nahrávky.

P.S. 22. 12. 2019 Čtyři roky poté, ku konci času adventního L.P. 2019, byla slavnostně doplněna drahocenná archivní stopa zvuková, roku předešlého šťastně objevená a s odbornou péčí zrestaurovaná.

Ku poslechu jest nově báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

S básní touto jest k disposici blahopřání a lentikulární záložka.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.          
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.