Bedýnka tato archivační založena byla, by dvacátou druhou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Kus tento jest tuze vhodným přídavkem ku thematickému pásmu básňovému, jež lze v aktualisovaném oběžníku seriálovém nalézti.

Ateliér Břetislava Jünglinga
ze sbírky Omamné portréty

Těžko tam dohledí,
kdo trpí závratí.
Tam nutno stoupati.

Dvanácté podlaží
je hlavní nádraží.

Vítr má vlastní směr.
Bohové zželeli bleší svět.

Uprostřed meluzín, stresů, her,
hudby, neškodné hrůzy
vcházejí sem múzy.

Všichni ti druzí
snášejí jen hrnce, měděné bábovky,
jiné staré hamparádí,
které ladí, dotvárňuje kulisu.

Na dece z larisu spočívá mládí.
V konturech postele jeho hřích.

Rozsáhlá knihovna poučných knih,
soubory diskoték,
hranatým oknem skel
foklórem hledí cibuláče.

Z malého stolečku, proutěných pár židlí,
z moderních škatulek, neplech much,
tušíš hráče, kterému v hazardu
k prospěchu daleko víc popřál dluh.

Však v lidském koutu zříš bodrost,
jadrnost, tříbený hudební jemný sluch,
navyklý při kumštu výšinách.

V takových končinách nevzejde špíny prach.
Jen tvůrčí posedlost, ozónný čistý vzduch.

Na modrém tvárněném obrazu
posvátně vládne duch osobitné harmonie.
Plně žije proudem světla, tvarem stínů.

V rohu visí staré housle.
Vprostřed stojan. Ten malířský.
V šíři okna nekonečně dlouhý ponk.

Atmosférou melodramu
z věže znějí zvony chrámu.
Echem znělky buší gong.

Posedlost u štíhlých rámů
ve štelářích uložených
exemplářů nových děl.

Velkorysost Mistra tvůrce.

Pevně drží štětce v ruce.

Šampus pění při zrození, 
aby je svět uviděl.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.