Bedýnka tato archivační založena byla, by stou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Jubilejní Chvalinovu nedělní chvilku poesie rozhodli jsme se oslaviti kusem tuze specielním. Jest to sice báseň pouze ku čtení domácímu, avšak - prosíme o ctěnou pozornost Vaši! - pochází z rukopisu doposud nepublikovaného, jenž byl suitou Chvalinovou léta letošního objeven. Spočíval v královéhradeckém kumbálu Mistrově (jinak též Mistrovou síní přijímací zvaném), na vrchu imposantního pytle Mistrových lakýrek koncertních.
Ač tedy uvádíme kus dnešní bez záznamu zvukového, jenž pravděpodobně (s nahrávkou skladby titulní) existuje, avšak jenž zatím nepodařilo se nám objeviti, přinášíme Vám ho se záznamem obrazovým, jenž zachycuje badatelsky velevýznamné místo nálezu rukopisův mnohých - kumbál Chvalinův. A v případě, že na verše tyto v přednesu Chvalinově při některém z průzkumův dalších narazíme, samozřejmě sem záznam zvukový bez váhání doplníme.
Navíc můžete si dosud neviděnou podobenku prohlédnouti!
(Baže jest tomu tak a nyní již nelze o tom pochybovati: Chvalina vskutku umí i na housle hráti.;-)

Snění Roberta Schumanna
ze sbírky Potkal jsem krásu

Housle, jenom vy, moje housle,
vy jste úděl mého žití.
Když je v duši smutno, citů nouze,
jen k vám se mohu uchýliti,
vám svůj stesk chci svěřiti.
Hlas váš je jak slovo boží,
jež lásku v tělo vhání.
Zazní, a když se člověk souží,
hned svou mysl sklání,
zapomíná na ten žal
a jenom dál by hrál a hrál.

Ty vaše tóny tklivé
můj stesk tak dobře znají.
A ty vaše struny milé
tak dojemně hrají.
Jen ty znají srdce mé
a jeho tichou píseň ví,
a vyjádří city sté,
jež tou písní zní
a duši jemně rozechví.
Já věčně bych těm tónům naslouchal
a jenom dál bych hrál a hrál.

Hrej a pěj, ty dřívko sladké,
neboť sám jsi nástroj andělský.
Rozezvuč své tílko hladké
na ten chorál nebeský.
A vdechni do té dumky živost,
rozohni své struny.
Ať opustí mě věčná lítost
a za svitu luny
vzejde paprsek ten slunný.
Bych tu píseň, co jsem znal,
neúnavně hrál a hrál!

S vámi, housle, šel bych světem.
A tulákem bych se stal.
Písně srdce malým dětem
pro radost bych rozdával.
Usedl bych do háječku,
vás, housličky, jemně vzal,
těm hvězdičkám na nebíčku,
šumným lesem vroucně líbán,
tichým hlasem ukolíbán,
vesele bych hrál a hrál.

Báseň tato jest (snad jen prozatím) bez nahrávky.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.       
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.