Bedýnka tato archivační založena byla, by třináctou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Verše tyto dovolili jsme si zařaditi, bychom se umu houslařského rodu Pilařů poklonili a Mistru Tomáši Pilařovi ku narozeninám šedesátým poblahopřáli.
Zároveň dovolili jsme si vlastní pravidla porušiti, neb nejedná se o báseň dosud nevydanou. Jest sice do nepublikované sbírky Omamné portréty beze vší pochyby zamýšlena, z pohnutek pochopitelných však byla Mistrem i pro sbírku Hradecké eseje vyvolena a v ní coby krédo houslařovo dojemně uvedena.

Památce houslaře Mistra Karla Pilaře
ze sbírky Omamné portréty

Kolik houslí jsem v rukou měl,
abych jim duši rozechvěl.

Co šrámů musel jsem vyspravit,
aby dál mohly znít.

Co vraků zničených ze třísek lepil jsem,
abych v nich prosadil můj dávný sen.

Kolikrát zaujat musel jsem začínat znova,
aby mne plnila upřímná slova,
že kumšt má své právo žít.

Vám, housle, svěřil jsem přísahu,
mozoly, všechen můj cit!

Tu míru věčnosti, i lidské pokory,
chci vždycky obhájit.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.