Bedýnka tato archivační založena byla, by čtvrtou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.

Rozhovor s dcerkou
ze sbírky Omamné portréty

Kdyby ses, dívenko, zeptala,
co je hudba, řekl bych:

"Hudba je květina. Křehká a mámivá,
čirá a průzračná jak vodní hladina.

Je to tak zvláštní věc.
Svážeš ji v kytici, položíš do klínů,
zazní ti paleta tisíce odstínů
a barvy zazáří jak pestrý koberec.
Uprostřed drobounký kvíteček jasmínu.
Chceš-li co umělec krásu z ní vychutnat,
musíš jí rozumět.
Musíš ji dobře znát a mít ji nesmírně rád."

Kdyby ses, dívenko, zeptala,
co je hudba, řekl bych:

"Hudba je život sám. 
A to ti povídám, je prudší než uragan.
Nebo se podobá dětským hrám.
Někdy je smutnější než lidský osud sám.
Je život. A tomu věř. Má-li být dobrá,
musí být poctivá.
A kdyby člověk byl již na konci svých sil,
hudba mu ukáže ten pravý cíl.
A nebo dopoví, že tady žil."

Kdyby ses, dívenko, ještě snad zeptala, 
co je hudba, řekl bych:

"Hudba je všechno zde kolem nás.
Hudba je skutečnost, hudba je čas.
Hudba je dávných věků hlas.
Hudba je vzpomínka, obrázek, žert i špás,
hudba je bouřlivý hodokvas.
Hudba je scenérie věčných změn.
Hudba je kouzlo i krása žen,
půvabná jak lesklý diadém,
svěží a prostá jak první jarní den.
Hudba je nám vínem i denním chlebem.
Hudba je majestát, jenž patří všem."

"Ty možná nevěříš.
Poslechni si jen...!"

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.